Sloučení České unie sportu s Národní sportovní agenturou? Je to možné, říká Hnilička

Loňským vládním a poté sněmovním rozhodnutím se zcela změnila situace v českém sportovním prostředí. Role ČUS má být „pouze“ servisní, letošním oficiálním zahájením činnosti Národní sportovní agentury má dojít k postupnému přejímání poskytování podpory (hlavně finanční) od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Přes Národní sportovní agenturu již tečou státní peníze do českého sportu. V budoucnu jich mají být miliardy. Hnilička v rozhovoru pro CNN Prima NEWS nevyloučil zrušení ČUS nebo její spojení či včlenění do Národní sportovní agentury.

Národní sportovní agentura oficiálně zahájila činnost 4. února letošního roku. Jaké budou role dvou dosud nejvýznamnějších sportovních organizací v republice – České unie sportu a Českého olympijského výboru?

Jsou to naši partneři pro činnosti ve sportovním prostředí. ČUS je především servisní organizací a je příjemcem dotací ze státního rozpočtu na oblast, kterou od nich očekáváme. To samé Český olympijský výbor (ČOV), který je však jinou institucí, zřízenou a řízenou i z Mezinárodního olympijského výboru. ČOV plní jinou roli a opět je žadatelem o dotace. Oba subjekty jsou našimi partnery, ale nejsou státními institucemi, což je Národní sportovní agentura.

Jelikož je Česká unie sportu žadatelem o dotace, ale sama peníze nerozděluje, není tedy jen zbytečným mezičlánkem?

Dalo by se to tak říct, ale v rámci partnerství na tu určitou oblast, kterou oni mají v gesci a na kterou dostávají podporu. ČUS není a nebyla státní institucí. Ano, byl tady bývalý ČSTV (Český svaz tělesné výchovy, pozn. red.), ale právě proto, že se stát nedokázal postavit čelem k podpoře sportu a nezařídil ministerstvo tak, jako ho má kultura. Což je něco, o čem dlouho mluvíme. Sport měl instituci v ČSTV, později v ČUS, ale tou státní institucí bylo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Nyní jsme to oddělili od MŠMT a je tady samostatný správní orgán v oblasti sportu, takže jakési takové malé ministerstvo, což je Národní sportovní agentura. Ta je na úrovni ministerstev v legislativě. Agentura má pod sebou partnery, ať už jsou to Sdružení sportovních svazu, ČUS, Česká obec sokolská a všechny ostatní svazy a kluby. ČUS je zařazená jako žadatel a pomáhá nám saturovat sportovní prostředí.

Česká unie sportu už nepřerozděluje peníze, jako tomu bývalo dřív.

Jak se bude hlídat, aby nějaký subjekt nežádal o dotace jak u Národní sportovní agentury, tak u ČUS?

To už nyní nelze. ČUS už nepřerozděluje peníze, jako tomu bývalo dřív. Svazy na základě nového zákona o podpoře sportu, na jehož základě vznikla také Národní sportovní agentura, mohou přeposílat peníze na základě jasných kritérií udržení rovného přístupu. Necílíme na to, aby ČUS někam přerozdělovala peníze. Naopak chceme s ČUS spolupracovat v rámci servisu, ať už podpory ekonomické nebo právní v regionech. Je třeba podpořit spolky, aby byly oprávněnými žadateli, aby si zažádaly v programu Můj klub, který je naprosto vynikající a my ho chceme podpořit. Jde o program, který se financuje přímo z centrály a je určený i pro ty nejmenší kluby. Tam vidím velkou roli servisních organizací, aby pomohly státu s distribucí a osvětou mezi malé kluby.

Takže ČUS žádá o dotace pouze pro vlastní fungování?

Přesně tak.

Čili je neposílá nikam dál, jak bývalo ještě donedávna běžné?

ČUS není distributorem peněz, on je žádá na svou činnost. V některých programech, ve kterých vykonává tu sportovní činnost, tak… Pořád je žadatelem, není tím poskytovatelem. Tím je stát.

Řekl jste, že ČUS je mezičlánkem a že chcete spolupracovat. Nebylo by logické, jednodušší a ekonomicky výhodnější, kdyby se Národní sportovní agentura a Česká unie sportu spojily?

Je to písnička či teorie budoucnosti. Anebo také možná ne. Agentura vznikla teprve nedávno, takže asi není možné takto rychle takto přemýšlet. Je potřeba systém „rozkráčet“. Jestli se bavíme o detašovaných pracovištích pro Národní sportovní agenturu, potažmo i ministerstvo sportu, tak si myslím, že to vůbec není špatná myšlenka. Na druhou stranu už tady máme strukturu, která nějakou dobu funguje – lépe či hůře. Jsme tady od toho, abychom si to pomohli nastavit, protože jsme tady hlavně pro sportovní kluby. Jde nám o efektivitu, aby měly možnost sportovat, aby měly podmínky. Jakou cestu si zvolíme v rámci institucionálního uchopení, to se uvidí. Je to možnost, jedna z myšlenek, není to vůbec vyloučené.

