Osvětim v noci: Nekonečné apely živých i mrtvých, myšlenky na vzpouru i spalování obětí

U bran někdejšího vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau se emocím nikdo neubrání. Právě tady zahynula většina z 1,4 milionu osvětimských obětí. Turisté sem míří výhradně za bílého dne, ale mě zajímá osvětimská noc, takže do Birkenau záměrně přijíždím až se soumrakem. Tahle továrna na smrt se totiž v průběhu druhé světové války nezastavila ani za tmy. Během jediné noci v roce 1944 byl třeba v Birkenau zlikvidován celý český rodinný tábor. 3 792 dětí, žen a mužů.

Do Osvětimi vyjíždím autem z Ostravy v předvečer výročí osvobození lágru (27. ledna 1944). Jsou tři hodiny odpoledne a mapový vyhledávač říká, že do cíle je to pouhých 95 kilometrů. Nejhorší kapitola holocaustu se tedy neodehrála kdesi ve východních stepích, nýbrž v dosahu českých hranic.

Z nebe padá sníh s deštěm a teplota se drží kolem nuly, nevlídné počasí pod psa. Polské silnice jsou ucpané a vesnice utopené v kouři z černého uhlí, až 70 procent majitelů rodinných domků tady stále topí takzvaným černým zlatem. Už po hodině a půl jízdy parkuji u hlavní brány koncentračního tábora Birkenau, jemuž nacisté dali jméno podle místní čtvrti Brzezinka.

Právě tady našla smrt většina z 1,4 milionu osvětimských obětí, vězni byli převážně otráveni plynem s obchodním názvem Cyklon B. A jejich těla následně „vyletěla komínem“ díky soustavě krematorií postavených přímo v lágru.

Svědectví ze zámečnické dílny

V Osvětimi nejsem poprvé, pokaždé si ale na cestu vezmu knihu Továrna na smrt z pera někdejšího osvětimského vězně Ericha Kulky (1911–⁠1995). Svědectví vydané poprvé v roce 1946 jsem už jako školák našel v knihovně rodičů a zůstal jsem otřesen tím, co člověk dokáže udělat člověku. Dnes jsem k lágru přijel schválně až těsně před setměním. Netoužím potkávat turisty s fotoaparáty, spíš chci přemítat, jak tu vězni trávili noci za ostnatým drátem. Je půl páté odpoledne a rychle se stmívá. V zimě vězni z Birkenau v tuhle chvíli končili s otrockou prací a vraceli se do koncentráku.

„Po setmění se pracovní oddíly vracely branou do tábora. V prvních řadách kráčeli kápové, velmi často tak opilí, že se sotva drželi na nohou. Líh anebo vodku kupovali od esesmanů nebo od soukromých zaměstnanců na pracovištích,“ čtu si v knize Továrna na smrt. Její autor Erich Kulka měl štěstí v neštěstí, v Birkenau ho nacisté pověřili vedením zámečnické dílny. Z jakéhosi „zákrytu“ tak mohl pozorovat vyhlazovací metody nacistů, a to už od roku 1942 až do počátku roku 1945. Po válce pak vydal jedno z nejhodnotnějších svědectví o holocaustu.

„Poslední řady každého oddílu nesly mrtvé nebo raněné kamarády. V táboře nastoupili všichni vězňové, vyčerpaní a nečistí, k večernímu apelu. Tyto apely trvaly dlouho, někdy až do noci, protože počet vězňů často nesouhlasil,“ píše Kulka.

Stojím v bráně lágru, na který už také téměř padla tma. A představuji si ten návrat zmučených vězňů, kteří musí k nekonečnému apelu. Sníh se dnes střídá se zmrzlým deštěm, fouká vítr, teploměr ukazuje nulu. Kabát pomalu promoká, prsty křehnou. Vězni v mokrých plátěných mundůrech museli v tomhle počasí nesmírně trpět. Promoklí na kost, neustále na hraně života a smrti.

K apelu museli i mrtví

„Za to, že třebas jeden vězeň chyběl, nebo když nemohli vězně spočítat, musely jich desetitisíce stát celé hodiny bez ohledu na počasí, stejně jako se muselo chodit za každého počasí do práce, aniž se vězňové mohli v nepohodě schovat nebo si usušit oděv,“ uvádí ve své knize židovský rodák z moravského Vsetína. V šest večer už je někdejší koncentrační tábor Osvětim-Birkenau ponořen do úplné tmy. Areál je osvícen jen několika světly u hlavní brány a kolem silnice.

