Reprezentovali České království, ovšem příliš úspěchů neposbírali. V letech 1896 až 1912 se odehrálo celkem pět novodobých olympijských her a Češi si z nich dohromady odvezli pět medailí. „Nevezeme domů úspěchů, ale mnoho zkušeností, a na těch budeme budovat,“ omlouval olympioniky deník Národní listy obvyklou formulkou, kterou může Český olympijský výbor v případě propadu bez obav použít i po letošní olympiádě. Citovaný výrok se ovšem váže k letním olympijským hrám z roku 1912 ve švédském Stockholmu. Češi tehdy nereprezentovali Rakousko-Uhersko, nýbrž České království, oficiálně byli označováni jako Rakouští Češi.
Na prvních novodobých olympijských hrách v Athénách roku 1896 čeští sportovci chyběli. „Bohužel, nepodařilo se získati pro hry činné účastníky z Čech,“ litoval v Národních listech reportér Antonín Záruba Hustiřanský, který obnovenou olympiádu sledoval na místě činu. A atmosférou byl více než nadšen: „Neočekávaně velikolepou manifestaci smírných živlů staly se první hry olympické, pořádané znovu po více než tisíci létech na té půdě klasické, která jest jejich domovinou. A v tom podivuhodném rámci, který dodává jim toho zvláštního půvabu a vůně, kterou nebudou míti nikde jinde.“
Bohužel, bez české účasti, což reportérovi velmi vadilo, neboť jméno malého středoevropského národa mohl na olympiádě poznat celý svět: „Kterak by bylo získalo české jméno, kdyby bylo prošlo těmi tisíci a tisíci ústy, shromážděnými ve Stadiu, a kdyby se tam byly zablýskaly veselé barvy české.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Paříži vzplál olympijský oheň. Česká výprava připlula za deště po řece Seině
Nepřestával litovati neúčasti Čechů
Slávu si užily jiné národy a Antonín Záruba Hustiřanský, což byl pseudonym českého pedagoga a člena Mezinárodního olympijského výboru Guth-Jarkovského, jen doufal, že za čtyři roky ve Francii to bude lepší: „Ve hrách athletických vynikli nejvíce Američané, Angličané i Australané, vůbec rasa anglická, v tělocviku Němci i Řekové. Také Maďaři zachovali čestné místo. Nepřestával jsem litovati toho, že nezúčastnili se Čechové — než doufám, že při příštích hrách olympických, v Paříži roka 1900, tomu bude docela jinak.“
Šance na medaile: Kdo ze 111 českých sportovců na OH patří mezi želízka v ohni?
Se startem olympijských her v Paříži se nabízí otázka, kolik medailových úspěchů si česká výprava připíše. Experti tipují jedenáct, premiér Petr Fiala deset a sportovní redakce CNN Prima NEWS dvanáct, z toho skoro polovinu zlatých.
A bylo. V Paříži čeští sportovci získali hned dvě bronzové a jednu stříbrnou medaili. Stříbro si do Prahy odvezl František Janda Suk za hod diskem a dvě bronzové tenistka Hedwig Rosenbaumová. Na olympijských hrách v roce 1904 v americkém St. Louis nicméně Češi opět chyběli. Nesehnali dostatek prostředků na zámořskou cestu. V roce 1908 si pak z Londýna odvezli dvě bronzové medaile, obě za šerm. Jednu získal tým českých šavlistů, druhou Vilém Goppold z Lobsdorfu, rovněž v kategorii šavle.
Na poslední olympijské hry z časů, když i v Čechách panoval císař František Josef I., se teď podívejme podrobněji. Odehrály se ve švédském Stockholmu v roce 1912. Další hry plánované na rok 1916 se měly konat v Berlíně, ale zmařila je světová válka, načež se v roce 1918 zrodilo Československo.
Na olympiádu povinně s kloboučkem od Stibrala
Zpátky do monarchie. A začněme reklamou, která k olympijským hrám prostě patřila. Stačí totiž nahlédnout do 112 let starého dokumentu s názvem Pokyny pro účastníky výpravy Českého výboru olympijského do Stockholmu, v němž se mimo jiné praví: „Každý účastník musí míti stejný slaměný klobouk od firmy Stibral ve Vodičkově ulici v Praze.“
Plážové slaměné kloboučky ale české výpravě do Švédska v roce 1912 nakonec štěstí nepřinesly. Už přípravy na olympiádu provázely skandály, neboť Český olympijský výboru (ČOV) byl novináři obviňován z tajného jednání s Rakouským olympijským výborem, které mělo vyústit ve společné vystoupení sportovců Rakouska-Uherska pod císařskou zástavou. „Důrazně se ohrazujeme proti nepravdivému tvrzení, že jsme uzavřeli dohodu s Rakouským olympijským výborem. Češi vystupovali vždy a všude jako skupina samostatná, nejsouc naprosto v žádném spojení s Vídní,“ bránili se činovníci ČOV.
Odjezd české výpravy na V. olympijské hry do švédského Stockholmu, kde padesátka tuzemských sportovců nakonec nezískala žádnou medaili. Foto z časopisu Český svět, 1912. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Odjezd české výpravy na V. olympijské hry do švédského Stockholmu, kde padesátka tuzemských sportovců nakonec nezískala žádnou medaili. Foto z časopisu Český svět, 1912. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Češi pod značkou Autriche Tchéques
Výprava nakonec ve Stockholmu znova vystupovala pod kočkopsovitou hlavičkou Autriche Tchéques čili Rakouští Češi. Důkazem je i fotografie z časopisu Český svět z roku 1912, na které sportovci kráčí pod cedulkou s tímto podivuhodným francouzským názvem. Na dresech sportovců se však hrdě vyjímal český lev a v případě medailového zisku by na stožár vystoupala červenobílá česká vlajka.
