Ve věku 88 let zemřel ve svém domě v Paříži francouzský herec Jean-Paul Belmondo. Agentuře AFP informaci potvrdil jeho právník Michel Godest. Filmy Muž z Acapulca, Zvíře, Profesionál, Bezva finta nebo Velký šéf, ve kterých Belmondo zastával hlavní role, se nezapomenutelně zapsaly do dějin kinematografie.
Lamač dívčích srdcí s neodolatelným úsměvem i tvrdý drsňák. Legendární herec Jean-Paul Belmondo zemřel ve věku 88 let. „Nějaký čas už byl hrozně unavený. Odešel poklidně,“ uvedl jeho právník Michel Godest.
Belmondo se narodil 9. dubna 1933 ve francouzském Neuilly-sur-Seine, byl synem sochaře a malířky. V mládí amatérsky boxoval a hrál fotbal, láska ke sportu mu ostatně vydržela po celý život.
Vystudoval Národní konzervatoř dramatického umění v Paříži, byť podle spolužáků nepatřil mezi nejnadějnější studenty. Po několika vedlejších rolích se měl objevit ve filmu Pěšky, na koni a vozem v roce 1957. Scény, v nichž hrál, však byly ze snímku vystřiženy.
U konce s dechem jako začátek Francouzské nové vlny
Průlomová tak byla pro Belmonda až hlavní role ve filmu Jeana-Luca Godarda U konce s dechem o tři roky později. Díky tomuto filmu, který zaznamenal mezinárodní úspěch, se stal jedním z hlavních představitelů francouzské vlny kinematografie z konce 50. a 60. let minulého století, kterou reprezentovali progresivní filmoví tvůrci odmítající tradiční filmové formy a postupy.
Následovaly snímky jako Kněz Léon Morin, kde si Bebel, jak je Belmondovi přezdíváno, zahrál hlavní postavu kněze, Práskač, Muž jménem La Rocca nebo válečné drama Horalka po boku Sophie Lorenové.
V polovině sedmdesátých let se Belmondova hvězda rozzářila ještě více v akčně-dobrodružných komediích, kterými se začal přeorientovávat na komerčnější produkce. Zde se začaly objevovat jeho typické role neodolatelných šarmantních šviháků, dobrodruhů a drsňáků hýřících vtipem a úsměvem.
Legendární Muž z Acapulca, Velký šéf nebo Zvíře
Z tohoto období trvajícího zhruba do konce osmdesátých let pocházejí rovněž Belmondovy slavné filmy jako „předchůdce Indiana Jonese“ Muž z Ria z roku 1964, Muž z Hongkongu, Muž z Acapulca, Velký šéf, Policajt nebo rošťák či Zvíře. O něco vážnější nádech pak měly akční kriminálky Profesionál, Strach nad městem nebo Lovec hlav. Trochu zvláštní kapitolu pak představuje Bláznivý Petříček s prvky existencionalismu.
Početnou skupinu rolí u Belmonda představovali zločinci, kteří však v jeho podání byli často sympatickými mizery se svérázným humorem. Ať už šlo o Cartouche ze stejnojmenného filmu, o elegantního mladíka s buřinkou ve Zloději, zlodějíčka Arthura ve Velkém šéfovi, nepoučitelného zloděje Viktora v Nenapravitelném nebo smolaře v Kašpárkovi. Velmi oblíbenou se stala také kriminální komedie Bezva finta, v níž Belmondo coby sympatický záporák v převleku klauna vykradl banku.
Ve filmech Jeana-Paula Belmonda se objevuje také nemálo kaskadérských kousků a sám herec byl znám tím, že se nenechával kaskadéry zastupovat.
Vrátil se k divadlu, život mu poznamenala smrt dcery
V roce 1987 se po šestadvacetileté pauze vrátil k divadlu v inscenaci Kean, kterou Jean-Paul Sartre adaptoval na základě novely Alexandera Dumase. „Dělal jsem divadlo deset let, než jsem šel k filmu, a každý rok jsem plánoval jít zpět,“ uvedl tehdy Belmondo. Představení mělo značný úspěch, stejně jako následně hra Cyrano z Bergeracu.
Po roce 1990 točil Belmondo již v pomalejším tempu. Za zmínku stojí kriminálka Neznámý v domě, historické drama Bídníci 20. století či mystifikační komedie Herci.
Belmondo byl dvakrát ženatý. S první ženou spolu vydrželi dvanáct let, s druhou, o třicet let mladší bývalou baletkou Natty Tardivel, šest let. Ta v hercových 70 letech Belmondovi porodila čtvrtého potomka. Nejstarší dcera Patricia bohužel v roce 1994 ve věku čtyřiceti let tragicky zahynula při požáru.
Po vzoru Alaina Delona založil Belmondo na začátku osmdesátých let také vlastní produkční společnost Cerito. Nese název podle rodného jména jeho babičky.
Zlatá palma, Zlatý lev i Řád čestné legie
V roce 2007 francouzský prezident vyznamenal Belmonda Řádem čestné legie. V roce 1989 obdržel divadelní ocenění César pro nejlepšího herce za výkon ve hře Cesta zhýčkaného dítěte (Itinéraire d'un enfant gâté).
Za celoživotní dílo si v roce 2011 převzal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a v roce 2016 Zlatého lva na festivalu v Benátkách. „Řekl bych, že jsem udělal všechno, co jsem chtěl. Miluji slunce. Miluji moře, voila,“ sdělil tehdy novinářům. „Je to skvělý pocit, jsem moc šťastný a skutečně poctěný.“
