Neměli jsme normální život. Bojím se, že mi to jednou děti vyčtou, přiznával Kellner

Zatímco v profesním životě byl Kellner, jehož jmění se podle agentury Bloomberg odhaduje na 15,7 miliardy dolarů (v přepočtu necelých 350 miliard korun), známý jako nesmlouvavý hráč s ostrými lokty, který si jde tvrdě za svým, v tom osobním byla pro něj na prvním místě rodina. V poslední dekádě své existence s ní toužil být i na úkor podnikání co nejvíce. Žebříček priorit a hodnot se mu změnil. „Dřív to bylo práce–rodina, teď to mám rodina–práce. Tak je to správné, prostě to přichází s věkem. Začal jsem dětem číst pohádky, naučil se lépe hospodařit s časem a dostal jsem se do stavu, kdy s nimi společně večeřím. Před deseti lety jsem se z práce domů naprosto pravidelně vracel v jedenáct ve dvanáct v noci. Každému, komu se narodí děti a vychovává je, se přirozeně mění pohled na svět,“ svěřil se už v roce 2007 Hospodářským novinám podnikatel.

Kdysi s rodinou pravidelně vyrážel například pod indiánské týpí. „Děti to milují a já si tím připomínám dobu, kdy jsem vyrůstal, a chci jim to ukázat. Jednou jsem byl na pionýrském táboře, ale to bylo hrozné, nic horšího si nepamatuji. Pak jsem byl asi osmkrát na skautském táboře a hrozně rád na to vzpomínám. S tou partou se scházíme dodnes,“ popsal ještě v rozhovoru.

S potomky rád trávil čas i na horách, kde se neváhal zapojovat i do sportů, které provozovaly spíše mladší ročníky. „Na těch u-rampách a zábradlích není úplně nejpříjemnější padat, málem jsem si tam zlomil nohu. Je pravda, že otců tam moc není,“ prohlásil Kellner, který si svůj osobní život před mediálním světem pečlivě střežil.

Rozhovorů poskytl jen minimum. Jak sám přiznával, měl k tomu několik důvodů. „Vezměte si třeba titulky v novinách, které o mě vycházejí. Soukromí prostě mizí a nejnepříjemnější je to pro rodinu. Nakonec jsou s tím konfrontovány i děti. Mám strach, že mi jednou vyčtou, že neměly úplně normální dětství. Ono už to začíná a nemusí jim být pětadvacet nebo třicet. Samozřejmě že o tom přemýšlejí...  Ale co s tím? Tento způsob života má jen dvě volby. Buď žít anonymně v Paříži, New Yorku, Londýně, nebo žít neanonymně tady. Nic mezi tím není, alespoň jsme na to s manželkou nepřišli,“ pokrčil rameny. Na téma bohatství se doma s dětmi prý vždycky bavil zcela otevřeně. „Oni žijí v nějakém prostředí, pro ně je důležité, že se rodiče chovají normálně, že je odvezou do školy, že společně napíšou úkoly, že jim je podepíšou,“ prohlásil Kellner v roce 2007 v rozhovoru pro MF DNES.

Těžce se vyrovnával s příchodem pandemie

Také on se těžce vyrovnával s příchodem pandemie koronaviru, která paralyzovala celý svět. „Pro člověka, který tak jako já miluje tvořit a stavět, je nejhorší vidět úpadek a destrukci. Pandemie všem bez rozdílu ukázala relativitu věcí, které jsme považovali za zásadní a neměnné. Díky tomu teď všichni víc přemýšlíme o tom, co je v životě skutečně důležité. Rodina, děti, zdraví, svoboda. Nezapomínáme na to, odkud jsme vzešli a co jsme prožili,“ napsal do poslední výroční zprávy své investiční skupiny PPF, k níž přiložil fotografii, na které sedí u taboráku. Ještě nedávno běžné jezdíval s dětmi na tábory. „To jsou místa, která mě v mládí inspirovala a formovala nejvíce,“ připomněl.

Pro MF DNES před čtrnácti lety dokonce vylíčil, jaký by si přál zanechat odkaz. „Aby se na PPF (jeho společnost, pozn. red.) koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla. Ale osobní sny jsou daleko cennější,“ dodal trochu tajemně. Další už si nesplní… Jeho smrt šokovala celý podnikatelský svět. „Zatímco jeho pracovní život byl plně ve znamení neuvěřitelné pracovitosti a kreativnosti, jeho soukromý život patřil jeho rodině a dětem,“ dodala mluvčí investiční skupiny PPF Jitka Tkadlecová.