Neléčená cukrovka může být fatální. Diabetici poradili, jak nemoc dostat pod kontrolu

Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst

  • S cukrovkou žije přes milion Čechů. Jak se s nemocí srovnat?

  • 56letý pacient Václav výrazně změnil svůj životní styl a zvrátil vývoj onemocnění.

  • Desetiletý Filip a jeho maminka se naučili žít s chlapcovou cukrovkou díky technologiím.

  • Důležitý je pozitivní přístup pacientů a jejich rodiny.

Více

Jakmile cukrovka vstoupí do života, končí vše, co jste doposud znali. Nejprve přichází šok z nepříjemné diagnózy a později uvědomění, že život už nebude jako dřív. Pacienti zpravidla musí přehodnotit své stravování a životní styl. Pokud to neudělají, hrozí jim nepříjemné zdravotní komplikace, které se pojí s neléčenou a špatně kompenzovanou cukrovkou. Jak nemoc dostat pod kontrolu a vyhnout se problémům?

Cukrovka je nemoc, se kterou se potýká více než milion Čechů. Zpočátku nemusí bolet a lidé se špatně kompenzovanou cukrovkou zpravidla žijí ve „sladké“ nevědomosti, že se nic neděje. Zdravotní komplikace ale mohou být fatální. Na co si dávat pozor, popisuje náš přehledný průvodce nemocí.

ČTĚTE TAKÉ: Chci silikonová prsa s popelem mého psa. Lidé v Česku chodí na plastiky i s bizarními požadavky.

Své zážitky z života s cukrovkou pro redakci CNN Prima NEWS popsala dvojice pacientů: 56letému Václavu Vítkovi vstoupila cukrovka 2. typu do života před třemi lety. Anna Mařáková je maminkou desetiletého Filipa, který dva roky žije s cukrovkou 1. typu. Oba se shodují, že začátky byly náročné.

Zcela změnil své myšlení 

Václav Vítek má manuální a fyzicky náročné zaměstnání – pracuje jako klempíř a pokrývač. V březnu 2023 vážil kolem 125 kilogramů. Po diagnóze okamžitě začal brát léky a dostal od lékařů v nemocnici jen základní informace. Na život s diabetem ale nebyl připravený a zprvu se s onemocněním nedokázal smířit.

„Říkal jsem si, že to není moje nemoc. Dlouho jsem ji odmítal,“ vypráví 56letý muž pro CNN Prima NEWS.

Změna přišla s vědomím, že kdyby na cukrovku nadále kašlal, zdravotní komplikace by ho připravily o práci. Při hledání dalších informací narazil na projekt Jídelní plán a kurz Setřes diabetes s programem Život 2.0.

„Vstupem do programu jsem si chtěl vyzkoušet a podpořit změnu svého životního stylu,“ vysvětluje. Na základě rad od nutričních specialistů a lékařů upravil svůj jídelníček, což vyžadovalo hodně odříkání, ale také změnu dosavadní životní rutiny. Proto si s sebou začal vozit mikrovlnku. Pracovně jezdí po stavbách, na nichž nejsou podmínky, aby mohl jíst podle nastaveného plánu.

Setřes Diabetes

Nikdo nemusí být na změnu sám. Program Život 2.0 a aplikace Jídelní plán provází lidi s prediabetem i diabetem 2. typu na cestě ke zdravějším návykům – s podporou odborníků.

„Vozím si jídlo, které si ohřeju. Bez toho to nejde. Dnes mi to nepřijde jako něco divného. Moje zdraví je pro mě důležitější než to, co si myslí ostatní,“ říká Václav Vítek a doplňuje, že postupně přešel na nízkosacharidovou stravu.

Cukrovce vděčí za lepší kondici

Vedle toho přestal pít alkohol, omezil večerní návštěvy lednice a ujídání uzenin, začal se navíc pravidelně hýbat. Nejprve zkusil krátké procházky, až postupně přidával delší a delší vzdálenosti. „Spal jsem pod širákem na Sněžce nebo na Pradědu. Do batohu jsem si sbalil všechno a dali jsme 20 kilometrů. To bych bez cukrovky nedal, protože by mě nic nepřinutilo,“ chlubí se.

V současnosti váží kolem 90 kilogramů a je na sebe pyšný, co všechno zvládne. Zároveň mohl vysadit léky na cukrovku a nástup nemoci dokázal zvrátit. Přitom diabetoložka se ho snažila přesvědčit, že bez léků se už neobejde. Václav Vítek si ale postavil hlavu a zařekl se, že lékařům ukáže, čeho je schopný. Vedle toho si však uvědomuje, že z nového životního stylu už nemůže ustoupit. Jenže nemá pro to jediný důvod, protože v něm vidí jednoznačné benefity.

„Když jsem měl 125 kilo, měl jsem problémy s dýcháním a nemohl něco přinést nebo odnést ze střechy. Teď si rád zaběhnu nahoru a dolů po žebříku a nechám mladšího kolegu odpočívat,“ doplňuje.

