Nejvlivnější lidé Evropy: Kraluje italský vítr změny či ruský imperialista. Na Čechy nedošlo

Nejmocnější osoba v Evropě

Giorgia Meloniová – Vítr změny

Podle žebříčku webu Politico je nejvlivnější osobností v Evropě italská premiérka Giorgia Meloniová.

Během necelých deseti let se vůdkyně pravicové strany Bratři Itálie dostala z pozice, v níž byla odmítána jako ultranacionalistický blázen, až k postu italské premiérky. Etablovala se v osobnost, se kterou může Brusel a nyní i Washington obchodovat.

Svou kariéru začínala jako aktivistka v neofašistické mládežnické organizaci a během svého působení na politické scéně se změnila v klíčovou postavu evropské krajní pravice. Profiluje se jako silná, konzervativní vůdkyně a její politika zahrnuje odpor vůči migraci, podporu tradičních hodnot a často i kritiku LGBTQ+ práv. I přes své původní euroskeptické postoje se jí podařilo udržet dobré vztahy s evropskými lídry, kteří ji začali vnímat jako stabilního a vlivného partnera na evropské scéně.

Činitelé

1. Ursula von der Leyenová – Poslední, kdo zůstává

Evropská unie čelí téměř 75 let po podpisu své zakládající deklarace vážným problémům. Z unie ekonomických mocností se stala stagnující skupina zemí, které zaostávají za dynamickými globálními konkurenty. Rostoucí politická polarizace, populistické nálady a vzestup ultranacionalistických vůdců ohrožují základní hodnoty společenství. S rychle stárnoucí populací a demografickou krizí čelí EU také výzvám spojeným s migrací.

Za hranicemi EU zuří války na Ukrajině. Obavy z vojenského ohrožení vyvolává i situace na Blízkém východě. Po znovuzvolení Donalda Trumpa prezidentem USA je také ohrožena důvěra v závazky Washingtonu vůči EU.

V tomto chaosu se na pozici lídra EU profiluje předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která, přestože byla původně považována za slabou političku, se během svého prvního mandátu osvědčila v krizových situacích. Její schopnost prosadit potřebné změny bude v jejím druhém mandátu podrobena těžké zkoušce.

2. Vladimir Putin – Imperialista

Ruský prezident Vladimir Putin se i přes vysoké válečné ztráty a problémy v Rusku stále drží na cestě k dosažení svých cílů. Po více než třech letech od zahájení invaze na Ukrajinu, která podle jeho plánu měla trvat pouze několik dní, si ruské síly udržely kontrolu nad částmi východní Ukrajiny. Ačkoliv se jejich územní zisky zdají malé, schopnost udržet frontu podkopala morálku Ukrajiny i západní podporu.

Putinův postup je založený spíše na brutalitě než strategické genialitě. Jeho armáda utrpěla obrovské ztráty, ale prezidentova ochota obětovat tisíce vojáků mu umožnila prodloužit konflikt. Navíc se mu podařilo obejít západní sankce díky podpoře Číny, Indie a dalších zemí BRICS. Výdaje zaměřené na vojenskou výrobu zatěžují ruskou ekonomiku, inflace a pokles hodnoty rublu dopadá na obyčejné Rusy.

3. Donald Tusk – Opora

Donald Tusk, bývalý předseda Evropské rady a současný polský premiér, je považován za jednoho z nejlepších lídrů schopných čelit vzestupu populismu v Evropě. Jako prominentní představitel Evropské lidové strany (EPP) se staví proti snahám některých kolegů z EPP, jako je španělský politik Alberto Núñez Feijóo nebo německý Manfred Weber, kteří jsou otevřeni spolupráci s ultranacionalisty. Po letech boje proti nacionalistické straně Právo a spravedlnost (PiS) v Polsku je Tusk proti takovým spojenectvím.

