Ztloustli jste v lockdownu? Pomůže 30 minut intenzivní chůze, radí obezitolog

Většina sportovišť je zavřená už půl roku. Jak se to projevuje na kondici lidí?
Jakmile omezíme pohyb, kondice jde dolů. To na sobě vidíme všichni. Z pilotních dat vyplývá, že jsme ubrali asi 30 procent kroků oproti běžnému životu mimo lockdown. Analyzovali jsme výskyt nadváhy a obezity, po několika letech stagnace jsme poskočili o pět procentních bodů. Lokcdown se hodně projevuje také na psychice. A když jsou lidé smutní, přibírají na váze. Vymizely kolektivní sporty. Donedávna byl navíc sport omezený na obce. Cyklistika či lyže vedou k pohybu na čerstvém vzduchu, ale nemohli jsme je dělat.

Lze říci, kolik průměrně Češi za ten rok přibrali?
Přesná data nemáme. Ale ve vlastní ambulanci vidím, že ti, co se po redukci váhy drželi, přibrali za loňský jarní lockdown dva až čtyři kilogramy. Podzimní byl méně náročný, tam se to pohybovalo kolem dvou kil navíc. Letošní jaro ještě nemáme spočítané.

Co mohou lidé dělat, když byli zvyklí chodit do posilovny nebo hrát kolektivní sporty? Měl byste pro ně nějakou radu?
Nejpřirozenější je chůze. Působí i hodně protistresově. Když si vezmeme do ruce hole na nordic walking, může to být dostatečná aktivita. S home office se změnilo i to, že nemáme pevný řád. Ve chvíli, kdy nemám pravidelný pohyb, nemám ani pravidelné jídlo.

Kolik kilometrů by měl denně člověk minimálně ujít?
Každý to má jinak. Pro dvoumetrového člověka jsou čtyři kilometry jako dva kilometry pro malého člověka. Počítáme to spíš na čas, který strávíme v pohybu. Třicet minut intenzivní chůze denně zlepšuje prognózu. Čím více, tím lépe. Záleží i na tom, kolik toho pohybový aparát zvládne.

Co cvičení doma, jako je protahování a jóga?
Z mého pohledu je to lepší než nic. Jakýkoliv pohyb má smysl. Ale v současné době, kdy se objevuje jarní sluníčko, je nepochybně klíčové jít ven. Prodlužují se dny, pojďme toho využít a chodit venku.

Vláda zatím nemá plán, kdy se budou otevírat sportoviště. Co na to říkáte?
Otevřít by se měla alespoň venkovní sportoviště, a to co nejdříve. Například tenisové kurty, kdy jsou spoluhráči každý na jiné straně a prakticky se nepotkávají. Začal bych hledat krok po kroku sportoviště, která by se mohla otevřít.

Mluví se o tom, že spousta dospělých se ke sportu nevrátí, když jsou rok doma a zlenivěli. Hrozí to?
Bojíme se u toho hlavně u dětí. Problém je, že dětské populaci vypadl celý rok pohybu. Je to období, kdy si děti fixují příjemné pocity s fyzickou námahou a těžko se na to budou v dospělosti rozvzpomínat. Kondice jde dolů ve všech věkových kategoriích. Bojím se také mnohem častějších úrazů. Děti nebudou tak šikovné, nenaučí se správně padat a ten rok je opravdu dlouhá doba. A když se dospělí po roce vrátí ke sportu, zranění může být více i u nich. Všichni jsme trochu zapomněli, všichni jsme trochu přibrali. Je potřeba, abychom byli opatrní.