Bývalý losangeleský policista Mike Rothmiller se rozhodl odhalit, že tajné dokumenty, které našel v archivech losangeleské policie, říkají, že herečka Marilyn Monroe byla zavražděna kvůli ochraně klanu Kennedyů. Nechal se slyšet, že to byl sám bratr prezidenta J. F. Kennedyho Bobby, kdo dal Marilyn smrtící nápoj. Všemu měl přihlížet herec Peter Lawford. Když Rothmiller po 20 letech předložil Lawfordovi fakta, herec se zhroutil a přiznal. Příběh byl však 40 let zamlčován, protože utajování sahalo daleko za hranice Kennedyových.
Herečka měla udržovat vztah jak s prezidentem J. F. Kennedym, tak s jeho bratrem, generálním prokurátorem Spojených států Robertem Kennedym.
Herec Peter Lawford, ženatý s prezidentovou sestrou, musel jednoho dne Marilyn zatelefonovat smutnou zprávu – Kennedyové ji odstřihli. Prezidenta už nikdy neuvidí a nesmí se ho pokusit kontaktovat. O necelé tři měsíce později byla nalezena mrtvá ve svém domě. Vyšetřování ukázalo, že se pravděpodobně zabila sama, ale téměř 60 let se spekulovalo i o vraždě.
Muž zákona se bál o život
Policista Mike Rothmiller po desetiletí mlčel a bál se o život, protože dokud byli naživu vysocí policejní důstojníci z té doby, mohli jemu a jeho rodině vyhrožovat. I po 40 letech je stále nervózní a své poznatky a dokumentaci ukrývá na bezpečných místech. Nyní se však s požehnáním své ženy Nancy rozhodl, že je načase, aby se svět dozvěděl, co objevil. Tento příběh ho podle něj málem stál život. Za horké noci v srpnu 1982 – jen několik týdnů poté, co mu Lawford řekl, co se skutečně stalo – se bývalý policista stal terčem střelby ze strany mafie. Přežil jen zázrakem.
Vraťme se ale na začátek. Když bylo Rothmillerovi 27 let, byl nejmladším detektivem městského oddělení pro odhalování organizovaného zločinu (OCID). Po šesti letech praxe mu byl přidělen policejní stůl v tzv. Fort Davis – labyrintu kartoték v budově bez oken v centru města. Zde byly uloženy desítky tisíc spisů – drby, fakta, domněnky a pomluvy o všech, od zločineckých bossů po politiky, od herců po rockové hvězdy, od novinových reportérů po televizní moderátory. Většina informací nesouvisela s žádnými zločiny – zkrátka se jednalo o informace o každém, kdo kdy zkřížil cestu OCID. Jejich jediným úkolem bylo shromažďovat potenciálně kompromitující informace, které by mohly být později použity jako páka při vyšetřování trestných činů.
Složka se jménem J. F. Kennedyho
Když Rothmiller začal kartotéku procházet, objevil kód systému archivace, otevřel skříňku s písmenem K a vytáhl složku J. F. Kennedyho. Ta byla spojena se složkou Marilyn a mnoha dalších, včetně mafiánských bossů. Mravenčí práce ho dovedla i ke zpěvákovi a filmové hvězdě Franku Sinatrovi, který měl v případu svoji roli. Oficiálně tyto dokumenty neexistovaly.
Kde jsou spisy dnes, neví ani Rothmiller. OCID bylo totiž v roce 1997 sloučeno s mravnostním oddělením losangeleské policie a Fort Davis byl nahrazen.
Rothmiller nemohl pořizovat fotokopie. Jeho metodou bylo dělat si poznámky, kde to bylo možné, a své objevy co nejdříve sepsat. V jedné složce našel kopii dokumentu označeného jako Deník Marilyn Monroe. O jeho existenci se dlouho šuškalo. Marilyn se netajila tím, že si vede deník, svou „malou červenou knížku“. Ale pokud je historikům showbyznysu známo, po její smrti se nikdy nenašel. Podle Rothmillera byla pravda jiná. Losangeleská policie měla jeho kopii a pravděpodobně i originál.