Jaká je tedy vlastně role ČUS pod Národní sportovní agenturou?

Servisní. Pro nás je to partner pro kluby v regionech.

Jaký servis? Zbourali jste tedy praxi, kdy svazy či kluby žádaly ČUS o dotace a ČUS jim servisně pomohla s organizací soutěží či činností?

V některých činnostech možná ano. Důležitý je program Můj klub, v kterém ČUS nepřerozděluje peníze, ty dáváme my přímo. Žádáme nejen po ČUS, ale i po České obci sokolské či Orlu a svazech o servis, aby si co nejvíce klubů dokázalo požádat o dotace u Národní sportovní agentury. Chceme rozdělit peníze napřímo. Ale tyto subjekty mohou metodicky pomoci, protože mají servisní pracoviště, mají regionální kanceláře. Cítíme, že potřebujeme sport podpořit a podpořit ho více než doposud. Proto je pro nás sehranost důležitá.

Miroslav Jansta? Ctím presumpci neviny. Uvidíme, jak soudní proces dopadne. Šlo o svobodnou volbu členů ČUS, kteří si zvolili svého předsedu.

Jak se díváte na středeční volbu předsedy ČUS, kdy Miroslav Jansta, obžalovaný v kauze sportovních dotací, byl jednomyslně zvolený, a získal tak silný mandát?

K tomu se nebudu vyjadřovat. Ctím presumpci neviny. Uvidíme, jak soudní proces dopadne. Šlo o svobodnou volbu členů ČUS, kteří si zvolili svého předsedu. Já jsem tam vystoupil ve směru k té instituci, jak vnímám Českou unii sportu. Máme tendenci s nimi spolupracovat dál. Neřeším jejich soudní proces.

Jaký je váš osobní vztah s Miroslavem Janstou? Na jaké úrovni spolupracujete?

Náš vztah je čistě pracovní. Když jsem přišel do tohoto prostředí, pana Janstu jsem neznal. On jako zástupce ČUS, já jako poslanec, jako vládní zmocněnec pro sport a předseda Národní sportovní agentury. Považoval jsem za nutné spolupracovat se všemi zástupci sportovců a svazů. Myslím si, že je to velmi nutné.

Cítíte z titulu a k titulu vaší funkce respekt Miroslava Jansty a dalších sportovních funkcionářů?

Cítím. Od začátku máme jasně nastavená pravidla. Už v prvopočátcích jsme mluvili o vizích sportu, které řešila i Česká unie sportu i jiné sportovní organizace. Oni respektují pravidla, která chceme nastavit, která jsou transparentní. Je jasné, že sport nejde takzvaně nacenit. Nelze říct, kolik stojí hokej, kolik fotbal či atletika nebo menší sporty. Důležité ale je, aby bylo jasné, za jakých podmínek se sport financuje. Tuto vizi my máme, my ji naplňujeme. Informujeme o každém svém kroku, ať personálním nebo investičním. Nemáme co schovávat, chceme být transparentní, abychom byli předvídatelní. Aby sportovní organizace věděly, které programy budeme vypisovat, aby se na ně dokázaly připravit, protože naší tendencí je dostat prostředky do sportu. Chceme, aby o tom všichni věděli, aby nebyl klub například někde na Ostravsku, daleko od Prahy, který by měl pocit, že když nezná Hniličku, tak že nedostane peníze. Naopak. Oni je musí dostat za jasně daných podmínek, aniž by znali kohokoliv z Prahy.

Další velkou sportovní organizací je Český olympijský výbor. Jaká má být jeho role? I on vás má nebo musí žádat o dotace?

Samozřejmě, Český olympijský výbor si také žádá, ale na úplně jinou činnost.

Jakou?

Oni zabezpečují účast reprezentantů na olympijských hrách, mají i další činnosti v rámci olympiád dětí a mládeže a dalších zhruba 18 projektů, kterými se zabývají. Oni si plní roli na úplně jiném řetězci než ČUS. Starají se o reprezentanty a je to výkladní skříň českého sportu. Tedy jejich gesce je jiná než ČUS.

Pokud je národní olympijský výbor výkladní skříní českého sportu, může žádat o peníze na výjimečné projekty?

My žádné výjimečné peníze ani projekty nevypisujeme. Nejdeme tímto směrem. Jedinou výjimkou byl COVID-Sport, což bylo v situaci, kdy všechny oblasti činnosti v České republice vyžadovaly pomoc.