Lov a úbytek přirozeného životního prostředí - to jsou hlavní příčiny vyhynutí zubrů. Zdroj: Česká krajina
Do zubra byste možná neřekli, že jde o vyhynulý druh. Vždyť přeci u nás najdeme hned několik stád – třeba na Šumavě nebo v Milovicích (kde mimo jiné žijí i znovu vyšlechtění pratuři). Ve volné přírodě ho však už nenajdete.
Kvůli nadměrnému lovu a ztrátě přirozených habitatů se totiž tento druh dostal až na pokraj vyhubení. Ve středověku byl loven především kvůli svému masu a kůži a počty jedinců strmě klesaly. Ve dvacátém století se již vyskytoval jen na dvou místech – na Kavkaze a v Bělověžském pralese.
Poslední volně žijící jedinec zřejmě padl za oběť pytláků v Polsku roku 1921, na Kavkaze vydržel „až“ do roku 1927. Již v roce 1923 však vznikla Mezinárodní společnost pro záchranu zubra. Byl tak založen záchranný program, do kterého se zapojily zoo chovající posledních pár jedinců. V chovech tehdy zbývalo posledních 54 jedinců. Již o šest let později byli čtyři jedinci znovu vypuštěni do Bělověže. Na konci třicátých let zde žilo stádo o velikosti šestnácti zvířat. Později byli zubři vysazeni i do dalších národních parků a rezervací ve zbytku Evropy. V roce 1948 se první čistokrevný býk objevil i v Zoo Praha. Díky oboře, která byla v roce 1958 vytvořena na Slovensku, jsme se stali druhým největším chovatelem zubrů na světě.
Zubry najdete i v oboře Židlov. Zdroj: Česká krajina
Dnes se odborníci pokoušejí navrátit zubra i do volné přírody. Jakožto největší evropský savec totiž hraje zásadní roli při obnově a udržování lučních ekosystémů. V mnoha zemích mu však i nadále hrozí nebezpečí ze strany pytláků a lidí, kteří v něm vidí konkurenta.
S největším evropským savcem se setkáte jen v rezervacích a národních parcích. Zdroj: Česká krajina