3. srpna 1962, den před svou smrtí, Marilyn napsala: „Peter říkal, že zítra přijde Robert. Nevím, jestli přijde.“ Peter byl Lawford, její prostředník mezi Kennedyovými. Robert byl Bobby Kennedy.
Láska Marilyn a Bobbyho
Při listování stránkami Rothmiller pochopil, že Marilyn považovala Bobbyho Kennedyho za něco mnohem více než jen příležitostného přítele. Byl ženatý, měl sedm dětí a v roce 1962 byl vyhlášen americkým otcem roku, ale hvězda zřejmě věřila, že je připraven opustit svou ženu Ethel a oženit se s ní. „Bobby je něžný. Naslouchá mi. Je milejší než John. Bobby říká, že mě miluje a chce si mě vzít. Miluji ho. John se neozval. Volal Bobby,“ stálo v jednom se zápisků Marilyn. Týden před svou smrtí si Marilyn do deníku zapsala: „Frank mě pozval do chaty. Říkal, že to bude zábava. Říkal, že se v chatě nikdy nemám zmiňovat o Samovi. Je to mafián.“ Frank byl Sinatra, Sam byl Giancana – hlava chicagské mafie.
V následujících dnech byly deníkové záznamy herečky plné vzteku. „Neozývají se. Bob a John mě využili. Řekla jsem Peterovi, že mě ignorují. To si nenechám líbit. Všem o nás řeknu. Řekla jsem Josému, že o nich řeknu světu. Využili mě. Nejsem žádná děvka. José řekl, ať o tom nikomu neříkám. Je to nebezpečné,“ napsala si po telefonátu s hercem a příležitostným milencem Josém Bolanosem. Rothmiller prohledával archiv a hledal stopy. Odhalil zvěsti, že Marilyn v polovině července 1962 na příkaz Bobbyho Kennedyho podstoupila potrat. Přesný sled událostí, které skončily její smrtí, byl však stále nejasný.
Co policista věděl, bylo, že Bobby Kennedy zdaleka nebyl tak mírný knihomol, politik a starostlivý otec, jak se prezentoval. Mezi prostitutkami, které byly pravidelně zvány do Lawfordova domu na opilecké orgie, byl generální prokurátor znám jako „osahávač“. Byl také vznětlivý a měl sklony k násilí. Na vysoké škole udeřil jiného studenta lahví od piva a způsobil mu zranění hlavy, které si vyžádalo stehy. K další rvačce došlo, když jeden z kamarádů pronesl sarkastickou poznámku o rodině Kennedyů. „Bobby by ho zabil, kdybychom ho neodtáhli. Museli jsme Kennedymu strhnout prsty z krku,“ vzpomínal spolužák.
Setkání v sídle Playboye
Všechny tyto nesouvislé střípky by se možná nikdy nespojily dohromady, kdyby Rothmiller jednu sobotu v roce 1982, v den svého volna, náhodou nenavštívil sídlo Playboye Hugha Hefnera v Holmby Hills v Los Angeles. Návštěva sídla byla pro Rothmillera něco jako dovolená – jeho prací bylo shromažďovat informace o životě celebrit, sportovců, politiků, boháčů a mafiánů. V místnosti soukromého kina domu poznal Lawforda. Chtěl se ho zeptat na tolik věcí a teď mu osud přichystal náhodné setkání s posledním známým žijícím člověkem, který viděl Marilyn společně s Kennedym. Herec vypadal velmi opilý, a tak detektiv využil příležitosti a strčil Lawfordovi do kapsy košile svou vizitku se slovy „Zavolejte mi“ na zadní straně.
Rothmiller už věděl, že byl Kennedy v den smrti Monroe v Los Angeles, což losangeleská policie dlouhá léta popírala. O týden později mu Lawford zavolal, ostražitý a paranoidní. Zdálo se, že je přesvědčen, že Rothmiller pracuje pro CIA. Domluvili si schůzku v parku u Sunset Boulevardu na následující sobotu. Rothmiller řekl, že vyšetřuje smrt Marilyn, a herce ujistil, že na sobě nemá odposlech ani nahrávací zařízení. Rozhovor sepsal, jakmile to bylo možné, zpaměti.