Měli jsme obavy, přiznává maminka

Anna Mařáková přiznává, že zpočátku měla o svého desetiletého syna Filipa strach. Po diagnóze chtěla mladému diabetikovi pomoci po fyzické i psychické stránce. Sama ale netušila, jak bude jejich běžný život vypadat.

Aplikace CareSens Air zobrazí vývoj glykémie v reálném čase. Data lze bezpečně sdílet přes portál Sens365 s rodinou i lékařem – pro lepší přehled i péči na míru.

„Měla jsem obavy ze situací, které mohou nastat a pro syna by byly fatální,“ říká Mařáková pro CNN Prima NEWS. Diabetici prvního typu jsou závislí na inzulinu, protože jejich tělo už tento hormon nedokáže samo produkovat. Jenže stačí drobná chyba v dávkování a člověk může skončit v těžké hypoglykémii.

Při dlouhodobém nedostatku inzulinu mu naopak hrozí hyperglykémie, která může vést až k diabetické ketoacidóze a poškození mozku. Anna Mařáková se ale spolu se synem může opřít o nejnovější technologie, které jim ulehčují život.

„Opustili jsme inzulínová pera a Filip dnes používá náplasťovou pumpu Medtrum. Má i jejich senzor na měření glykémie. S celým systémem jsme maximálně spokojeni. Senzor ukazuje hodnoty velmi přesně, bez výrazných odchylek od glukometru, a máme jistotu, že se na něj můžeme spolehnout,“ popisuje Mařáková.

Jedná se o systém, který se označuje jako hybridní smyčka nebo také umělá slinivka. Diabetik do inzulinové pumpy zadává počet sacharidů, které se chystá sníst. Software pak na základě hodnoty glykémie ze senzoru a dříve aplikovaného inzulinu dokáže vypočítat optimální dávku.

„Případné změny a nesrovnalosti řešíme vždy společně, jsme parťáci. Rozhodně v tom syna nenechávám samotného, na to je ještě příliš malý. Zároveň ale chci, aby své diagnóze postupně rozuměl a uměl si k ní vybudovat zdravý vztah,“ říká maminka desetiletého diabetika.

Cukrovka dává, ale i bere

Cukrovka je téměř neviditelná nemoc. Na diabeticích nepoznáte, že se s ní léčí. Na první pohled se neliší od svého okolí. Také umí být plíživá. Pokud se diabetik o sebe nestará, dlouho se nic nemusí dít. Zdravotní komplikace nastoupí až po několika letech špatné kompenzace.

Jednou z cest, jak se s nemocí vyrovnat, je setkání s dalšími pacienty. „Filip se dostal na letní i zimní diabetické tábory. To mu nesmírně pomohlo. Zjistil, že v tom není sám a že má kolem sebe kamarády se stejnou diagnózou, se kterými může řešit podobné trable,“ říká Anna Mařáková.

Podobně to vidí i Václav Vítek, který oceňuje přístup odborníků a terapeutů z projektu Jídelní plán. Také je podle něj důležitý pozitivní přístup rodiny a nejbližších. „Bez podpory své ženy bych to měl velmi těžké,“ přiznává a doplňuje, že mu manželka připravuje stravu podle jídelního plánu.

Nejmenší a nejlehčí bezhadičková inzulínová pumpa, která je vodotěsná a diskrétní. Sledujte svou glykémii kdykoli a kdekoli díky propojení s chytrým telefonem a senzorem Nano CGM – svoboda a komfort v péči o diabetes na dosah.
Zákaznická linka (pondělí–pátek 7:00-17:00): Iveta Fűrstová, +420 604 767 722

Cukrovka ho sice naučila, že se o sebe musí starat, ale také mu vzala přátele. Někteří totiž nemohli přijmout, že Václav Vítek přestal pít alkohol. „Někteří to přijímali podivně. Kvůli nepochopení nemoci někdy skončí i dobrá a dlouhá přátelství,“ uzavírá své povídání.

Pochopení okolí je důležité i podle maminky desetiletého Filipa. „Existují sice mnohem závažnější choroby, ale bagatelizace cukrovky není správná cesta,“ tvrdí Anna Mařáková.

V osvětě cukrovky pak pomáhají pacientské organizace, které sdružují tuzemské diabetiky. „Věnujeme se edukaci, to znamená zvyšování pacientské gramotnosti, poradenství a především pacientské advokacii,“ popisuje Vlastimil Milata z Aliance pacientů s diabetem.

Za zásadní úspěch považuje přesvědčení politiků, aby nesnižovali úhradu glukózových senzorů pro diabetiky 1. typu. „Pacientské organizace mají nezaměnitelnou roli při zajišťování podmínek optimální léčby. Pomáhají řešit jednotlivé případy, ale přinášejí i návrhy systémových řešení v dostupnosti péče, zdravotnických prostředků a edukace,“ doplňuje Milata.

VIDEO: Brucelóza není jen nemoc zvířat, může končit smrtí. Jaké jsou příznaky?