Rozhovor s vědeckou pracovnicí liberecké technické univerzity Evou Košťákovou Kuželovou
Technická univerzita v Liberci dokázala rychle reagovat na potřebu roušek. Šije je v improvizované dílně z materiálu s nanovlákny, který poskytuje lepší ochranu proti virům. Internet se hemží mnoha návody, jak si snadno ušít roušku. Redaktor televize Prima Libor Tampier natáčel s Evou Košťákovou Kuželovou, vědeckou pracovnicí univerzity. Ta se dočasně proměnila ve švadlenu a ukázala nám, jak si doma snadno vyrobit roušku vlastní. Aby dobře držela na nose a nesklouzával
Základem roušky z nanovláken je obdélník přeložený do čtverce o rozměrech 27 x 27 centimetrů. V jeho středu je právě tolik skloňované nanovlákno. Aby rouška dobře držela na nose, všijí do horního okraje švadleny drátek. Švadleny si ho samy střihají a na koncích zakrucují, aby drátek látku nepropíchnul a někdo se o něj neříznul.
Právě drátek je podle Evy Košťákové Kuželové, vědecké pracovnice Technické univerzity Liberec, důležitou „vychytávkou“ při domácí výrobě roušek. Všechny standardní roušky ho mají.
Pak švadleny přeloží a přišijí po stranách okraje široké cca dva centimetry a tím vytvoří „tunýlky“, kudy se protáhne tkaloun. Ten by měl být dostatečně dlouhý, aby se vešel za hlavu. Při navlékání se hlava protáhne smyčkou tkalounu, zdrhne a nařasí se rouška. Pak stačí jen uvázat zbylou šňůrku za hlavou.