S francouzským prezidentem Macronem, který čelí politickým a ekonomickým problémům, a německým kandidátem na kancléře Merzem, jenž se také potýká s ekonomickými těžkostmi, má Tusk šanci stát se jedním z nejsilnějších lídrů v Evropské radě. Jeho hlavní prioritou je obnovení liberální demokracie v Polsku. V době, kdy mezi pravicovými politiky roste podpora ruského prezidenta Putina, Tusk i nadále pevně podporuje Ukrajinu a prosazuje tvrdý postoj vůči Kremlu.

4. Nadia Calviñoová – Velká utrácečka

Evropská unie je podobná historickým budovám ve svých velkých městech – z dálky vypadá impozantně, ale při bližším pohledu odhalí praskliny a strukturální nedostatky. Čelí rostoucím výzvám, jako jsou inovace, posílení obrany, modernizace energetické infrastruktury, výstavba nových domů a zvládnutí zelené transformace. K tomu všemu budou nezbytné finanční prostředky, které však veřejné rozpočty nebudou schopny zajistit.

Nadia Calviñoová, prezidentka Evropské investiční banky (EIB), se nyní ujímá úkolu mobilizovat soukromý sektor a efektivně využít dostupné prostředky k řešení klíčových problémů, kterým EU čelí. Je známá tím, že dokáže efektivně spravovat finanční prostředky, což je klíčové v době, kdy jsou státy EU opatrné v otevírání svých rozpočtů.

5. Piotr Serafin – Vykonavatel

Piotr Serafin je polský ekonom, kterého Ursula von der Leyenová pověřila kontrolou národních vlád v Evropské unii a zajištěním, že budou dodržovat pravidla, zejména v oblasti rozpočtu. Jako komisař EU pro rozpočet má za úkol prosazovat reformy v členských státech a v případě demokratického úpadku omezit financování.

Serafin, známý svou schopností rychle zpracovávat čísla a přímým stylem, má bohaté zkušenosti z Bruselu, kde působil jako šéf kanceláře Donalda Tuska. Mezi jeho cíle patří sloučení různých fondů do jednoho a zajištění, že rozpočet EU bude vyšší, aby blok mohl čelit budoucím výzvám. Plánuje se také zaměřit financování na sektory s globálním potenciálem, jako je obranný průmysl, a zajistit, že budou spravedlivě podporovány i malé a střední podniky ve střední a východní Evropě.

6. Rachel Reevesová – Defibrilátor

Británie čelí řadě krizí, včetně problémů s NHS (Národní zdravotní službou), zchátralými školami, špatnou infrastrukturou a úspornými opatřeními v sociálních službách. Labouristická vláda, která přišla k moci v červenci, pod vedením ministryně financí Rachel Reevesové, představila ambiciózní rozpočet s investicemi do veřejných služeb a infrastruktury. Tento plán však závisí na zvýšení daní a vládních škrtech, které se zaměřují především na podniky a bohatší občany, což vyvolává nevoli.

Reevesová, známá svým strategickým myšlením a dlouhodobými plány, má silnou podporu premiéra Keira Starmera, což jí umožňuje prosazovat tvrdé opatření. Je rozhodnutá rychle řešit problémy, které její vláda zdědila, a i když její reformy nejsou populární, věří, že přinesou dlouhodobé zlepšení. Pracuje i na důchodové reformě, která by mohla přinést miliardy do klíčových oblastí, jako jsou veřejné služby, energetika a technologie.

7. Stéphanie Risoová – Mistryně plánování

Stéphanie Risoová, francouzská ekonomka a hlavní autorka návrhu sedmiletého rozpočtu Evropské unie, je považována za jednu z nejmocnějších úřednic v EU. Jako generální ředitelka rozpočtového oddělení Evropské komise má na starosti změnu způsobu, jakým EU utrácí své peníze.

Místo podpory tradičních průmyslů se zaměřuje na investice do inovativních projektů, které mají zajistit globální konkurenceschopnost EU, včetně rozvoje obranného sektoru. Risoová je známá svou přísností a precizností, což jí zajistilo respekt i mezi jejími kritiky.

