Zvíře ve znaku: Národ, který se vyvinul z vlka

Každý stát i národ celého světa si v průběhu věků zvolil nějaký zvířecí symbol. Nejde jen o volbu jakéhosi maskota – volba zvířete symbolizuje historii, ale i vlastnosti národa. Nejinak je tomu i u Srbska a jeho symbolu - vlka obecného. Jak k tomuto symbolu Srbové přišli a co reprezentuje?

Srbsko je domovem mnoha různých druhů zvířat, ale žádné se v tomto hrdém a statečném národě neodráží tak jako vlk. Je významnou součástí srbské mytologie i hrdinou národních básní. Prostě rozhodně není jen tak nějakým symbolem - je znakem dravosti a nebojácnosti lidí této země.

Vlci jsou v západních kulturách často vyobrazováni jako intrikující bestie. Jen máloco je ale dál od pravdy. Jistě, vyčkávají ve skrytu na okamžik, kdy jejich kořist odhalí své slabiny. Koneckonců jde o jednu z kvalit schopného predátora, bez kterého se žádný ekosystém neobjede. Ale jen sotva byste ve zvířecí říši našli oddanějšího a věrnějšího partnera a společníka.

Není proto divu, že vlk nebo-li Vuk v srbštině, je zde i velice oblíbeným chlapeckým jménem. V minulosti totiž silně pověrčiví Srbové věřili, že pokud matka přišla o vícero dětí při porodu, bylo nutné pro to další vybrat jméno symbolizující odvahu a sílu. Spolu s vlčím jménem do miminka vložili i jeho sílu a odhodlanost, které měly odstrašit krvelačné čarodějnice požírající novorozence.

Vlci v Srbsku kdysi zastávali tak posvátné místo, že bylo zakázáno je lovit. Postupem času se však od zákazu upustilo a dnes již navzdory svému postavení v srbské identitě nejsou považováni za chráněná zvířata. Na jejich lov není zapotřebí žádného zvláštního důvodu. Nejčastějšími způsoby lovu jsou střelba a lov do želez. I přesto v zemi najdeme stabilní populaci čítající pět stovek jedinců. A pokud si ještě řekneme, že za ztráty na „hospodářských“ zvířatech nejsou zdejší zemědělci nijak odškodňováni, jejich populační úspěch se téměř rovná zázraku.