Pandemie mě nakopla, říká známá návrhářka. Založila novou značku

Minulý rok v březnu u nás vypukla první vlna koronaviru. Měla jste strach z toho, co přijde?
Když přišla minulý rok pandemie a první lockdown, zrovna jsem se vracela z Indie, kde v Bombaji probíhal týden módy. U ucha jsem měla dva telefony, do jednoho jsem brečela manželovi a do druhého kolegyni. Bála jsem se toho, co nás čeká, až se vrátíme. Měla jsem sice finanční polštář, ale věděla jsem, že není věčný.

Přemýšlela jste o uzavření butiku?
Věděla jsem, že má klientela si mě dnes najde kdekoliv, ale skutečně jsem myslela, že se svým butikem skončím a zavřu ho. I přes nápad, že nám odloží nájmy. Bylo jasné, že pokud by se nájmy nezrušily, v prosinci by nás to položilo. Naštěstí nám město vyšlo vstříc a hned potom přišly programy na úpravu nájmů.

Nemůžeme našít modely, abych si s nimi pak tapetovala stěny butiku.

V době lockdownu se nekonají módní přehlídky. Šijete i přesto nové modely?
Když se šije na přehlídky, mají věci určitou životnost. Nemůžeme našít modely jen tak, abych si s nimi pak tapetovala stěny butiku a ateliéru. Krejčovina nejde dělat v režimu home office. Je to taky o tom, že mým krejčovým nemohu zadat práci jen tak.

Ale nejvíce modelů jste prodala asi po přehlídkách nebo v butiku. Jak tedy dostáváte modely ke klientům?
Museli jsme narychlo spustit e-shop, abychom měli kde prodávat roušky, které jsme začali šít. Butik jsem musela zavřít, skončily přehlídky i jakákoli setkávání. Tedy žádná poptávka ani prodej. Ještě že jsou moje holky tak šikovné. E-shop je ale zatím pouze provizorní, stále na něm pracujeme. Butik ale  nefunguje ani jako výdejna, vše nosíme na poštu. Navíc většina objednávek z e-shopu jsou dárkové poukazy, které se dají také jednoduše poslat. Je legrační, že i když jsou u nás v zemi nutností respirátory, máme pořád objednávky na roušky. Celý duben budeme šít roušky a vím, že jejich nošení bude záležitost ještě na nějakou dobu. Máme na ně požadavky i z Německa. Přece jen ty zdravotnické nejsou tak elegantní, jako když je rouška udělaná pěkně designově.

O kolik se vám snížily tržby?
Nevím to přesně, ale prodej určitě klesl o asi 80 procent. Přehlídky a Vánoce byly jen malá záplata a propad tam je. Vždy jsem si tržby evidovala i sama, nehledě na to, že mám účetního, ale loni v březnu jsem musela přestat, protože psát jenom nulu a porovnávat nulu s výdělky v měsících v předchozím roce, je prostě strašné. Kdybych nepřestala, zbytečně by mi to ničilo energii. Tak jsem to hodila za hlavu.

Přehlídky a akce se konají díky příspěvkům sponzorů. Nepřišla jste o některé?
V tuto chvíli ještě ne, ale asi přijdu. Věřím však, že ti skalní, se kterými jsme stále alespoň v nějakém kontaktu, zůstanou a vrátíme se ke všem krásným a kvalitním věcem, které jsme tvořili. Spíš si myslím, že odpadne pár zákaznic, protože se dostanou do finančních problémů.

A pořádala jste i svoje vlastní akce?
Když vše bylo v normálu, dělala jsem ročně až 15 velkých akcí. Některé byly vyloženě moje autorské přehlídky a některé byly na klíč (přehlídky na klíč jsou pro klienta na zakázku, přizpůsobeny jeho představám, pozn. red.). Měli jsme i přehlídky v zahraničí. Moc mi to chybí, letos poprvé nebyl Ples Beaty Rajské, na který se těšili nejen lidé z Vysočiny, ale i všichni z České republiky a Slovenska.

Vyhovuje vám on-line svět, do kterého přešly veškeré aktivity?
Nejsem úplně typ, který umí hladce přejít do on-line prostředí. Ale snažím se zdokonalit i naše sociální sítě, se vším se učím. Prostě jsme se museli přizpůsobit. Letos jsme udělali i první on-line přehlídku, chci je dělat i do budoucna, ale myslím si, že pro mé klientky je přehlídka jen na obrazovce strašně málo. Hned, jak to bude možné, půjdu do klasických přehlídek.

Jsem jako oliva, pod tlakem vydám nejvíc oleje.

Jaké nejvýraznější změny přinesla pandemie konkrétně do vašeho života?
Donutila mě se znovu rozhoupat. Rok předtím jsem byla vyhořelá, ale stihla jsem se dát do hromady, a pak když přišla doba covidová, mě to nakoplo začít něco dělat a vyburcovalo mě to k novým projektům. Jsem totiž jako oliva, pod tlakem vydám nejvíc oleje.

Začala jsem pracovat na nové značce, stále to bude Beata Rajská, ale vzala jsem v úvahu, že se doba změnila a ještě nějaký čas bude nakloněna on-linu. Vytvářím casual, tedy neformální kolekci. Ale i tak věřím tomu, že z mých nejskalnějších zákaznic je stále 80 procent těch, které si potřebují přijít do butiku materiál osahat a výběr prodiskutovat. Nestačí jim jenom cesta z pošty domů s balíčkem pod paží. Chci mít nabídku i pro mladou generaci, která nakupuje na internetu nejvíce. S novou značkou Beata Paradise nebo Beata Paradise Girls půjdeme ven v květnu.

Značka by měla uspokojit nejen mladou ženu, ale i tu, která je třeba v mém věku. Nebudou to protokolární šaty nebo ty, ve kterých člověk musí pořád „držet tělo“. Budou to šaty, ve kterých se můžeme pohybovat denně. Nebude to levná tepláková souprava, protože je šijí švadlenky z velice kvalitních materiálů. Značka sice bude levnější než klasická Beata Rajská, ale pořád to není žádná fast fashion, tedy rychlá móda. Budou to věci, které dlouho vydrží.

Také jsem začala psát svou další knihu, a navážu tak na Ústřižky Beaty Rajské. Bude to vzpomínková záležitost, ale tentokrát tam chci dát i víc o návrhářské práci jako takové. Lidé se často ptají, co to obnáší, a já jim to chci ukázat. Ukázat, že to není jenom pozlátko toho, když vyjdu na molo na konci přehlídky.

Kde má podle vás pandemie nejhorší vliv?

Myslím si, že nejhorší, co ta doba udělala, je přerušení sociálních kontaktů. Velmi často si uvědomuji, že ať to byla setkání s obchodními partnery, sponzory, nebo šlo o přátelské schůzky, některé vazby můžou být zpřetrhané a bude je velmi těžké obnovit. Ale což o to, já je obnovím, ale co naše děti a vnoučata… Tohle mě štve nejvíc. Samozřejmě si uvědomuji, že doba je taková, že se nesmíme potkávat, uvědomuji si i to, že může být hůř. Mám pocit, že v České republice se v současné době jen žvaní a žvaní. Věc, kterou by mohli vyřešit na jednom sezení, řeší desetkrát. Místo toho, aby se sestřičkám přidalo, se jim tleská. Někdo jim musí přidat peníze, ty holky se i s lékaři celou dobu starají o naše příbuzné a občany. A pro Kristovy rány, už pusťme děti do školy, jinak nás čeká negramotná budoucnost.