8. António Costa – Umění obchodu

António Costa, nový předseda Evropské rady, má před sebou náročný úkol: napravit práci svého předchůdce Charlese Michela, který byl známý svou neschopností vyjednat kompromisy. Costa je zkušený vyjednavač, který proslul svou schopností dosahovat složitých dohod a budovat mosty i s kontroverzními politiky, včetně maďarského vůdce Viktora Orbána.

Jako předseda Evropské rady bude muset vyjednávat o kontroverzních tématech, jako je evropská obrana, migrace a obchodní politika. Má dobré vztahy s Ursulou von der Leyenovou, což by mělo přispět k lepší spolupráci mezi Evropskou radou a Komisí. Je také prvním lídrem z etnické menšiny v čele významné evropské instituce, což odráží rostoucí multikulturní charakter Evropy. Má silné vazby na Brazílii, Indii a Afriku, díky čemuž může hrát důležitou roli v evropské diplomacii.

9. Sabine Weyandová – Buldozer

Revoluce Donalda Trumpa v USA pravděpodobně spustí globální obchodní válku. Evropská unie má ale v rukávu tajnou zbraň: Sabine Weyandovou, generální ředitelku oddělení obchodu Evropské komise. Německá diplomatka je známá svou tvrdou a rozhodnou povahou, která jí získala respekt mezi kolegy a oponenty. Je považována za klíčovou postavu, která pomohla prosadit zájmy EU při brexitových jednáních i v obchodních vztazích s USA, včetně efektivní reakce na Trumpova cla na ocel a hliník.

Weyandová, která v Evropské komisi pracuje již více než 30 let, byla rovněž zapojena do projektu Transatlantického obchodního a investičního partnerství, které Trump po svém nástupu k moci zrušil. Vzhledem k očekávanému návratu Trumpa k moci a hrozbě nových masivních tarifů, bude Weyandová i nadále klíčovou postavou v obraně evropských zájmů.

Narušitelé

1. Friedrich Merz – Cestovatel v čase

Friedrich Merz, předseda německé Křesťanskodemokratické unie (CDU), je známý kritikou politiky Angely Merkelové, přičemž nesouhlasí s jejími rozhodnutími ohledně jaderné energie a migrace.

Pokud se stane kancléřem, což se očekává po předčasných volbách v únoru, chce změnit kurz Německa a vrátit se k propodnikatelským a reformním politikám, které by modernizovaly zemi a snížily byrokracii.

Je zastáncem nižšího vlivu ekologických regulací na průmysl, obnovy jaderné energie a přísnější migrace. Zakládá si na fiskální odpovědnosti a je proti neomezeným sociálním výdajům, což může mít dopad na financování armády. Jeho vize pro Německo je konzervativní, proevropská a orientovaná na silnou ekonomiku, ale jeho úspěch bude záviset na schopnosti vytvořit koalici s levicovými stranami.

2. Teresa Riberaová – Zelený palec

Teresa Riberaová, španělská právnička a odbornice na klimatické otázky, je zvyklá čelit náročným výzvám. Po šestiletém působení jako ministryně ekologické transformace Španělska, kde se podílela na postupném odstavování uhelných elektráren a rozvoji obnovitelných zdrojů, byla jmenována výkonnou viceprezidentkou Evropské komise pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci. Tento post jí přináší obrovskou moc, včetně dohledu nad pravidly státní pomoci a iniciativou Clean Industrial Deal, která má podpořit klimaticky přívětivé sektory a pomoci firmám snižovat emise uhlíku.

Riberaová se ocitá v centru evropské politiky a již během svého potvrzovacího řízení čelila kritice, zejména od konzervativních španělských politiků, kteří ji obvinili z špatné reakce na povodně ve Valencii. Riberaová je odhodlána tlačit na ambiciózní klimatická opatření a posílit konkurenceschopnost EU, i když její kroky budou nepochybně vyvolávat odpor.

