V některých oblastech stojí proti pytlákům ozbrojení strážci. Zdroj: National Park Kaziranga
Ochrana ohrožených druhů zvířat před pytláky je čím dál složitější. Na černém trhu kvete prodej nosorožčích rohů, sloních klů či dalších částí zvířecích těl. Ochránci mnoha přírodních parků a rezervací musí stále častěji sahat po zbraních a moderních technologiích. Není divu, že mnozí odborníci jejich boj považují za regulérní válku.
Tento konflikt nabírá na síle od počátku nového tisíciletí. Chráněná zvířata jsou lovena ve stále větších počtech, přičemž pytláci používají čím dál tvrdší metody. Nejzřetelnější je to u nosorožců – podle Světového fondu na ochranu přírody jich v roce 2007 bylo zabito třináct; v roce 2014 to bylo už přes dvanáct set jedinců. Podobné statistiky se evidují u slonů a lvů. Některé části jejich těl mají na černém trhu vyšší hodnotu než zlato nebo diamanty.
Proti pytlákům nestojí jen oficiální rangeři strážící národní parky, ale i občanské hlídky složené z místních obyvatel, kteří nechtějí jen nečinně přihlížet ničení zdejších ekosystémů. Kvůli stále větší odhodlanosti pytláků tak některé parky dokonce získaly povolení ilegální lovce střílet, pokud se nevzdají bez boje. Jde například o Krugerův národní park v Jižní Africe, keňskou Národní rezervaci pro nosorožce nebo indický národní park Kaziranga. Díky této kontroverzní taktice se zdejším strážcům podařilo snížit počty zabitých a upytlačených zvířat. Za posledních pět let bylo kvůli pytlačení zabito více než padesát lidí.
Nosorožčí rohy mají na černém trhu větší hodnotu než zlato, drahé kameny i drogy Zdroj: Pixabay
Na mnoha místech jde v podstatě o jedinou možnost, jak proti pytlákům bojovat. Ti totiž nemají co ztratit – černý trh jim nabízí relativně snadný výdělek na místech, kde je těžké zavadit o slušnou práci. Odborníci proto varují, že jediným způsobem, jak skoncovat s pytlačením, je boj proti chudobě.
V průměru je jeden slon upytlačen každých dvacet minut Zdroj: Pixabay
Například v komunitách žijících okolo Krugerova parku v současnosti panuje až sedmdesátiprocentní nezaměstnanost a lidé mnohdy nemají k dispozici elektřinu ani pitnou vodu. Oblast je proto rájem pytláků. Odborníci v tomto ohledu odkazují na to, jak situaci vyřešili ve svazijské rezervaci Phinda. Ta je paradoxně provozována bohatou loveckou společností a žije zde tolik nosorožců, že si před čtyřmi roky mohli dovolit některé z nich přesunout do Botswany. Jak tohoto úspěchu dosáhli? Zdejší půdu vrátili původním obyvatelům výměnou za to, že se za plat postarají o zdejší zvířata. Pytláci tam nemají šanci.
