Před pětadvaceti lety si Václav Havel s Dagmar Veškrnovou řekli ano. Jejich svatba překvapila téměř celý národ. Co se dělo v zákulisí? Proč místo pocitů radosti u novomanželů zavládlo slzavé údolí?
Když Václav Havel spolupracovníkům oznámil, že chystá učinit zásadní životní krok a hodlá si vzít za manželku herečku Dagmar Veškrnovou, zavládlo mezi nimi zděšení. Od smrti jeho první ženy Olgy Havlové, která zemřela na rakovinu, totiž neuplynul ani rok. „Byl to pro nás šok. Koncem prosince 1996, kdy prezident byl krátce po operaci karcinomu plic, po komplikacích, které ho stály spoustu sil, po krizi, kdy bojoval o život, si nás zavolal na kliniku v Londýnské do svého pokoje. Seděl na posteli, vedle něho Dagmar Veškrnová v modrých šatech a oba se tvářili spiklenecky. Čekali jsme, co nám řekne. Prezident začal, jak měl ve zvyku, dost rozvláčně, ale najednou to přišlo. ‚Rozhodli jsme se, že se ožením. Tady s Dášou.‘ Proč? Vypadlo ze mě. ‚Protože se máme rádi,‘ odpověděl,“ vzpomínal v knize Deset let s Václavem Havlem jeho mluvčí Ladislav Špaček.
Stal se prezidentem a pak byli lidi šťastní. Vědí školáci, kdo byl Václav Havel?
Od úmrtí Václava Havla uplynulo deset let, a tak si ho malí školáci nemohou pamatovat. Vědí ale vůbec, kdo to byl a poznají ho na fotografii? Na to jsme se zeptali žáků na prvním stupni, ale také šesťáků a sedmáků ještě v době, než se začali učit o sametové revoluci.
Prezident se podle něj mylně domníval, že Dagmar bude všemi milovaná a že ji národ přijme s otevřenou náručí. „Argumentoval, že je to nejoblíbenější česká herečka, milovaná všemi vrstvami. Že je ženou, kterou všichni znají a kterou všichni mají rádi. My jsme jej upozorňovali na to, že teď ji ale lidé uvidí v jiné roli. Nyní že už to nebude ta oblíbená komediální herečka, ale první dáma, která stojí na piedestalu společenské významnosti, úcty a respektu a jejíž prototyp vytvořila asketická paní Olga. A také se tak stalo – Dagmar nebyla přijata veřejností příznivě, a to i proto, že Václav Havel neuposlechl rad, které jsme mu dávali: Vyčkejte, nechtějte ji hned prezentovat veřejnosti,“ přiblížil Špaček.
Rande na koncertě Michaela Jacksona
Václav se s Dagmar stýkali už v době, kdy ještě žila Olga. „Poprvé se spolu ukázali na veřejnosti na koncertě Michaela Jacksona počátkem září 1996. Seděl jsem mezi nimi, abych pro fotografy vytvářel jakousi bariéru mezi Václavem a Dagmar, ale jakmile koncert začal a fotografové odešli, prezident, který si s Dagmar přese mě podával sklenici s pitím, povídá: ‚ Co říkáte, pane Špačku, že bychom si přesedli? My máme spolu leccos společného, nejen tu sklenici.‘ Usmál jsem se a posadil se vedle," popsal ve své knize Ladislav Špaček.
Svatba, která se uskutečnila v Praze na Žižkově, byla přísně utajovaná a také skromná. „Obřad proběhl nerušeně, tak jak jsme si předsevzali, a odpoledne natočil první Hovory v Lánech po nemoci. V nich oznámil, že se dnes s Dagmar Veškrnovou vzali. Dodal, že Dášu si nevzal proto, aby nahradila Olgu, ale proto, že zjistili, že se mají rádi. Pro veřejnost to byla překvapivá zpráva, brzy se objevily námitky, že prezident měl se svatbou počkat rok. Národ si nemohl zvyknout, že po ušlechtilé, mlčenlivé a důstojné paní Olze je najednou první dámou rozverná komediální herečka. Svatba s Dášou Veškrnovou taky rozbila v povědomí veřejnosti ideál Václava Havla jako intelektuála a státníka, který je prost všech mužských nectností, jako se mu líbí hezké a přitažlivé ženy,“ poznamenal Špaček.
Když Dášu národ nepřijal, Havel trpěl
Václav Havel takovou reakci národa nečekal a nenadálou situaci dost těžce nesl. „Věřil, že proto, jak je Dagmar oblíbená, budou hned od prvního dne lidé jásat a budou šťastni, že mají tuto novou milou veselou první dámu. Lid ji ale místo toho přivítal chladně a agresivita médií, zejména bulváru, zbavovala Václava a Dagmar chuti do života. Mnozí se zkrátka nemohli smířit s tím, že se tato komediální herečka najednou stane tím, čím byla paní Olga. Václav Havel tím velmi trpěl, protože svou ženu miloval, byla to poslední láska jeho života. Doufal, že Dagmar bude u veřejnosti oblíbená. To hluboké zklamání, že se to nepodařilo, se na něm podepisovalo a bezpochyby tím trpěl jeho zdravotní stav. A co si musela vytrpět Dagmar Havlová, to je nám jasné. Bylo to opravdu slzavé údolí, kterým si prošla, a až teprve po několika letech se vše změnilo k lepšímu. Veřejnost si začala zvykat, že tato žena se vlastně chová ušlechtile, že už to není ta střelená holka z porcelánu, ale dáma, kterou všude ve světě přijímají s velkou úctou a respektem a která důstojně reprezentuje naši zemi,“ dodal Špaček.
