Debata kandidátů na příštího předsedu Evropské komise Zdroj: Evropský parlament
Šest kandidátů na post předsedy Evropské komise se střetne v televizní debatě, která bude vysílána živě z bruselského sídla Evropského parlamentu. Jedním z možných nástupců Jean-Claude Junckera je i český europoslanec Jan Zahradil.
Jednací sál Evropského parlamentu v Bruselu se na jeden večer promění v televizní studio. V jedinečné debatě se tam střetne šestice kandidátů jednotlivých politických frakcí, kteří se po volbách budou moci ucházet o post předsedy Evropské komise.
Číslo 1 bude mít Nico Cué - kandidát Stran evropské levice (za ČR má status pozorovatele KSČM). Narodil se ve Španělsku v roce 1956 do hornické rodiny. Po velké stávce horníků s ním jeho otec uprchl do Belgie, kde Cué později vystudoval technickou školu a začal pracovat v továrně. Již během prvního zaměstnání se přidal k odborovému svazu. Jako odborový aktivista se zapojil do mnoha stávek a agitoval například za dorovnání mzdy u žen. Od roku 2006 zastával pozici Generálního tajemníka odborových svazů Belgie. Spolu se svojí stranickou kolegyní a bojovnicí za práva sexuálních menšin Violetou Tomič bojuje hlavně za reformu EU, „větší sociální spravedlnost a posílení občanských práv.“
Číslo 2 v debatě zaujme kandidátka Evropské strany zelených Ska Kellerová, která je v sedmatřiceti letech nejmladším kandidátem do čela Evropské komise. Zároveň se jedná již o její druhou kandidaturu do čela komise. Rodačka z Braniborska vystudovala turkologii, islámská studia a judaistiku na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve svých dvaceti letech se přidala k mladým Zeleným. V roce 2009 byla zvolena do Evropského parlamentu za německé Zelené. Kellerová se dlouhodobě věnuje problematice uprchlíků a posílení jejich sociálních práv, kritizuje moc bankéřů a prosazuje „větší sociální spravedlnost a velké ekologické reformy napříč EU“. Společně se svým stranickým kolegou, Holanďanem Basem Eickhoutem, lobují za to, aby byla tzv. Pařížská dohoda o klimatu implementována co nejkomplexněji a co nejsociálněji.
Číslo 3 bude mít český europoslanec Jan Zahradil, kterého nominovala Aliance evropských konzervativců a reformistů. Jediný Čech kandidující na pozici předsedy Evropské komise se narodil v roce 1963 v Praze. Po ukončení studia Vysoké školy chemicko-technologické se zabýval vodohospodářstvím. Jako jeden z prvních stál u zrodu ODS, za kterou byl v roce 1992 zvolen do Federálního shromáždění. Během devadesátých let se stal poradcem premiéra pro zahraniční otázky. V roce 2004 byl zvolen do Evropského parlamentu. Po odchodu ODS z frakce Evropských lidovců se stal spoluzakladatelem Skupiny Evropských reformistů a konzervativců. Zahradil prosazuje spíše evropskou konzervativní politiku, je podporovatelem volného obchodu a transatlantické vazby se Spojenými státy, kriticky se dívá na další politickou integraci zemí EU a například na cenzuru internetu. Rád by, aby se EU stala „několikarychlostní unií, aby respektovala měnovou politiku jednotlivých zemí a hlavně aby se reformovala.“
S číslem 4 se představí Margrethe Vestagerová za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (za ČR jsou členy této frankce ANO a hnutí Hlas). Vestagerová se narodila v roce 1968 v Dánsku a vystudovala ekonomii na Univerzitě v Kodani. Svoji kariéru nastartovala v roce 1993 jako vedoucí sekce na ministerstvu financí. Následně jako členka radikální levicové strany vystřídala řadu pozic ve veřejném sektoru. Od roku 2014 zastává vlivnou pozici evropské komisařky pro hospodářskou soutěž. Jako eurokomisařka systematicky uděluje pokuty nadnárodním korporacím jako Google, Apple nebo Amazon za daňové úniky a nekalou hospodářskou soutěž. Americký prezident Donald Trump ji proto neváhal označit za „daňovou dámu“ EU. Vestagerová by se ráda zasadila za „udržitelnou, bezpečnou a ekologickou Evropu“. Chtěla by se více věnovat problematice migrantů a změnám klimatu.
Číslo 5 je kandidát Evropské lidové strany (za ČR je členem KDU-ČSL, Starostové a nezávislí, TOP09) Manfred Webber. Narodil se v roce 1972 v Bavorsku, vystudoval stavební inženýrství a založil dvě prosperující soukromé společnosti. Do politiky vstoupil nejdříve na regionální úrovni, a to když byl ve svých dvaceti devíti letech zvolen do bavorského Zemského sněmu. Jen o rok později byl potom zvolen za bavorskou CSU do Evropského parlamentu. Během patnácti let strávených v Evropském parlamentu se z řadového člena vypracoval na lídra Evropské lidové strany. Do jisté míry je právě jeho zásluhou, že se mu stále daří ve frakci udržet Orbánův Fidesz. Praktikující katolík je zastáncem spíše tradiční politiky, klade důraz na rozvoj menších a středních podniků, ale za důležitou považuje i problematiku změny klimatu nebo uprchlickou otázku. Webberovým cílem je, aby Evropa byla „více stabilní, zachovala si demokratické hodnoty a zároveň se stala více ambiciózní“.
A číslo 6 padlo losem na Franse Timmermansona - kandidáta Strany evropských socialistů (za ČR je členem ČSSD). Timmermans se narodil v roce 1961 v Maastrichtu, ve městě, kde byla v roce 1992 podepsána zakládající smlouva EU. Vystudoval francouzskou literaturu a později dokončil i postgraduální studium evropského práva. Po zhruba roční vojenské službě přešel na ministerstvo zahraničních věcí. Jeho politická kariéra začala v roce 1988, kdy byl za socialistickou stranu zvolen do nizozemského parlamentu, o dvacet čtyři let později se stal holandským ministrem zahraničí. Značnou výhodou Timmermanse je fakt, že mluví několika jazyky a od roku 2014 zastává pozici místopředsedy Evropské komise. Díky tomu zná velmi dobře všechny aspekty fungování komise. Timmermans se zasazuje o „udržitelnou a více spravedlivou Evropu“. „Svoboda, solidarita, modernost a otevřenost“ jsou podle Timmermanse hodnoty, na kterých by EU měla nadále stavět.