Jenže k takovému úspěchu bylo daleko. „Nezískali jsme ani jediného bodu a česká vlajka nezavlála nad Stadiem na stožárech označujících dobyté vítězství,“ litoval po olympiádě pražský deník Národní politika a sportovcům vyčinil, že úspěchu lze dosáhnout jedině „pilným, svědomitým a soustavným trainingem“.
Takto třeba vypadala účast českých běžců v maratónském závodě. „Naše závodníky stihly vesměs nehody. Honzátko vzdal se vedrem nedlouho po startu. Slavík a Penc vzdorovali svízelům, pokud možno, až i tito museli závodu nechati.“
VIDEO: První den olympiády v Paříži
Nic nevyhráli, ale užili si lov ryb
Padesátka českých sportovců si ale Stockholm pořádně užívala mimo sportoviště, třeba na několika zahradních slavnostech u továrníka Alexeje Rosina, jenž byl jakýmsi oficiálním patronem výpravy. „Výlety motorovým člunem, lovení ryb v moři a podobné výpravy byly v stálém programu,“ pochvalovali si olympionici, kteří permanentně stáli před závažným rozhodnutím, co s načatým dnem. „Nebylo dne, abychom nebyli zváni k různým slavnostem a věru často se stávalo, že byli jsme v rozpacích, jak rozděliti si čas, abychom všem pozváním vyhověti mohli.“
Umučený maratonec nebo mladičký judista. Ukrajina připomíná olympioniky, kteří padli ve válce
Ukrajina vyslala na letní olympijské hry do Paříže nejmenší delegaci v historii. Stovky sportovců totiž zemřely během ruské invaze. Kyjev teď připomíná olympioniky, kteří se pod pěti kruhy už nikdy nepředstaví. Je mezi nimi maratonec, judista i gymnastka. Upozornil na to web Kyiv Post.
Největším úspěchem olympijské reprezentace bylo nakonec čtvrté místo tenisty Ladislava Žemly ve dvojhře. Tenisté podle dobových novin zahráli vyrovnané zápasy se světovou špičkou a česká tenisová škola dokonce zaujala i samotného švédského krále, který olympioniky přijal na odpoledním čaji v královské zahradě. „Z české výpravy byli představeni králi tenisté Just a Žemla, s nimiž král rozmlouval delší dobu, chválil jejich hru a zval je k turnaji ve Stockholmu a řekl dále, že sám hraje tenis již 30 roků a chválil pěstění sportů,“ popsal setkání zvláštní zpravodaj Národní politiky Jaroslav Kalva.
Tenista Ladislav Žemla byl v té době domácímu publiku znám hlavně pod přezdívkou Rázný: za Rakouska-Uherska celkem osmkrát zvedl nad hlavu pohár mistra zemí Koruny české ve dvojhře. Medaile se Žemla dočkal až v československém dresu na olympiádě v roce 1920 v Antverpách, byť jen bronzové a ve smíšené čtyřhře, takže se o poctu musel dělit s tenistkou Miladou Skrbkovou.
Zahájení V. olympijských her ve švédském Stockholmu, kde padesátka českých sportovců nakonec nezískala žádnou medaili. A jak patrno ze snímu, Češi vystupovali pod názvem Autriche Tchéques, Rakouští Češi. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Zahájení V. olympijských her ve švédském Stockholmu, kde padesátka českých sportovců nakonec nezískala žádnou medaili. A jak patrno ze snímu, Češi vystupovali pod názvem Autriche Tchéques, Rakouští Češi. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Olympiáda bez prodělku
V pořadí V. olympijské hry moderní doby probíhaly ve švédském hlavním městě od 29. června do 27. července 1912. Přijelo 2541 sportovců z 28 zemí, přičemž Rakousko-Uhersko ve Stockholmu zastupovali samostatnými výpravami Rakušané (včetně českých Němců), Češi a Maďaři. Soutěžilo se v šestnácti sportovních a pěti uměleckých disciplínách a slavnostní zahájení her vidělo 26 tisíc diváků. Češi do Stockholmu mimo jiné přivezli jedenáct šermířů, pětici cyklistů či devět tenistů.
Obavy švédských organizátorů, že hry budou prodělečné, se nesplnily. „Finanční úspěch olympijských her přece neskončí deficitem, jak všeobecně se soudilo,“ dozvěděli se Češi prostřednictvím Národní politiky. Nejvíce diváků přišlo na jezdecké soutěže a maraton, nejméně na veslařské závody.
Bolestný návrat do Prahy
České království sice mělo ve Stockholmu „nebývalou dosud účast českých borců“, ovšem popisovaný neúspěch po návratu do Prahy velmi bolel. Boj o medaile skončil prohrou, zůstalo jen malé politické vítězství.
„Nevezeme domů úspěchů, ale mnoho zkušeností, a na těch budeme budovat,“ napsaly Národní listy. „Naší nepřítomnosti by nikdo neželel a také bychom nikomu nescházeli, kdežto tím, že jsme se her zúčastnili, třeba bez valného úspěchu, nedala se naše přítomnost nikterak utajiti,“ zhodnotila olympiádu konkurenční Národní politika.
