VIDEO: Tragický konec pátrání po ponorce. Co se s Titanem stalo a jak pokračuje vyšetřování?
Americké úřady začaly rozplétat případ zkázy ponorky Titan, při které zemřelo všech pět lidí na palubě. Web BBC uvedl, že v případu stále zůstávají nezodpovězené otázky. Spekuluje se například o nevhodném materiálu či chybějící certifikaci.
Byla to ponorka, která cestujícím slibovala životní výlet a šanci sestoupit do hloubky 3 800 metrů, kde se nacházel vrak Titaniku. V loňském roce se však ponor Titanu společnosti Oceangate tragicky zvrtl. Když se plavidlo přiblížilo ke dnu, došlo ke katastrofálnímu selhání a všech pět lidí na palubě zahynulo.
K TÉMATU: První snímky z tragédie ponorky Titan. Záběry dokládají ničivou implozi v hlubinách Atlantiku
Titan začal klesat pod hladinu 18. června 2023 ráno. Na palubě byli generální ředitel společnosti Oceangate Stockton Rush, britský průzkumník Hamish Harding, francouzský potápěčský veterán Paul Henri Nargeolet, britsko-pákistánský podnikatel Shahzada Dawood a jeho devatenáctiletý syn Suleman. Později téhož dne, když se plavidlo nevynořilo, byla informována pobřežní stráž USA. Následovala rozsáhlá pátrací a záchranná operace. O čtyři dny později, 22. června, byly objeveny trosky ve vzdálenosti asi 500 m od přídě Titaniku. Ukázalo se, že Titan explodoval pouhou hodinu a 45 minut po ponoření.
Případ nyní rozplétají americké úřady v rámci slyšení, které začalo 16. září a potrvá dva týdny. Web BBC uvedl, že stále zůstávají nezodpovězené otázky.
Věděli cestující o tom, že se potápění nedaří?
Lidé na Titanu mohli zůstat v kontaktu s podpůrnou lodí Polar Prince pomocí textových zpráv zasílaných přes její palubní systém. Záznam komunikace by mohl odhalit, zda existovaly nějaké náznaky, že ponorka selhává. Loď měla také akustické monitorovací zařízení – v podstatě mikrofony připevněné k ponorce, které mohly odhalit, že se ponorka prohýbá nebo láme. „Společnost Stocktona Rushe byla přesvědčena, že pokud by došlo k bezprostřednímu selhání ponorky, dostali by díky tomu zvukové varování,“ vysvětlil přední hlubinný průzkumník Victor Vescovo.
Ten je však velmi skeptický k tomu, že by to ponorce poskytlo dostatek času na návrat na hladinu. „Otázkou je, jak rychle by k tomuto varování došlo,“ podotkl. Pokud by během sestupu nenastaly žádné viditelné problémy a nezazněl žádný alarm, lidé na palubě by si nemuseli uvědomit, co je čeká. K samotné implozi by došlo okamžitě, takže by cestující neměli ani možnost zaregistrovat, co se děje.
Která část ponorky Titan selhala?
Forenzní experti zkoumají trosky Titanu, aby zjistili příčinu selhání. V její konstrukci bylo několik problémů. Průzor byl výrobcem dimenzován pouze do hloubky 1 300 metrů, ale Titan se potápěl téměř třikrát hlouběji. Trup měl také neobvyklý tvar – spíše válcovitý než kulovitý. Většina hlubinných ponorek má totiž kulovitý trup, takže účinek drtivého tlaku hlubin je rozložen rovnoměrně.
Trup ponorky byl vyroben z uhlíkových vláken, což je pro hlubinné plavidlo netradiční materiál. Nejčastěji se používají kovy, jako je titan, protože jsou spolehlivé při působení obrovských tlaků. „Uhlíková vlákna jsou považována za materiál, který je (v hlubinách oceánu) nepředvídatelný,“ popsal generální ředitel společnosti Triton Submarines Patrick Lahey.