Většina lágru je ponořena do tmy namíchané s mlhou, sněhem a mrznoucím deštěm. Dotýkám se ostnatých drátů a dál naslouchám Erichu Kulkovi:

„Na levém křídle každého bloku seřazeného k apelu leželo vždycky několik mrtvých a umírajících, kteří museli bez ošetření a bez pomoci čekat, až bude apel skončen. Leželi nepovšimnuti v blátě nebo ve sněhu a mnozí z nich se ani konce apelu živí nedočkali.“ Dívám se do tmy k prázdným barákům v Birkenau, za kterými stála krematoria. Továrna na smrt se nezastavila ani za tmy. A Erich Kulka byl také u toho, když v noci z 8. na 9. března 1944 nacisté zlikvidovali takzvaný český rodinný tábor. V plynových komorách tu noc skončilo 3 792 dětí, žen a mužů přivezených do Osvětimi z Terezína.

„Po večerním apelu, asi v 18 hodin, nařídil Schwarzhuber (Johann Schwarzhuber, velitel mužské části tábora – pozn. red.), aby v mužském kmenovém táboře nastoupili všichni kápové. Prohlásil, že potřebuje spolehlivé chlapíky na těžkou práci,“ líčí Kulka počátek osudové noci. Kápové byli vyzbrojeni klacky a měli zamezit odporu českých Židů, kteří by prokoukli nacistickou lest – že je nákladní automobily nevezou k přesídlení, ale do plynových komor. Několika vězňům přesto už během nakládání došlo, že jedou na smrt. Vyzývali ke vzpouře, ovšem bez většího ohlasu.

Dopisy z čekárny na smrt

Když auta zaparkovala u krematorií, došlo celému rodinnému táboru, že je to jejich poslední noc. „Tak jako tisíce dalších obětí nacistického vyhlazovacího programu vyděšeně a se svěšenými hlavami sestoupili do svlékárny krematoria,“ píše se v jedné odborné práci Centra studia genocid v Terezíně. Erich Kulka tuhle noc popsal obdobně, ovšem s děsivými detaily.

„Plynování bylo klidné. Oběti musely čekat celé hodiny, než na ně dojde. Zatím psaly dopisy na rozloučenou příbuzným v jiných táborech a odevzdaly je vězňům ze sonderkomanda, aby je odeslali. Někteří psali pod přímým dojmem toho, co je čeká, básně. Jeden kápo, který pomáhal nakládat oběti na auta, odevzdal nám dvě básně neznámé autorky,“ líčí Kulka, svědek likvidace českého rodinného tábora. Z pozice správce zámečnické dílny v Birkenau si obě básně schoval mezi nástroje. A po válce je zveřejnil.

Z obsahu básní vyplývá, že jejich autorce bylo teprve dvacet let. Jsou to ponuré verše, temné jako tehdejší noc z 8. na 9. března 1944. Neznámá dívka napsala na rozloučenou:

„Vybledlé lebky beznadějí

na ostnatých se drátech chvějí

a popel náš jde do všech stran

v tisíci urnách rozmetán.“

Stojím ve tmě u ostnatého drátu vyhlazovacího lágru Birkenau a jen tak naslepo několikrát zmáčknu spoušť fotoaparátu. Když si snímky prohlédnu doma v počítači, na ostnatých drátech se zjevuje jakýsi chvějící se obláček. Optický jev zřejmě způsobila sněhová vločka usazená na objektivu, ale teď v tom obláčku vidím i onu neznámou básnířku, která ve dvaceti letech zahynula v Osvětimi.

„My mrtví žalujem,“ končí její báseň.

„Nezapomeneme,“ slibuji.

Tagy:

Hlavní zprávy

Infobox

Válka na Ukrajině

sledujeme živě
22:14

Německá kontrarozvědka varuje firmy před útoky proruských hackerů

21:51

Ruský vicepremiér přijel do Chersonské oblasti: „Zaujala by důstojné místo v ruské rodině“

21:32

Rusko vyslechne ukrajinské vojáky evakuované z Azovstalu v trestních věcech

21:17

Záběry silných explozí: Ruský obrněnec najel na minu. Vybuchl i vůz, který ho chtěl objet

Přísná trenérka ruských krasobruslařek narazila v USA, nemohla koučovat dceru. Proč?

Je známá pro svůj přísný, možná až despotický přístup. Ale právě i díky tvrdé ruce vzešlo zpod křídel ruské trenérky Eteri Tutberidzeové mnoho výjimečných krasobruslařek, a to včetně mladičkého zázraku Kamily Valijevové. Tu na olympijských hrách v Pekingu semlela informace o tom, že měla dříve pozitivní dopingový test. A nyní možná tento fakt pokazil Tutberidzeové výlet za dcerou, která trénuje ve Spojených státech amerických.