Lawford mu nejprve předložil oficiální verzi, příběh, který vyprávěl 20 let – jak mu herečka v den své smrti volala, zněla malátně, byla na dně a požádala ho, aby se za ni rozloučil s prezidentem. Lawford tvrdil, že zavolal záchrannou službu. Když přijeli do jejího domu v Brentwoodu na západě Los Angeles, byla už mrtvá.
Lawford se ale nakonec otevřel a prozradil detaily toho, jak Marilyn zemřela – počínaje děsivými událostmi na večírku v Sinatrově domku. Chata byla součástí kasina, které vlastnil Sinatra a mafie na hranici Nevady a Kalifornie u jezera Tahoe. Marilyn tam přiletěla na poslední červencový víkend zpěvákovým soukromým letadlem. Lawford byl přítomen, ale po hádce se Sinatrou si podle svých slov udržoval odstup. Viděl, jak zpěvák Marilyn opíjí, a tušil, co se bude dít. V polobezvědomí ji odnesli do zadní místnosti, kde ji Giancana, šéf chicagské mafie, znásilnil. Pak ji skupina mužů a žen osahávala a zneužívala. Byly pořízeny fotografie pro potenciální materiál k vydírání. Na některých byla zachycena s prostitutkami. Když se Marilyn probrala, Sinatra ji varoval, aby nic neříkala o svých aférách s Kennedyovými. Pak ji nechal, aby se vyspala, a následující den ji poslal domů.
Marylin se nenechala umlčet
Výhrůžky, sexuální násilí a vydírání však Marilyn neumlčely. Jen ji více podpořily v plánu všechno říct. Každému, kdo jí naslouchal, sdělila, že o Kennedyových řekne pravdu. Den před smrtí vyšel v časopise Life rozhovor, v němž se zapřísahala, že je jí jedno, jestli její kariéra skončí.
Podle Lawforda se Bobby Kennedy rozhodl navštívit Marilyn osobně. V sobotu 4. srpna 1962 přiletěl do Los Angeles, kde se s ním Lawford setkal. Zatelefonoval herečce z Lawfordova domu na pláži v Santa Monice a oba odjeli do jejího domu. Když jí Kennedy nařídil, aby mu vydala svůj deník, Marilyn ztratila nervy a začala mávat kuchyňským nožem. Lawford ji uklidnil a vyvedl Kennedyho z domu.
Vrátili se však večer, kdy Marilyn byla pod vlivem alkoholu nebo drog. Emoce opět vygradovaly. „Co chci? Nechci, aby se ke mně chovali jako k z**rané děvce a ignorovali mě,“ křičela Marilyn. Kennedy, kterému stoupala krev v žilách, ji udeřil, což mu Marilyn oplatila. Chytil ji za zápěstí a zaklel jí do tváře. Vymanila se a vrazila mu facku.
Zatímco pak Kennedy hledal v domě Marilynin deník, Lawford s ní seděl na pohovce v obývacím pokoji a snažil se ji uklidnit. Hádka vřela a opakovaně propukala, když generální prokurátor při hledání deníku převracel zásuvky a Marilyn na něj křičela, aby odešel. Neustále jí vyhrožoval, střídavě ji varoval, aby „držela hubu“. Nakonec Kennedy odešel do kuchyně a zavládl napjatý klid.
Sklenice s vodou
Lawford opustil Marilyn a šel svého přítele poprosit, aby odešel, než sousedé zavolají policii. Kennedy míchal lžící sklenici s vodou. Zdálo se, že do ní něco naléval. Lawford se zeptal, co to dělá. „Nic,“ vyhrkl Kennedy.
Marilyn plakala s hlavou v dlaních, když se oba muži vrátili do obývacího pokoje. „Vypij to, bude ti líp,“ řekl jí Kennedy. Lawford předpokládal, že je to jen voda se sedativy, takže herečku pobídl, aby ji vypila. Napila se a poznamenala, že jí to nechutná. Kennedy nicméně chtěl, aby obsah dopila, což Marilyn nakonec udělala. Poté si lehla na záda. Když byla klidná, oba muži prohledali celý dům. Deník ale nenašli.
