Muž s nezaměnitelným hlasem, Alois Švehlík, zemřel
Ve věku 85 let zemřel filmový a divadelní herec Alois Švehlík. Desítky let patřil k nejvýraznějším postavám hereckého souboru Národního divadla (ND). Během života Alois Švehlík dvakrát bojoval s rakovinou štítné žlázy. Obával se, že kvůli ní přijde i o svůj hlas, který patřil mezi nejvyhledávanější v českém dabingu. Se svým nelehkým osudem se až do poslední chvíle rval velmi statečně. Informaci o jeho úmrtí potvrdilo Národní divadlo.
Švehlík zemřel ve středu 2. dubna krátce po půlnoci doma, obklopen nejbližší rodinou. CNN Prima NEWS to potvrdil mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. „Členem činohry Národního divadla byl od roku 1988. Za více než 35 let se zde představil v řadě rolí širokého hereckého rejstříku. V roce 2021 získal cenu Thálie a v roce 2024 byl uveden do síně slávy Národního divadla,“ připomněl Staněk.
Zdravotní problémy na sobě herec Alois Švehlík poprvé pocítil už na jaře v roce 2006. Bolely ho mandle a měnil se mu hlas. Nechtěl nic ponechat náhodě a zašel k lékaři, který u něj objevil melanom na zadní části krku. Diagnóza byla zdrcující, dozvěděl se, že trpí rakovinou štítné žlázy.
ČTĚTE TAKÉ: Karlos a Lela Vémolovi mají třetího potomka. Syna pojmenovali po akčním herci
„Oznámili mi to celkem dost tvrdě. A já jsem hned věděl, o co jde. Je to zhoubný nádor, na který zemřel můj bratr ve třiačtyřiceti letech,“ svěřil se herec magazínu MF Dnes. Hlavou se mu honila spousta otázek. „Přežiji to alespoň já? Zůstane mi hlas, který mě živí? Budu se moci vrátit ke své milované práci?“
Náročná léčba
Že je vážně nemocný, nejdříve oznámil v divadle, teprve potom své rodině. Všichni mu vyjadřovali obrovskou podporu a dodávali mu sílu, kterou tolik potřeboval. Přestože se ukázalo, že je nádor nezhoubný, musel podstoupit náročnou léčbu. Lékaři ho poslali na ozařování, které absolvoval dva roky po sobě. „Na čtrnáct dní mě dali do kobky a léčili mě radioaktivní látkou. Když jsem se vrátil domů, museli jsme s manželkou Florou spát metr od sebe,“ zavzpomínal na první chvíle po svém návratu z nemocnice. Všechno nakonec dobře dopadlo, nádor byl odstraněn a hlas mu zůstal.
Přestože od té doby přestal kouřit a snažil se si hlídat životosprávu, po sedmi letech nemoc udeřila znovu. „To mě ranilo. Říkali, že se to málokdy vrátí, ale vrátilo. Nebylo to lehké, ale nějak jsem to strávil,“ rekapituloval Alois Švehlík. Následky druhé operace byly pro něj fatální. Nemohl téměř vůbec mluvit.
„To bylo katastrofální. Na jeviště s tím nemůžete, ale nejhorší to bylo při komunikaci doma,“ popsal herec, který i v těch nejtěžších chvílích neztrácel naději a víru: „Věřil jsem, že se s tím něco musí udělat.“ Díky své odhodlanosti si svůj hlas vybojoval zpět. Dokonce se vrátil zpátky na prkna, která znamenají svět. Vybíral si už ale role, při nichž nemusel svůj hlas tolik namáhat.
Zářil na divadelních prknech
Alois Švehlík se narodil 30. července 1939 v Pardubicích. Vystudoval strojní průmyslovku a marně se pokoušel dostat na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kde paradoxně později herectví vyučoval.
S profesionálním herectvím začínal Švehlík v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech. Po jeho zrušení působil jednu sezonu v Divadle pracujících v Mostě a následující dva roky v Divadle O. Stibora v Olomouci. Významné pro něho bylo i několikaleté angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V letech 1974 až 1988 působil v Městských divadlech pražských, kde ztvárnil mimo jiné Adama Branta v trilogii Smutek sluší Elektře a zejména McMurphyho v Přeletu nad hnízdem kukačky.
Členem Činohry Národního divadla se Švehlík stal koncem 80. let minulého století. Občas hostoval i na jiných scénách, mimo jiné v pražském Divadle Na zábradlí, kde za výkon v Jandlově hře Z cizoty získal v roce 2005 Cenu Divadelních novin.
Hlas Nicholsona, Hopkinse i Bronsona
Od sedmdesátých let se Švehlík objevoval před kamerou. Zahrál si například ve snímcích Dým bramborové natě, Mladý muž a bílá velryba, Povídky malostranské či Smrt krásných srnců. Z těch novějších ho diváci mohli vidět jako mlynáře v pohádce Princezna ze mlejna nebo ve filmu Úsměvy smutných mužů.
Pro svůj chraplavý hlas byl Švehlík i vyhledávaným dabérem. Jeho prostřednictvím promlouvali k českému publiku například filmoví herci Charles Bronson, Anthony Hopkins, Robert De Niro nebo Burt Lancaster. Jeho hlas měl i filmový komisař Schimanski v podání Götze Georgeho.
Za nadabování Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude získal Švehlík v roce 1999 Cenu Františka Filipovského. O osm let později obdržel tuto cenu znovu, a to za dabing Anthonyho Quinna ve snímku Tajemství Santa Vittorie. V roce 2014 byl Švehlík oceněn i za celoživotní mistrovství v dabingu.
Alois Švehlík byl ženatý s o čtyři roky mladší ekonomkou Florentinou, se kterou se brali v roce 1967. Měli spolu tři děti – dcery Terezu, Andreu a syna Davida, který je rovněž hercem.
Když slavil osmdesáté narozeniny, měl už jen jediné přání. „Abych se ráno zase probudil. V mém věku to už nemusí být samo sebou, že se člověk ráno probudí. Také se už vzbudit nemusím,” prohlásil herec.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zemřel Val Kilmer. Proslavil se ikonickými rolemi Batmana či Jima Morrisona
