Ženy by se měly mít rády minimálně tak, jako muži, říká návrhářka Natali Ruden

Jaké byly vaše první pocity, když u nás v zemi udeřila pandemie?

Zprvu jsem si říkala, že si alespoň odpočinu a že mi to prospěje. Dokonce jsem si nakoupila materiály, plátna a začala zase malovat. Jsem totiž vyučená malířka. Nakreslila jsem několik uměleckých návrhů. Je mi smutno z toho, jak moc segment umění pandemie zasáhla, včetně módy i gastronomie. Vzala nám kus radosti a vlastně i života. Mně osobně umění velmi chybí, mám ráda divadla a koncerty. Asi nikoho nenapadlo, že se to dostane do takové fáze, v jaké je to dnes.

Jak vypadal váš život před pandemií?

Dělali jsme dvě velké přehlídky o 50 modelech a asi 10 menších akcí ročně. Mezitím jsem navrhovala kolekce do butiku a plnila přání klientům. Práce bylo hodně, pořád jsme nestíhali. Bylo to unavující, ale v porovnání s dnešní dobou to bylo krásné. Před pandemií jsem chtěla dokonce rozšířit butik a spojit ho s ateliérem.

A toho plánu jste se tedy musela úplně vzdát?

Situace je teď opravdu složitá. Prodeje klesly o 80 procent. Takže teď počkám na vývoj situace. Ale ničeho se nebojím, jsem dobrodruh a věřím, že kdo se ani v této době nevzdá, ten později získá.

Dřív jste každý model zkoušela s klientem osobně, jak to děláte teď?

Některé zkoušky s klienty i švadlenkami můžeme dělat on-line přes videohovor. Speciálně proto jsem si pořídila nový interaktivní tablet. Když přijde od krejčových vyfocený nedokončený model, tužkou zakreslím, jaká má být délka výstřihu nebo třeba upravím detaily. Je to pro mě nová technologie, na kterou nejsme s týmem úplně zvyklí, ale jde to. Osobní kontakt však nic nenahradí.

Sociální sítě jsem dříve brala jenom jako nutné zlo.

Vaše webové stránky nefungují jako e-shop, pouze jako on-line showroom. Jak tedy v této době dostáváte modely k zákazníkům?

Klienti si na webu vyberou, co se jim líbí, potom si standardně zavoláme, vše konzultujeme a domlouváme. Musejí nám poslat přesné míry. Model si pak mohou vyzvednout v butiku, který funguje jako výdejna, nebo ho pošleme poštou. V pandemii jsme dokonce e-shop zřídili, ale zatím je provizorní, nemáme nafoceny všechny modely. Jediná možnost, jak teď dostat tvorbu ke klientům a dát o sobě vědět, je skrze sociální sítě, které jsem dříve brala jenom jako nutné zlo. Ale teď na nich pořád pracujeme. Vytváříme různé videospoty, a jelikož modely na sítích prezentujeme, potřebujeme stále nové kousky. Chceme je co nejvíce přiblížit lidem, ale myslím si, že je on-line svět tak přehlcený, že nikdy nenahradí příjemnou akci v butiku, kde si každý může modely vyzkoušet a osahat. Nebo přehlídku, kde si lidé prohlédnou kolekci na modelkách.

Mnoho návrhářů se nyní uchyluje k on-line přehlídkám. Chystáte něco podobného?

Máme v plánu udělat i on-line přehlídku. I přesto, že po přehlídkách bývají největší prodeje, ji stále intuitivně odkládám. Nevzdávám se a věřím, že už začátkem května uděláme klasickou přehlídku. Navíc pokud vyčerpáme zásobu modelů na on-line přehlídce, nebudeme mít co ukázat na té klasické. Často koukám na on-line prezentace velkých světových značek. Mají obrovské možnosti, spíše než jako přehlídka to vypadá jako divadelní vystoupení. Ale musíme vzít v potaz, že na on-line přehlídku koukáme jako na film.

Tím myslíte jako na něco odosobněného?

Myslím si, že je pro lidi velmi abstraktní a nevnímají ten model tak, že by ho i oni mohli mít ve svém šatníku. Je to stejné, jako když mají studenti on-line výuku. Nevnímají ji tolik, jako při osobním kontaktu s profesorem a kamarády, kteří řeší stejné problémy. Jejich vnímání je tak na 50 procentech, a to jsem ještě optimistická.

Takže když situace a opatření budou přát, v květnu se můžeme těšit na první velkou přehlídku o padesáti modelech?

Je možné, že jich bude o něco méně. Haute couture (v českém překladu vysoká krejčovina, označuje zboží, které je ve Francii chráněno zákonem, pozn. red.) přehlídka má dokonce stanovené minimum pouze třicet pět modelů. Vždy si říkám, že třicet pět bude stačit, ale většinou se stejně rozjedu a udělám jich mnohem víc. Místo přehlídky si ještě nechám pro sebe. Velmi si ho strážím, protože při tom množství přehlídek, které už jsme udělali, je skutečně problém najít dobré místo, kde ještě žádná nebyla.

Zvyknou si lidé nakupovat on-line, nebo přijdou hned po rozvolnění do butiku?

Myslím si, že přijdou. Zákaznice píšou, jak už se těší. Moje heslo je 24/7. Máme tak širokou nabídku, aby si ženy mohly vybrat kousek na každou denní dobu. Od spodního prádla, přes plavky, šaty do města až po koktejlové šaty a večerní róby. Pandemie změnila systém našeho pohledu na věc. Dokonce jsme udělali kolekci domácího oblečení. Ale nejsem zastánce chození v teplákách, sama je nenosím. Upřímně si myslím, že nemohou nikoho zkrášlovat. Žena i muž by měli i doma pro své blízké dobře vypadat. Možná by jim na tom mělo záležet více, než jak vypadají venku pro okolí. Vizuální vjem je velmi důležitý, hlavně pro muže.

Tepláky jsou ale pohodlné, zatímco designové kousky nejsou pro pobyt doma úplně komfortní.

Oblečení na doma musí být pohodlné a plně funkční, to ovšem neznamená, že nemůže být atraktivní. Mám ráda propracované věci. Není pro mě důležitý jen zevnějšek modelu, ale i to, jak je zpracovaný uvnitř. Přirovnala bych to k autu a jeho motoru. Na ten náš motor jsem velmi hrdá, je to náročná technologie.

Ženy by se měly mít rády minimálně tak, jak mají sami sebe rádi muži.

Pracujete i na pánské kolekci?

Pánskou tvorbu děláme pouze příležitostně, a to na zakázku. Deset let zpátky jsem dělala i pánskou kolekci, která byla dostupná v butiku, ale potom jsme od toho upustili. Docela toho lituji, protože muži jsou úžasní klienti. Přicházejí s mnohem větší důvěrou něž ženy. Ženy na sobě stále hledají chyby, které tam nejsou, nebo mají utkvělou představu, že například zelená jim nesluší. Ale proč jim nesluší, to nikdo neví. Tohle bych chtěla zbořit. Ženy by se měly mít rády minimálně tak, jak se mají rádi muži.