To je ale chudák! Proč nelitovat zvířata s hendikepem a otevřít jim svá srdce?

Luis jako malé kotě dvakrát přežil to, co by jiné kočky nejspíš nezvládly. „Na památku“ si odnesl problémy s motorikou i zrakem. V azylu Destiny Pet, kam se v kotěcím věku dostal, nad ním však nezlomili hůl, naopak – dali mu šanci nejen na uzdravení, ale i na nový domov. A ten si spolu se svým slepým kamarádem Moodym brzy našel u Andrey Sekyrové.

„Luí vede spokojený život, nicméně jeho motorická porucha samozřejmě ovlivňuje některé faktory – hůř se pohybuje, nevyleze tak vysoko na škrabadlo jako slepý Moody, ale není to tak, že by byl nešťastný,“ říká Andrea, která má vedle dvou kocourů s hendikepem ještě dalšího, jednookého kocoura Žižku a zcela zdravou kočku Arwen.

Luis se časem ve svých dovednostech zlepšil a vede plnohodnotný život. Ani soužití s ostatními kočkami mu nedělá sebemenší problém. A to i přesto, že spadá do kategorie tzv. houpačkových koček, tedy těch, které mají problémy s motorikou. Zatímco u Luise jde o následek prodělaného onemocnění v kotěcím věku, u jiných koček může být důvodem cerebelární hypoplazie, tedy vrozené poškození mozečku.

Žijí okamžikem

Zatímco u případů, jako je Luis, je větší šance ke zlepšení, v případě vrozené vady je to složitější. „Záleží na tom, jak dopadne vyšetření, kde se zjistí, jak moc je mozeček nevyvinutý nebo poškozený, ale kočky se mohou některé věci učit, mohou se adaptovat na hendikep,“ vysvětluje veterinář Kamil Schwetter. „Jejich pohyby jsou směšné a můžou tam být i nějaké pády, ale pokud se nějak nezraňují a jsou schopní zajistit svoje životní funkce, mohou se svým hendikepem fungovat a rozhodně bych to nepovažoval za trápení,“ dodává veterinář.

Stejný názor zastává také Tereza Peřinová, jejímž azylem Destiny Pet prošel jak „houpačkový“ Luis, tak i další hendikepované kočky. „Co se týká tohoto postižení, tak jsem se nesetkala s jedinou kočkou, kterou by ten hendikep nějakým způsobem vykolejil natolik, že by to zvíře ztratilo chuť k životu. Samozřejmě že jsou tam určitá omezení, ale ta jsou primárně pro člověka, pro majitele,“ říká Peřinová a zdůrazňuje: „Na zvířatech je všeobecně úžasné to, že žijí okamžikem, takže nevnímají, jak něco bylo nebo jak něco bude.“

Nemocní, přesto šťastní

„Houpačka“ u koček je neléčitelná, přesto s ní mohou zvířata žít šťastný a spokojený život. To platí i o jiných neléčitelných nemocích, jako jsou FIV (jinak také kočičí AIDS) a FeLV (kočičí leukémie). „FIV a FeLV jsou nemoci způsobované retroviry, které napadají imunitní systém a červené krvinky toho zvířete, takže postupně se u nich rozvíjí anemie a imunodeficience. To znamená, že jejich imunitní systém není schopen bránit se běžným infekcím,“ vysvětluje veterinářka Martina Načeradská.

Pokud u vaší kočky diagnostikují jednu z uvedených nemocí, není nic ztraceno. „Je potřeba za nějakých 6 týdnů krev vyšetřit ještě jednou. Pokud tam není virus FeLV nebo protilátky proti FIV, tak je šance, že kočka bude mít úplně normální život. Pokud by tam virus nebo protilátky opět byly, pak je kočce potřeba věnovat větší péči a chodit s ní na pravidelné kontroly, jestli se nerozjíždí anemie nebo jestli neklesají bílé krvinky,“ říká Načeradská.

Zatímco FIV a FeLV nejsou přenosné na člověka ani jiné zvíře, z kočky na kočku se mohou přenášet kousnutím nebo slinami (například při používání stejné misky na vodu). V případě kočičí leukémie je možné využít jako ochranu očkování, u FIV však nic takového není. Proto je důležité nemocná zvířata nepouštět ven ani k jiným, zdravým kočkám.

Adopce FIV či FeLV pozitivní kočky? Proč ne! Více v reportáži nad článkem.

NEZAPOMEŇTE S NÁMI A PARTNEREM NAŠEHO POŘADU - SPOLEČNOSTÍ NATIVIA SOUTĚŽIT O VOUCHERY NA KRMIVO