Luis přezdívaný Luí špatně vidí a má problémy s motorikou. Zdroj: Andrea Sekyrová
Když se v útulcích nebo azylech objeví zvíře s těžkým hendikepem, řada lidí volá po jejich utracení. Podle nich je postižené nebo nemocné zvíře automaticky nešťastné a člověk by neměl prodlužovat jeho utrpení. Některé organizace ale bojují o zvířecí život do poslední chvíle. A tělesný hendikep pro ně rozhodně není důvodem k eutanázii. To platí i v případě zcela slepého koc{{ image(44841) }}ourka Moodyho a kocourka Luího s motorickou poruchou.
„Když jsme jeli do azylu Destiny Pet, měli jsme své favority vybrané podle fotek. A protože jsme už měli doma hendikepovaného kocourka Žižku, který navíc nikdy neměl zvířecího kamaráda, říkali jsme si, že by bylo fér vzít mu taky hendikepovaného parťáčka, aby nebyl rozmazlený Žižka moc znevýhodněný,“ vysvětluje Andrea, v současné době hrdá majitelká tří hendikepovaných kocourů.
„Proto jsme se šli podívat na slepého Moodyho a Luího s motorickou poruchou a špatnýma očičkama, hledali totiž společný domov. Bylo pro mě důležité, abychom si všichni sedli. Pokud by se tak nestalo, nevadilo by mi vzít si někoho jiného, jde přeci o spokojenost všech. Myslím však, že to s klukama byla láska na první pohlazení,“ vzpomíná dnes Andrea.
Prima Mazlíček Zdroj: Andrea S.
Nebojácní průzkumníci
Zvykání na nový domov proběhlo překvapivě rychle. „Když jsme si kluky vzali domů, byla jsem nesmírně překvapená. Počítala jsem s tím, že bude trvat delší dobu, než se trošku aklimatizují, ale oba okamžitě začali nebojácně zkoumat byt. Moody, absolutně bez zábran, si zmapoval svůj nový domov téměř okamžitě. Luí, který prodělal panleukopenii (kočičí mor) taktéž, u něj je jediná zábrana, že se kvůli svojí kondici nevydrápe tak vysoko jako Moody a také na akrobatické kousky Moodyho může zapomenout," popisuje Andrea.
S panem domácím Žižkou budovala nová dvojka kocourů vztah poněkud složitě. Čas spolu s trpělivostí majitelů ale všechno spravili. „Teď už jsou to všichni takoví bráškové. Není nic krásnějšího, než vidět pokroky, které dělají jak všichni společně, tak my s nimi. Vidím, jak se náš vztah stále utužuje. Když se probudím, zpravidla na levém rameni najdu spinkajícího Luího a po pravici nebo přímo na mě spícího Moodyho. Takovéto věci člověka hřejí u srdíčka,“ říká Andrea, která kocouřímu triu založila dokonce instagramový profil. Jejich kreace a výrazy – i přes jejich hendikep – totiž stojí za pozornost.
Prima Mazlíček Zdroj: Andrea S.
„Všem bych moc chtěla doporučit ať už přímo Destiny Pet, kde je přístup naprosto úžasný, nebo jakékoliv jiné útulky a azyly. Člověk si ani neuvědomuje, kolik opravdu úžasných milujících dušiček čeká na svojí šanci právě v takovýchto azylech. Možná to u některých kočiček bude chtít více trpělivosti než u jiných, ale o to sladší ovoce pak člověk sklidí,“ dodává Andrea.