3. Rafał Trzaskowski – Obraceč stránek

Pokud Rafał Trzaskowski vyhraje příští prezidentské volby v Polsku, znamenalo by to konec desetileté dominance nacionalistické strany Právo a spravedlnost (PiS) a přechod země na progresivnější a více proevropskou cestu. Dvaapadesátiletý starosta Varšavy je považován za představitele moderní, kosmopolitní a rychle se rozvíjející části Polska, často označované jako „Polsko A“. Má zkušenosti z Evropského parlamentu a Oxfordu, a jako starosta přijal řadu progresivních opatření, včetně podpory LGBTQ+ komunity a vytvoření zóny s nízkými emisemi.

I když v roce 2020 těsně prohrál v prezidentských volbách, nyní má dobré šance na vítězství, protože současný prezident Andrzej Duda je limitován počtem mandátů a kandidát PiS, Karol Nawrocki, postrádá charisma.

4. Marine Le Penová – Damoklův meč

Marine Le Penová sice nebude francouzskou premiérkou, ale ani Michel Barnier, který ji v září nahradil, se v této roli dlouho neohřeje. Le Penová, která skončila třetí v loňských předčasných volbách, si vybojovala značný vliv díky rozdělené francouzské sněmovně. Využívá ho k tomu, aby znepříjemnila život prezidentu Macronovi.

Barnier, konzervativní politik, jenž vedl vyjednávání EU o brexitu, se stal premiérem díky podpoře Le Pen, která očekávala, že se zaměří na imigrační politiku a umožní její straně, Národnímu shromáždění, účast na vyjednáváních. Po neshodách ohledně rozpočtu ale Le Penová jeho vládu minulý týden svrhla prostřednictvím hlasování o nedůvěře. Barnier zůstává v úřadu pouze jako dočasný premiér, přičemž Macron brzy oznámí nového kandidáta.

5. Raffaele Fitto – Stavitel mostů

Raffaele Fitto je zástupce italské premiérky Giorgie Meloniové v Evropské komisi. Jako jeden ze šesti výkonných viceprezidentů bude sloužit jako zprostředkovatel mezi předsedkyní Komise Ursulou von der Leyenovou a euroskeptickou politickou skupinou Evropských konzervativců a reformistů (ECR), čtvrtou největší frakcí v Evropském parlamentu. Fitto bude mít na starosti některé z nejvíce financovaných oblastí EU, včetně zemědělství a dopravy, a bude řídit kohézní fond, což je 400 miliard eur určených pro nejchudší regiony EU.

Jeho úkolem bude čelit odporu vůči plánům Bruselu, které spojují přístup k regionálním fondům s vnitrostátními reformami. Fitto, který byl dříve členem Evropské lidové strany, má silné vazby na své bývalé kolegy a v mnoha ohledech představuje spojení mezi EPP a ECR. Obě strany se často spojovaly proti legislativě v oblasti klimatu a migrace, čímž oslabovaly tradiční centristickou alianci v Evropském parlamentu. Fitto je v pozici silného vyjednavače, který může ovlivnit návrhy Komise tak, aby byly akceptovatelné pro jeho politickou skupinu, ale také jako prostředník mezi Komisí a ECR.

6. Péter Magyar – Vyzyvatel

Péter Magyar představuje první významnou výzvu pro 14 let trvající vládu maďarského premiéra Viktora Orbána. Tento třiačtyřicetiletý právník, pocházející z politicky významné rodiny, začal svou kariéru v Orbánově straně Fidesz, kde byl považován za klíčového, ale diskrétního insidera. Po skandálu, který se týkal role jeho bývalé manželky Judit Vargy v udělení milosti pedofilovi, se však s Orbánem rozešel. Magyar obvinil vládu z korupce a zneužívání moci a začal kritizovat premiéra.

Jeho nová strana, Strana úcty a svobody (TISZA), získala v červnových evropských volbách 29 % hlasů, což je nejlepší výsledek opozice od Orbánova nástupu k moci. Dnes je Magyarovi předpovězena těsná konkurence s Fideszem, přičemž jeho výzvou bude pokračovat v rozvoji strany, a to jak mezi progresivními voliči ve městech, tak mezi konzervativci na venkově, kteří tvoří základ Orbánovy podpory.

