Sucho a zemědělství foto youtube
Rok 2018 byl podle Českého hydrometeorologického ústavu nejteplejším rokem zaznamenaným od roku 1961. Tato skutečnost vyvolala řadu obav a diskuzí hlavně ze strany zemědělců, jejichž živobytí zcela závisí na dostatku vláhy. Letošní rok zatím nevypadá, že by přinášel změnu.
Ministr zemědělství Miroslav Toman, společně s dalšími ministry států EU, jednal minulý týden v Bruselu mimo jiné o příspěvku zemědělství a lesnictví ke snižování dopadů klimatické změny. Ministr přikládá boji se suchem vysokou prioritu. Jen v náhradách za ztráty zemědělců, kterým v minulém roce sucho poškodilo krmné plodiny pro hospodářská zvířata, MZe vyplatilo 947 milionů korun.
Proto Miroslav Toman prohlašuje: „K omezení dopadů sucha je třeba využívat všechny dostupné nástroje.“
Způsobů, jak bojovat se suchem v rámci zemědělství, je celá řada. Například omezení používání chemických přípravků na ochranu rostlin, aby se zlepšila kvalita povrchové vody. Nebo, u některých plodin jako je cukrová řepa, bude ministerstvo zemědělství prosazovat mechanickou likvidaci plevele náhradou za chemický postřik.
Jednou z dalších možností jak zmírnit dopad sucha na růst zemědělských plodin je šlechtění nových odrůd odolnějších vůči změnám klimatu. Je to ovšem velice zdlouhavá metoda, u které nikdy není jistota výsledku. Podle Petra Sedláka z Katedry genetiky a šlechtění České zemědělské univerzity v Praze probíhá proces šlechtění rostlin na vědecké úrovni posledních 110 let. Změna povětrnostních podmínek podle něj může souviset s globální klimatickou změnou, zároveň ale konstatuje, že nikdo neví, zda takovéto změny již v minulosti nenastaly.
„Máme nejdelší tradici měření v Evropě, kdy se začalo v Klementinu od roku 1775. Nevíme ale přesně, co bylo za extrémní výkyvy v letech před, pouze z kronik lze dopátrat, že bylo chladno, horko nebo silné mrazy mimo období vegetačního klidu nebo lze usuzovat na extrémní počasí podle výskytu hladomorů a epidemií z podvýživy,“ říká Petr Sedlák.
Podle něj je proces šlechtění nutno provádět v dlouhodobém časovém horizontu: „Nešlechtí se ze dne na den podle toho, co je zrovna zajímavé, ale v souvislosti s dlouhodobým výhledem na potřeby pěstitelů, zpracovatelů a spotřebitelů a s ohledem na vývoj klimatu, avšak nikoliv v reakci na výstřelky počasí.“ Zároveň výzkumník konstatuje, že se rostliny nešlechtí na jeden konkrétní znak, ale na široký soubor vlastností, který by měl vyhovovat všem.
„Je to velmi obtížné, protože znaky jsou geneticky různě vázané a z toho důvodu může zlepšení znaku jednoho negativně ovlivnit znak jiný,“ podotýká k problému šlechtění Petr Sedlák.
Šlechtění rostlin například k odolnosti vůči zimnímu mrazu nebo jarnímu chladu probíhá pomocí umělého modelování těchto situací. Šlechtitelé simulují tento „stres“ v laboratorních podmínkách nebo vyvážejí rostliny do míst, kde tyto podmínky panují. Dalším faktorem, který je základem pro úspěšné šlechtění rostlin, je výběr „rodičů“, kteří jsou schopni poskytnout požadovanou kombinaci vlastností.
„Pro zlepšování odolnosti se vybírají například přizpůsobené odrůdy původem z oblasti, kde jsou očekávané stresové podmínky běžné, nebo o kterých šlechtitelé přesně vědí, že vlastností disponují,“ říká Sedlák. Po dlouhém procesu křížení, posuzování a porovnávání je rostlina připravena do akce. „Tvorba odrůdy trvá v závislosti na plodině 10 až 20 let a je formálně zakončena registrací pod státním dozorem a tím de facto povolením jejího uvádění na trh,“ uzavírá Sedlák své vysvětlení, zda se kvůli suchu a klimatickým změnám budeme moci spolehnout na nově vypěstované a odolnější plodiny.
Štěpán Svoboda