BIO je v kurzu! Třídění bioodpadu šetří životní prostředí i peněženku

Snížit množství komunálního odpadu v popelnicích? Jde to. Kromě barevných kontejnerů na plast, papír, sklo či nápojové kartony jsou v ulicích Českého Těšína, Prostějova, Znojma, Českých Budějovic a dalších českých měst k vidění i hnědé popelnice na bioodpad. Tam všude služby odpadového hospodářství zajišťují firmy FCC v ČR. Obyvatelé hnědé nádoby je poctivě využívají a odkládají do nich bioodpad ze zahrad i domácností.

Záběry silných explozí: Ruský obrněnec najel na minu. Vybuchl i vůz, který ho chtěl objet

Ruskou ofenzivu na Donbasu výrazně zpomalují i protitankové miny, které v oblasti rozmístili Ukrajinci. Dokazovat to má další video, které koluje po internetu. Z leteckých záběrů lze vidět ruský bojový vůz BMP-2, který najel na minu. Další ruský obrněnec se zničené vozidlo snažil objet, najel však na minu také. Následovalo několik dalších výbuchů. Autentičnost záběrů není možné v průběhu válečného konfliktu nezávisle ověřit.

Spory Ruska a Izraele se vyostřují. Chystá Jeruzalém odvetu za napadení svých letounů?

Začalo to výroky ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova o „židovském původu Adolfa Hitlera“. Nyní se zdá, že Rusko dalo Izraeli další důvod k podpoře Ukrajiny. Podle izraelských médií totiž ruská armáda v Sýrii poprvé předvedla náznak bezletové zóny a zaútočila proti izraelským letadlům. I kvůli zhoršujícím se vztahům s Moskvou Jeruzalém čím dál více zvažuje vojenskou pomoc Ukrajině.

Rozhodnuto. Nová pražská filharmonie bude stát 6 miliard. Podívejte se, jak bude vypadat

Vítězem mezinárodní architektonické soutěže na podobu nové budovy filharmonie v Praze se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group. Výsledky v úterý vyhlásili zástupci hlavního města a jeho Institutu plánování a rozvoje. Budova by podle plánů vedení města měla být hotová v roce 2032, náklady se odhadují asi na šest miliard korun. Nové kulturní centrum s několika sály, které by mělo být i sídlem České filharmonie, má stát u stanice metra Vltavská.

Živě
ON-LINE: Rusové podnikají další razantní kroky. Hodlají vystoupit z významných organizací

Jednání mezi Moskvou a Kyjevem ohledně vyřešení situace na Ukrajině nepokračují. V Rusku vypukl další záhadný masivní požár. Tentokrát hoří chemický závod na výrobu plastů v Berdsku. Mezitím finský parlament drtivou většinou hlasů podpořil podání přihlášky do NATO, přihlášku do aliance podepsalo i Švédsko. Rusko se rovněž chystá vystoupit z WTO a WHO, návrh je v parlamentu.

Domácí zpravodajství

Fiala a Rakušan: Už žádná ultimáta. Hřib slíbil, že kvůli uprchlíkům neudělá unáhlené kroky

Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) přislíbil, že do konce jednání o přerozdělování uprchlíků mezi kraji nebude dělat ukvapené a unáhlené kroky, k nimž by patřilo uzavření pražského asistenčního centra ve Vysočanech (KACPU). Po úterním mimořádném jednání vlády to novinářům řekli premiér Petr Fiala (ODS) a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Ten o přemisťování uprchlíků do regionů bude s hejtmany opět jednat ve čtvrtek.

CNN Prima NEWS během 2. roku na trhu ztrojnásobila počet diváků. Jaká témata je oslovila?

Přesně před dvěma lety – 3. 5. 2020 – odstartovala multiplatforma CNN Prima NEWS. Druhý rok potvrdil vzestupnou trajektorii nastavenou v prvním roce a přinesl řadu rekordů. Díky kvalitně pokrytým klíčovým zpravodajským událostem, jako byly říjnové parlamentní volby či válka na Ukrajině, překonávala stanice CNN Prima NEWS i hranici 4% share v CS 15+ v celodni. A multiplatforma jako celek oslovila letos v březnu 7 783 tisíc lidí v CS 10+.

Hůle: Snižme šikanu lidí v nouzi, vyděláme všichni. Cesta k pomoci má být krátká a rychlá

Česko se nadále potýká s rapidním zdražováním. Ředitelka České federace potravinových bank Veronika Láchová v pořadu 360° na CNN Prima NEWS uvedla, že koncem roku budou pravděpodobně podporovat čtvrt milionu lidí. Daniel Hůle z Člověka v tísni podotkl, že zásadní problém pro pomoc lidem v krizi představuje byrokratická zátěž. Radil, aby vláda tyto skupiny lidí nešikanovala přehnanou administrativou.