7. Herbert Kickl – Ten druhý MAGA (Make America Great Again)

Herbert Kickl, lídr rakouské krajně pravicové Svobodné strany (FPÖ), se po osmdesáti letech od konce druhé světové války přibližuje svému cíli vrátit tuto stranu k moci ve Vídni.

Proslavil se jako politický stratég a kontroverzní mluvčí FPÖ, která byla založena bývalými důstojníky SS. Po krátkém působení jako ministr vnitra ve vládě Sebastiana Kurze se v roce 2021 stal vůdcem FPÖ a dále se profiluje populistickými a kulturními tématy, jako je například povinné mluvení německy na školních hřištích. Jeho cílem je stát se kancléřem, což mu však zatím blokuje prezident Van der Bellen, který pověřil sestavením vlády Karla Nehammera.

Kickl může zkoušet rozkoly v nové koalici a čekat na příležitost pro nové volby. FPÖ už dříve uvažovala o „Öxitu“ — rakouském vystoupení z EU, a Kickl by mohl hledat spojence mezi populistickými lídry ve střední Evropě, kteří chtějí zásadně změnit EU.

8. Sahra Wagenknechtová – Podkova

Před padesáti lety francouzský filozof Jean-Pierre Faye představil teorii podkovy, která tvrdí, že krajní levice a krajní pravice se nemusí vždy navzájem vylučovat – společná neschopnost akceptovat střed může vést k jejich spojení. V Německu je moderním příkladem této teorie politička Sahra Wagenknechtová, která se odklonila od tradiční levice a přitahuje voliče jak z řad levicových, tak pravicových extremistů.

Wagenknechtová, bývalá členka strany Levice, se staví proti imigrační politice. Zastává tradiční pravicové postoje, tvrdí, že je nutné chránit sociální stát, a vyzývá k ukončení vojenské pomoci Ukrajině. Její strana, Aliance Sahry Wagenknechtové, se v podzimních regionálních volbách umístila na třetím místě. I když její úspěch v krátkodobém horizontu pravděpodobně nebude stačit na vliv v celostátní politice, má její strana stále silné postavení v některých východoněmeckých státech a ukazuje, že německá politika se stává stále nepředvídatelnější.

9. Udo Zolleis – Pravá ruka

Evropská lidová strana (EPP) se snaží upevnit svou pozici v EU, a to prostřednictvím strategického spojování s dalšími pravicovými stranami. Udo Zolleis, blízký spolupracovník předsedy EPP Manfreda Webera, se zaměřuje na navázání vztahů s euroskeptickými stranami, jako je Evropská konzervativci a reformisté (ECR).

Zolleis usiluje o spolupráci s politiky, jako je italská premiérka Giorgia Meloniová, aby zabránil jejich případnému spojenectví s krajní pravicí. Kritici však varují, že tato strategie by mohla ohrozit tradiční hodnoty EPP a její voličskou základnu ve středu politického spektra. Podle nich může přehnaná orientace na krajní pravici oslabit pozici EPP mezi umírněnými voliči.

Snílci

1. Mark Rutte – Přestupník

Mark Rutte, bývalý nizozemský premiér a nový generální tajemník NATO, se nyní soustředí na zajištění evropských výdajů na obranu, přičemž čelí výzvám spojeným s tlakem USA pod vedením Donalda Trumpa.

Rutte, který dříve propagoval úspornost, musí nyní obhajovat vysoké vojenské výdaje a tlačit státy, které nesplňují cíle NATO, aby zlepšily své výdaje na obranu. Jeho úkolem je také udržet jednotu mezi Evropou a USA v době, kdy Trumpova politika „America First“ ohrožuje stabilitu transatlantických vztahů.

K tomu musí Rutte překonat rozdíly mezi politickými institucemi EU a NATO, zejména když EU stále více angažuje v oblasti obrany. Rutte, známý svým klidným přístupem, se musí vyrovnat s tím, aby evropská obrana nebyla jen snem, ale stala se reálnou prioritou.

