Zemřel cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund. Bylo mu 102 let. Radiožurnálu to potvrdila jeho rodina. Byl známý díky cestám po celém světě, které podnikal se svým blízkým přítelem Jiřím Hanzelkou.
Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Při vyslovení jeho jména člověk cítí vůni dálek. Se svým přítelem Jiřím Hanzelkou se stali cestovatelskými legendami. Hanzelka zemřel v roce 2003, bylo mu 82 let.
Cestovatelé navštívili přes 80 zemí, ve světě proslavili bývalé Československo a vozy Tatra. O svých cestách, při nichž objeli celou zeměkouli, napsali řadu knih a natočili dokumentární filmy včetně celovečerních.
Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka byli někdy tak nerozluční, až si je lidé pletli. Jejich reportáže z cest poslouchal národ bez dechu u rozhlasových přijímačů, jejich knihy se staly bestsellery.
Zikmund s Hanzelkou se seznámili na Vysoké obchodní škole. První plány na cestu kolem světa začali spřádat již v roce 1938, válka jim je ale načas odsunula. V přípravách na cestu však neustali, učili se jazyky, Zikmund jich nakonec ovládl osm, Hanzelka čtyři.
Po válce se jim podařilo přesvědčit ministerské úředníky i vedení automobilky Tatra pro svůj plán, potřebné peníze měla přinést propagace automobilů Tatra a písemné, rozhlasové i filmové reportáže z cesty. Na svou první cestu vyrazili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87 z pražské Opletalovy ulice.
Legendární cestovatel Miroslav Zikmund převzal v předvečer svých 100. narozenin 13. února 2019 jako narozeninové překvapení nově vydanou knihu Sloni žijí do sta let. Zdroj: ČTK
Nejprve se ze severu „zakousli“ do afrického kontinentu, z marocké Casablanky pokračovali do Egypta a proti toku Nilu pouští do Súdánu až do skalnaté Etiopie. Autem přejeli celou Núbijskou poušť, což před nimi nikdo nedokázal, a jako první vztyčili československou vlajku na nejvyšší hoře Afriky Kilimandžáru. „Pateho zakoncen africky usek cesty kolem sveta-stop-37 270 kilometru dvaceti sedmi zememi,“ psali v telegramu do Prahy v červnu 1948 z Kapského Města.
Přes Atlantik se s tatrovkou přeplavili do Jižní Ameriky, kde se podívali vysoko pod zasněžené vrcholky And i mezi lovce lebek v pralesích Ekvádoru. Neznalost místních nepsaných zákonů jim mnohdy připravila nejednu krušnou chvilku, ale přízeň domorodců si nakonec vždy dokázali získat.
Zdolali horské cesty Nepálu, zvládli i Sumatru
Jejich putování „Novým světem“ skončilo v Mexiku na podzim 1950. Hanzelka si zlomil levou ruku v zápěstí a musel odjet domů, ani Zikmund však nemohl v cestě pokračovat. Studená válka vytvořila neprodyšnou železnou oponu a nedovolila československému občanovi, aby vstoupil na půdu Spojených států. Za tři a půl roku projeli 44 zemí, urazili 111 000 kilometrů, z toho 61 700 ve svém voze. Pořídili 10 000 fotografií a natočili 11 kilometrů filmu.
Na druhou cestu, kterou zahájili 22. dubna 1959, dostali dva lehké náklaďáčky Tatra 805 a vyrazili přes Jugoslávii a Turecko na Blízký východ. Pak putovali do Pákistánu a odtud do Indie. Zdolali například horské cesty Nepálu, prokřižovali ostrov Cejlon, a než zavítali na zpáteční cestu přes Sovětský svaz, zvládli i deštěm rozbahněnou Sumatru, Novou Guineu proslulou kanibalismem a lidnaté japonské souostroví. Do Prahy na zaplněné Staroměstské náměstí se vrátili v listopadu 1964.
Ze své druhé cesty museli oželet návštěvu Austrálie, kterou realizoval až v roce 1992 Zikmund, Hanzelka kvůli zdraví už jet nemohl. V 90. letech se Zikmund znovu vypravil mimo jiné i na Sibiř, Srí Lanku, do Izraele, Egypta a Maroka.
Oba cestovatelé získali řadu vyznamenání a dalších poct, vznikly o nich filmy, mimo jiné právě snímek Století Miroslava Zikmunda od cestovatele a dokumentaristy Petra Horkého, který je osobitým pohledem na dějiny 20. století Zikmundovýma očima. V roce 1993 dostali Hanzelka se Zikmundem Cenu Egona Erwina Kische a v roce 1999 jim prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy. V roce 2014 prezident Miloš Zeman vyznamenal Zikmunda Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.
