Zvíře ve znaku: Slepý delfín z kalných vod

Indický symbol obývá jednu z nejhustěji obydlených oblastí světa. Delfínovce ganžského tu ohrožuje ztráta přirozeného životního prostředí – především kvůli výstavbě desítek přehrad a zavlažovacích projektů. S přibližným počtem patnácti set jedinců se řadí mezi ohrožené druhy.

Tento kytovec patří do skupiny čtyř „obligátně“ sladkovodních delfínů. Na rozdíl od mořských delfínů, kteří občas zavítají i do sladkých vod, tyto čtyři druhy obývají jen řeky a jezera. Bhulan žije v Indu v Pákistánu, boto v Amazonce v Jižní Americe a Baiji z čínské řeky Yangtze zřejmě již vyhynul. Delfínovec ganžský žije ve sladkovodních jezerech a říčních systémech Nepálu, Indie a Bangladéše. Lidé mu přezdívají „Susu“ – jde totiž o zvuk, který vydává, když se vynoří nad hladinu, aby se nadechl (jeden nádech mu vydrží až na dvě minuty).

Poznáte ho podle úzkého nosu, zakulaceného břicha, podsaditého těla a velkých ploutví. Říká se o něm, že je slepý. Je to proto, že jeho drobná očka postrádají čočky. I přesto zrak částečně používá při orientaci – díky němu vnímá intenzitu světla. Jinak se ale řídí echolokací, která je v kalných vodách řek jistějším vodítkem.

Další zvláštností je, že má ve zvyku plavat na boku a jednou ploutví zkoumat bahnité dno, kde hledá potravu. Samice jsou větší než samci a mohou dosáhnout velikosti i více než dva a půl metru (samci mívají okolo dvou metrů). Mláďata se rodí pozadu a musí se ihned po narození nadechnout na hladině. Mívají tmavší barvu, která postupem času bledne až do šedo-hnědé, která je pro susu typická. Již po prvním roce jsou mláďata odstavena, ale pohlavní zralosti dosahují až kolem desátého roku. Nejstarší známý samec se dožil dvaceti osmi let. Mezi jejich největší konkurenty patří krokodýli, želvy a ptáci, kteří také loví ryby.

Ještě v devatenáctém století prý byla řeka Ganga plná velkých hejn delfínovců, která se pohybovala i blízko měst. Dnes však „hejno“ tvoří povětšinou jen dva jednotlivci. Indická populace byla v roce 1982 odhadována na pět tisíc jedinců. Dnes na ně narazíte jen vzácně. Jejich přítomnost přitom slouží jako ukazatel zdraví ekosystému – jde o vrcholové predátory, kteří pomáhají udržet rovnováhu. Nicméně vzhledem k tomu, že je ohrožují rybářské sítě i stále větší úbytek vody, kterou zadržují přehrady, i znečištění a odlesňování, kvůli kterému se zbývající voda kalí, jejich počty nadále klesají. Odborníci však stále doufají, že se je podaří zachránit.