Letos v srpnu uplyne 52 let od chvíle, kdy byla v zátoce Puget Sound vylovena čtyřletá kosatka Tokitae. Od té chvíle ji čekal osamělý život v zábavním parku. Teď by se mohla snad konečně vrátit ke své rodině.
Kosatka Tokitae se narodila v 60. letech minulého století v klanu Jižních rezidentů. Jelikož se tato rodina pravidelně pohybuje v okolí velkých amerických měst, stala se snadnou kořistí pro mořské parky. Téměř celý život tak Tokitae strávila v mořském zábavním parku Miami Seaquarium, tedy téměř pět tisíc kilometrů od svého domova a rodiny. A právě tady získala své nové jméno – Lolita, jakožto samolibou připomínku toho, že ji v parku spárovali s mnohem starším samcem, Hugem. Ten ale zemřel v roce 1980. Naprostou většinu svého života tak strávila o samotě v betonové nádrži, která je považována za nejmenší ubikaci pro kosatky v celých Spojených státech.
V roce 1980 přišla Tokitae o svého společníka Huga. Zdroj: Center for Pacific Northwest Studies
Ochránci zvířat bojují celá desetiletí za její propuštění. Několikrát se dokonce obrátili i na soud, který jim konečně v roce 2016 dal za pravdu, že nádrž, ve které je Tokitae držena, je příliš malá a omezuje její pohyb. „Lolita je téměř šest a půl metru dlouhá a její nádrž je hluboká jen šest metrů na nejhlubším místě a na okrajích pouze tři a půl metru,“ uvádí stránka Free Lolita the Orca! („Osvoboďte kosatku Lolitu!“). „Nemá žádný stinný úkryt před spalujícím sluncem ani ochranu před hurikány.“
Bazén, ve kterém Tokitae žije, je nejmenší v celé zemi. Zdroj: Free Lolita the Orca!
Nabídky na propuštění Tokitae na svobodu ale vždy padly na neúrodnou půdu. „Nechci, aby mi tihle hipíci ukradli kosatku,“ uvedl tehdejší majitel parku Arthur Hertz. Noví majitelé, kteří se parku ujali po Hertzově smrti v roce 2017, nyní prohlásili, že podle pravidel amerického ministerstva zemědělství již Tokitae nebude veřejně vystupovat.
Za osvobození Tokitae bojují ochránci zvířat celá desetiletí. Zdroj: Free Lolita the Orca!
Prohlášení s sebou přineslo naději, že by se kosatka mohla vrátit ke své rodině, nebo spíše alespoň do kontrolované mořské rezervace v její blízkosti. I když samotná přeprava kosatky na takovou vzdálenost by mohla být oříškem, odborníci se nejvíce obávají její reakce na změnu prostředí a možnosti rehabilitace. Tokitae padesát let dostávala jídlo až pod nos, a mohla tak přijít o schopnost postarat se o zdroj potravy sama. Navíc ji kromě pokročilejšího věku trápí i mnohé zdravotní obtíže – z loňských inspekčních zpráv úřadů je zřejmé, že kosatka dostávala k jídlu hnijící ryby, měla poraněnou čelist a byla nucena vystupovat navzdory doporučení veterináře.
V 60. a 70. letech minulého století byly do mořských parků převezeny desítky kosatek. Zdroj: Center for Pacific Northwest Studies
V 60. a 70. letech minulého století byly do mořských parků převezeny desítky kosatek. Zdroj: Center for Pacific Northwest Studies
V roce 1973 vstoupil v platnost zákaz odchytávání divokých zvířat do mořských parků. Do té doby ale bylo z Jižní oblasti uneseno 45 kosatek – 19 samic, 21 samců a 2 kosatky neznámého pohlaví; další tři jedinci zemřeli při odchytu. 34 kosatek bylo přemístěno do mořských parků a akvárií, ostatní zemřely po cestě. Tokitae je posledním přeživším. O jejím osudu se bude rozhodovat v nejbližších dnech.