Pokaždé, když se Titan ponořil k Titaniku – a ponořil se několikrát – došlo ke stlačení a poškození uhlíkových vláken. „Postupně slábla, protože se vlákna lámala,“ dodal Lahey. Důvodem k obavám byly také spoje mezi různými materiály. Uhlíková vlákna byla připojena ke dvěma prstencům z titanu, čímž vznikala slabá místa.
Odváděly zvuky oceánu pozornost od pátrání?
Do Atlantiku byly vyslány lodě, letadla a dálkově ovládaná vozidla (ROV), aby se pokusily Titan najít. Po několika dnech pátrání se objevily zprávy o podmořských zvucích, které zachytil sonar pátracího letadla, což naznačovalo možnost, že vycházejí z ponorky. K vyhledání zdroje byla vyslána ROV, ale nic nenašla.
Stále tak není jasné, co to bylo za zvuky – oceán je hlučný a během takové operace ještě více. V době, kdy ponorka zmizela, zachytil sonar amerického námořnictva relevantnější podmořský zvuk – akustický signál odpovídající implozi. Tato informace byla zveřejněna až v den, kdy byly nalezeny zbytky Titanu. Není známo, kdy byla o hluku informována pobřežní stráž USA ani zda o tom věděli přátelé a rodinní příslušníci čekající na podpůrné lodi ponorky.
Proč společnost Oceangate ignorovala obavy o bezpečnost?
Mnozí se obávali ponorky společnosti Oceangate. Victor Vescovo říká, že se obával natolik, že několik cestujících – včetně svého přítele Hamishe Hardinga, jednoho z pěti mrtvých – nabádal, aby se na Titanu nepotápěli. „Řekl jsem mu, že by neměl do ponorky lézt,“ uvedl.
Obavy o bezpečnost se dostaly také přímo do společnosti Oceangate – mimo jiné od bývalého ředitele námořních operací společnosti Davida Lochridge, který ponorku posuzoval v době jejího vývoje. Z amerických soudních dokumentů z roku 2018 vyplývá, že Lochridge identifikoval četné „vážné bezpečnostní obavy“ a nedostatečné testování by mohlo „vystavit cestující v experimentální ponorce potenciálnímu extrémnímu nebezpečí“.
Inženýři ze Společnosti pro námořní technologie v dopise, který sdíleli se společností Oceangate, rovněž uvedli, že experimentální přístup společnosti by mohl vést k „negativním důsledkům (od menších až po katastrofické)“. V e-mailové výměně, kterou loni ukázal zpravodajskému webu BBC News, specialista na hlubokomořské ponorky Rob McCallum sdělil, že ponorka by neměla být používána pro komerční hloubkové potápěčské operace a vystavuje cestující „nebezpečné dynamice“. Ředitel Oceangate Stockton Rush v odpovědi uvedl, že ho „unavují hráči v oboru, kteří se snaží používat bezpečnostní argument k zastavení inovací“, a varování, že někoho zabije, odmítl jako „nepodložené“.
Proč úřady dovolily, aby se Titan potopil?
Hlubinné ponorky mohou projít rozsáhlým hodnocením bezpečnosti, které provádějí nezávislé specializované námořní organizace, jako je American Bureau of Shipping (ABS) nebo DNV (celosvětová akreditační organizace se sídlem v Norsku). Společnost Oceangate se rozhodla Titan tomuto procesu nepodrobit. Posouzení by potvrdilo, zda plavidlo splňuje určité normy. Většina provozovatelů se rozhoduje pro certifikaci svých hlubinných ponorek, není však povinná.
Rush svou ponorku označil za „experimentální“ a v příspěvku na blogu v roce 2019 tvrdil, že certifikace „zpomaluje inovace“. V e-mailové výměně s Robem McCallumem uvedl, že nepotřebuje kus papíru, aby prokázal, že Titan je bezpečný, a že mu stačí jeho vlastní protokoly a „informovaný souhlas“ cestujících.
Cestující na Titanu zaplatili za místo až 250 tisíc dolarů (5,6 milionu korun). Všichni museli podepsat zřeknutí se odpovědnosti.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Na Zemi to vře. Evropa zažila nejteplejší léto v historii měření, odborníci bijí na poplach
