Zasažená budova na Vinohradech Zdroj: CTK
Popeleční středa před pětasedmdesáti lety, 14. února 1945, se do historie Prahy i celého Československa zapsala krvavým písmem. Údajně shodou nešťastných okolností se česká metropole stala cílem amerického bombardování, které po sobě zanechalo 701 obětí, přes tisíc zraněných a přes dva a půl tisíce zničených nebo poškozených domů.
Během několika minut po poledni 14. února 1945 (uvádí se asi od 12:25 do 12:34) shodily americké bombardéry na Prahu zhruba 152 tun pum. První bomby, které měly evidentně zasáhnout smíchovské nádraží, spadly na rozhraní Smíchova, Radlic a Jinonic. Nejsilnější bombardování a největší škody však postihly pravý břeh hlavního města, přičemž zasaženy byly výlučně civilní cíle – hustě obydlené centrum města.
Dětská ortopedická klinika na Karlově náměstí Zdroj: CTK
701 obětí, přes 2500 zasažených domů
Nejvíce zasaženou oblastí bylo okolí Palackého mostu, Karlova náměstí a Nového Města na Vinohradech v okolí rozhlasu na Vinohradské třídě. Pumy dopadly také do Nuslí, Vršovic, Podolí nebo na Žižkov. Zničeno nebo poškozeno bylo více než dva a půl tisíce budov, zahynulo 701 lidí, převážně civilistů, a 1184 bylo zraněno. Podle statistiky Archivu hl. m. Prahy jenom na Vinohradech nálet srovnal se zemí 21 domů, 41 poškodil velmi těžce, dalších 59 těžce a 1037 lehce.
Jedním z nechvalně slavných symbolů bombardování se stal zničený Emauzský klášter Na Slovanech založený Karlem IV. v roce 1347. Bomby zasáhly a silně zničily také třeba tramvajovou vozovnu na Pankráci, známý barokní Faustův dům, vinohradskou synagogu, nemocnice na Karlově náměstí, Gröbeho vilu v Havlíčkových sadech nebo Jedličkův ústav.
Kromě lehkého poškození smíchovského a vršovického nádraží nebyl přitom zasažen žádný z vojensky důležitých cílů, nýbrž prakticky výhradně hustě obydlené centrum města.
Domy rozbité, klášter hoří, ale opodál jezdí vojenské transporty
„To jdete celými Vršovicemi, protože ono to šlo vlastně už před smíchovským nádražím, přešlo to přes smíchovské nádraží, srazilo to sochy na Palackého náměstí, Emauzy, hlavně nejvíc, kde bylo mrtvých lidí, tak to bylo na Karláku, v té části k Emauzům…,“ uvedla pamětnice bombardování Věra Pohlová v nahrávce pro Paměť národa.
Se svým prožitkem se podělil i další pamětník Jiří Chadima: „Tehdy jsme si říkali: 'Tento způsob války je nám nepochopitelný.' Baráky byly rozbité, hořel Emauzský klášter a opodál, co by kamenem dohodil, jezdily dál vojenské transporty po železničním mostě. Nerušeně. Údajně, tehdy jsme to ještě nevěděli, ale údajně si měli splést odborníci Prahu s Drážďany.“
Navigační omyl? Vina špatného počasí? Vše tomu nasvědčuje
Bombardování Prahy přitom nebylo údajně záměrem oddělené části amerických jednotek, které mířily na Drážďany. Vojenský historický ústav Praha na svém webu uvádí, že podle analýzy amerických vojenských historiků došlo k záměně Prahy za Drážďany následkem navigačního omylu způsobeného sérií nepříznivých okolností.
„Nad západní Evropou tehdy panovalo nepříznivé počasí, vál silný severozápadní vítr a hustá oblačnost ztěžovala srovnávací navigaci. V důsledku toho již záhy po přeletu Zuiderského jezera v Nizozemsku došlo k prvnímu odchýlení 1. bombardovacího wingu od původního kurzu. Navíc po přeletu Porúří vysadil palubní radiolokátor hlavního navigátora.“
K tomuto vysvětlení se kloní i historik Aleš Dvořák: „Vše nasvědčuje navigační chybě ve špatném počasí. Už samotné oddělení 60 bombardérů z celého svazu o 880 strojích. Zasaženy měly být zřejmě Ringhofferovy závody na Smíchově, skutečný dopad na Emauzy, Karlovo náměstí a Vinohrady odpovídá běžnému rozptylu zásahů.“
Nešlo o jediné bombardování Prahy za 2. světové války
14. února 1945 nešlo o jediné letecké bombardování Prahy během 2. světové války. První bylo víceméně nahodilé bombardování elektrárny v Holešovicích 15. listopadu 1944. Třetí, již plánovaný, útok na zbrojní závody ČKD ve Vysočanech, Libni a na kbelské a letňanské letiště proběhl 25. března 1945. Epizodou samou o sobě jsou pak útoky německého letectva na centrum města – například budovu rozhlasu – v průběhu Pražského povstání v květnu 1945.