Když se vrátili do obývacího pokoje, Marilyn se ani nepohnula. Byla na zádech s hlavou zakloněnou dozadu a vypadala, že spí. Kennedy jí zatřásl ramenem, dokud se omámená a zjevně zdrogovaná Marilyn neprobrala. Šeptala a její hlas byl zastřený a nesrozumitelný. Kennedy vyslovil její jméno, ale ona jako by omdlela a nereagovala. „Co jsi jí dal?“ zeptal se Lawford Kennedyho, který mu odpověděl, že nic.
Marilyn přestala jevit známky života. Lawford s ní zatřásl, ale její pleť začala blednout. Lawford chtěl vědět, co budou dělat. „Nech ji být,“ reagoval Kennedy. Šli ke dveřím a narazili na dva muže. Lawford si nejprve myslel, že jsou to sousedé, pak si uvědomil, že jde o detektivy v civilu nebo agenty tajné služby. Na okamžik si myslel, že jejich kariéra skončila. Politik však na muže krátce kývl a ti se kolem nich protlačili do domu. „Kdo to je?“ dožadoval se Lawford odpovědi, které se mu nedostalo. Následně nastoupili do Lincolnu Continental a Kennedy chtěl odvézt na letiště.
Na letiště opačným směrem
Lawford byl v šoku. Věděl, že Marilyn nebyla jen „mimo“. Byla mrtvá. Začala se mu točit hlava, zmítal se strachem a přestal jasně myslet. Musel odvézt Bobbyho Kennedyho na letiště, ale byl zmatený, jakým směrem má jet.
Bizarní zážitek losangeleského dopravního policisty tento sled událostí potvrzuje a vysvětluje, co se dělo dál. Detektiv Lynn Franklin viděl v neděli 5. srpna v 0:10 hodin Lincoln Continental, který překročil povolený limit. Když auto zastavil, Lawforda poznal. „Pete, co si sakra myslíš, že děláš?“ zeptat se ho Franklin. Ten mu odpověděl, že se snaží generálního prokurátora dostat na letiště. Franklin posvítil baterkou do zadní části auta a uviděl Kennedyho v nepříliš dobré náladě. Policista Lawforda upozornil, že jedou špatným směrem. „Říkal jsem ti to, hlupáku,“ zařval Kennedy.
Detektiv Franklin, který patřil k nejuznávanějším policistům policejního oddělení v Beverly Hills, na příhodu vzpomínal ve své knize z roku 1999. Rothmillera zaujalo, že Franklin dvakrát přežil dva pokusy o vraždu.
Bobby Kennedy do konce života popíral, že by byl v Los Angeles tu noc, kdy Marilyn zemřela. V neděli 5. srpna ale byl v devět hodin ráno o 500 kilometrů dále na nedělní mši v kostele poblíž San Franciska se svou ženou a čtyřmi dětmi, což od místa nálezu těla Marilyn nebylo nijak daleko.
Co prokázala pitva?
Do novin se dostala fotografie mrtvé Marilyn, na které byla s tváří dolů, jak drží telefonní sluchátko. Výsledky pitvy ale prokázaly, že její tělo leželo nějakou dobu bezprostředně po smrti na zádech. V hereččině těle se také nalezla sedativa, nembutal a chloralhydrát. Rothmiller se domnívá, že nápoj, který Bobby Kennedy Marilyn dal, obsahoval vojenský smrtící jed, který Bobbymu pravděpodobně dodala CIA – látku, kterou tehdejší dostupná toxikologie nedokázala vystopovat.
Peter Lawford zemřel jako alkoholická troska v roce 1984. Rothmiller nikdy nepochyboval o pravdivosti jeho přiznání: „Během let, kdy jsem vyslýchal oběti a podezřelé, jsem se s podobnou reakcí setkal jen několikrát. Bylo jasné, že si dlouhá léta nesl břemeno viny, které s největší pravděpodobností zničilo jeho kariéru a bohužel i jeho jako samotného člověka. Nyní však působil uklidněně a vyrovnaně, protože se zbavil strašlivého břemene, které byl nucen nést.“