2. Andrij Jermak – Zprostředkovatel

Andrij Jermak, šéf ukrajinského prezidentského úřadu, se během téměř tříletého konfliktu s Ruskem zaměřil na zajištění spravedlivého míru. Bývalý televizní producent, známý svou mocí jako „šedá eminence“ ukrajinské politiky, nyní usiluje o podporu mezinárodního společenství pro vizi Kyjeva, která zahrnuje územní celistvost, bezpečnostní záruky a tvrdé sankce pro Rusko.

Po neúspěchu v získání podpory Číny se zaměřil na Indii, přičemž se potýká s tlakem, aby Ukrajina učinila kompromisy. V souvislosti s tím hledá podporu Evropy a snaží se zajistit, aby Ukrajina při případných jednáních s Ruskem vyjednávala z pozice síly, s požadavkem na dodávky vojenské pomoci, jako jsou dělostřelecké granáty, systémy protivzdušné obrany a rakety dlouhého dosahu.

3. Kaja Kallasová – Kassandra

Kaja Kallasová, bývalá estonská premiérka, je novou vysokou představitelkou EU pro zahraniční politiku a bezpečnost, což je post, který byl v minulosti považován za nepříliš relevantní. Kallasová, známá svou tvrdou kritikou Ruska, byla v minulosti označována za „Kassandru“ – varovala před hrozbou Moskvy, ale její varování byla často ignorována. Po ruské invazi na Ukrajinu se stala jedním z nejvýraznějších zastánců tvrdé politiky vůči Kremlu, včetně cílů, které EU nebyla schopná rychle naplnit, například v oblasti dodávek munice Ukrajině.

Otázkou zůstává, zda bude Kallasová efektivní v nové roli, nebo zda ji budou limitovat schopnosti a rozdílné zájmy členských států EU. Přesto má zkušenosti z Evropského parlamentu a Rady a rozumí politickému prostředí EU. Je známá tím, že se nenechá ovládat jinými a nevyhýbá se konfliktům, což jí dává určitou šanci stát se silnou diplomatkou. Její zaměření na Rusko by mohlo EU přimět k aktivnějšímu působení v regionech, jako je Afrika nebo Arktida, kde Rusko expanduje. S Andriusem Kubiliusem, novým komisařem pro obranu, by mohla pomoci transformovat EU z mírového projektu na silného vojenského hráče.

4. Viktor Orbán – Globalista

Maďarský premiér Viktor Orbán se rozhodl šířit svou vizi „illiberální demokracie“ i mimo Maďarsko. Po téměř 15 letech vlády, během nichž omezil svobodu tisku a nezávislost soudnictví, nyní investuje do ultrakonzervativních médií v okolních zemích, včetně Bruselu, který je pro něj problémovým místem kvůli snahám Evropské unie omezit jeho excesy.

Orbán se snaží vytvářet mezinárodní alianci autoritářských politiků, což se mu daří v Evropě, kde spolupracuje s Marine Le Penovou a nově vytvořenou skupinou Patriots for Europe v Evropském parlamentu. Posiluje také své vztahy s americkými konzervativci, zejména s Donaldem Trumpem, a využívá příležitosti pro vytvoření globální sítě. Dostává se tak do pozice, která mu umožňuje působit jako most mezi Washingtonem a rostoucími konzervativními silami v Evropě.

5. Armin Papperger – The Bunker Buster

Generální ředitel německé zbrojařské společnosti Rheinmetall Armin Papperger se snaží vytvořit na evropském kontinentu obranný průmyslový komplex podobný tomu americkému. V době, kdy Rusko představuje vnímání existenční hrozby pro EU, Papperger tvrdí, že Evropa musí být připravena na válku, pokud chce i nadále podporovat mír. Usiluje o větší investice do výroby zbraní a rozšiřuje kapacity Rheinmetallu, což z něj činí největšího výrobce dělostřeleckých nábojů v EU.

Tlačí také na přesun výroby zbraní blíže k regionům, kde je to nejvíce potřeba. Jeho firma byla první, která souhlasila s otevřením továren na Ukrajině. Dále usiluje o vytvoření jednotného evropského obranného průmyslu, který by překonal národní hranice a zefektivnil produkci. Jeho rostoucí vliv přitahuje pozornost evropských politiků, ale i ruských agentů – v letošním roce se stal terčem plánovaného atentátu.

6. Radosław Sikorski – Washingtončan

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski bude rrát klíčovou roli v udržování vztahů mezi Evropou a Washingtonem během druhého období Donalda Trumpa. Bývalý novinář a nejdéle sloužící polský ministr zahraničí, který má silné kontakty jak na pravici, tak na levici v USA, se vrátil do úřadu poté, co Polsku vládla nacionalistická strana Právo a spravedlnost.

Sikorski je známý svou provokativní povahou, ale také efektivitou, což mu umožňuje udržet si důvěru polského premiéra Donalda Tuska. Je odhodlaný spolupracovat s každým, kdo bude v Bílém domě. Je si totiž plně vědom, že pro Polsko a Evropu je klíčová podpora USA, ale také chápe, že nelze počítat s tím, že tato pomoc je samozřejmostí.

7. Papež František – Labutí píseň

Papež František se příští rok může pokusit prosadit svůj progresivní přístup k církvi. V lednu zahájí 32. Svatý jubilejní rok, který přitahuje miliony poutníků do Říma, kde mohou získat odpustky. Otázkou je, zda využije tuto příležitost k posílení své kontroverzní progresivní agendy, nebo naopak zklame své stoupence.

Papež František, zvolený v roce 2013, se od začátku hlásil k reformám a tolerantnímu přístupu k LGBTQ+ komunitě, dokonce připustil, že ateisté mohou jít do nebe. Jeho pontifikát ale provázely i kroky zpět. V posledním roce například čelil kritikám, když oznámil, že kněží mohou žehnat stejnopohlavním párům, ale později tuto deklaraci zmírnil pod tlakem konzervativních biskupů.

Jeho zhoršující se zdraví zvyšuje tlak na to, aby stihl upevnit alespoň některé ze svých reforem. Očekává se, že jeho nástupce bude buď umírněný, nebo konzervativní, což by mohlo změnit směr církve.

8. Pedro Sánchez – Přeživší

Španělský premiér Pedro Sánchez by mohl být považován za hrdinu dobrodružného seriálu: každý týden čelí nebezpečným situacím, z nichž se však vždy dokáže vymanit a nakonec vyjít jako vítěz. V současnosti vede menšinovou vládu, která závisí na podpoře nacionalistických stran, což ho nutí k velkým ústupkům, včetně amnestie pro katalánské separatisty.

Sánchez je nejdéle sloužícím socialistickým premiérem v Evropě, což svědčí o slabém stavu evropských socialistů. V Bruselu je respektován a jeho vliv v EU mu umožňuje vyjednávat klíčové dohody, včetně obsazení vysokých funkcí v Evropské unii. I když čelí domácí kritice a právním problémům, zůstává důležitou postavou na evropské politické scéně. Je také lídrem menší skupiny států v EU, které podporují uznání Palestiny a prosazují migrační politiku, která je v kontrastu s trendem zavírání hranic v Evropě.

9. Arthur Mensch – Marnotratný syn

Dvaatřicetiletý výzkumník v oblasti umělé inteligence z Paříže Arthur Mensch se rozhodl dokázat, že Evropa ještě neztratila závod o globální AI. V roce 2023 opustil Google a založil Mistral, francouzskou firmu vyvíjející generativní AI nástroje, podobné těm, které používají giganti jako Google, Microsoft nebo Apple. Mistral získal zájem díky svým jazykovým modelům, které konkurují modelům jako ChatGPT.

Přestože je považován za francouzského technologického lídra, kritici ho vnímají jako produkt Googlu, což vzbuzuje otázky o jeho loajalitě vůči Evropě. Navíc v únoru 2024 uzavřel dohodu s Microsoftem, což vyvolalo nespokojenost mezi francouzskými politiky.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Hustá dvojka se nevrátí, tvrdí Maláčová. Řekla, kdy bude jasno o spolupráci SOCDEM a Stačilo!