Na poslední velkolepé oslavy Svátku práce před pádem režimu v listopadu 1989 přišlo na Václavské náměstí v Praze 250 tisíc loajálních občanů a jen 80 disidentů. „Posíláme z naší prvomájové manifestace bojové soudružské pozdravy sovětskému lidu a jeho leninské komunistické straně,“ hřímal tehdy z tribuny na Václavském náměstí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. A jak prožili Češi a Moravané 1. máj v prvním roce německé okupace v roce 1939?
Německá armáda vtrhla do Prahy 15. března 1939, den poté vznikl Protektorát Čechy a Morava a za půldruhého měsíce se přiblížil čas oblíbeného dělnického Svátku práce. Jaký byl? Na pomoc si bereme dobový tisk z úterý 2. května 1939. Oblíbený deník Národní politika informoval na titulní straně především o oslavách v Německu. Adolf Hitler po nástupu k moci totiž Svátek práce nezatratil, jen mu dal novou formu.
„Německý národ tvořil dne 1. května opět jediné radostné společenství. Třetí říše učinila z 1. května, kdysi dne sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa,“ dozvěděl se čtenář českých novin. Oslava 1. máje v Berlíně začala holdem německé mládeže milovanému vůdci. Na 130 tisíc hochů a dívek napochodovalo na Olympijský stadion, aby mladá vysportovaná těla vytvořila obrovský nápis „Patříme tobě!“. A Hitler pak promluvil o zářivé budoucnosti německé mládeže.
Joseph Goebbels o Svátku práce
Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels vzápětí zfanatizovanému davu vysvětlil současný význam Svátku práce: „Den 1. května je nejenom svátkem práce, nýbrž především svátkem života. A mládež reprezentuje nejmocněji život.“ A připomněl i čerstvé změny na mapě Evropy: „Od té doby, co jsme oslavovali naposledy den 1. května, se Říše opět zvětšila.“ Přibyly Sudety i Protektorát Čechy a Morava.
Po mládeži se na stadionu shromáždili němečtí dělníci, kterým Hitler předestřel svoji vizi o beztřídní společnosti: „Kdo může pochybovati o tom, že se nacházíme uprostřed mohutného převratu? Jaká revoluce idejí, když neříkáme: Jedna třída bude zničena, aby na její místo nastoupila třída jiná, nýbrž tím, že propagujeme: Třídy se vůbec odstraní!“
První máj v lůně přírody
Na titulní straně Národní politiky se také objevila informace, že do Národního souručenství vstoupilo 99,03 procenta oprávněných Pražanů, tedy 283 tisíc dospělých obyvatel hlavního města. Mimo tuto jedinou v protektorátu povolenou politickou kvazistranu, jejíž vedení bylo po válce postaveno před Národní soud, tak zůstalo jen asi tři tisíce Pražanů.
Na odboj proti okupantům myslel málokdo, většina obyvatel Prahy strávila 1. máj u vody nebo v lese. „Letos poprvé po dlouhých letech bylo upuštěno na 1. května od různých veřejných projevů a táborů lidu. Málokdo však litoval, neboť krásné počasí umožnilo tisícům uskutečniti první jarní výlet, který se vskutku vydařil,“ pochválila Národní politika pražské výletníky.
„Skoro všechna známá místa, kde v létě Pražáci se koupají, byla obsazena vyznavači slunce, a večer se vracelo do města dosti těch, kterým dnes nebude příjemné, poklepáte-li jim na ramena!“
Do průvodů mohli jen Němci
Organizovaně mohla slavit Svátek práce jen pražská německá komunita, která se sešla na slavnosti v Německém domě. Češi to zkusili jinak. Zdravotní osvětou a kulturou. Právě na 1. máje 1939 vyhlásilo Národní souručenství Týden národního zdraví. „Zahajujeme týden péče o národní zdraví. Jen zdraví jest podmínkou šťastného a zdařilého lidského konání. Tato péče jest národním přikázáním,“ zaznělo na slavnostním zahájení Týdne národního zdraví.
Německé oslavy Svátku práce jsou zpracovány v odborné studii historika Pavla Horáka s názvem Svátek práce v Protektorátu Čechy a Morava. Podle ní 1. máj 1939 veřejně slavilo například 7 tisíc Němců v Českých Budějovicích a v Ostravě dokonce prošel desetitisícový průvod. „V Praze se německý průvod asi 1200 osob vydal ve čtyřstupech z Hybernské přes Příkopy do Německého domu, přičemž zablokoval jízdní dráhu,“ zjistil Horák.
Do průvodu s Gottwaldem
Poslední totalitní oslavy Svátku práce 1. května 1989 v Praze uctilo v průvodu na Václavském náměstí na 250 tisíc loajálních Pražanů, přišlo ale i 80 disidentů. „V devět hodin, po zahájení manifestace, vytvořilo asi 250 tisíc účastníků pestrobarevnou řeku. Slunce dalo našim praporům, vlajkám, mávátkám i heslům svítivou barvu,“ pochvaloval si deník Ústředního výboru KSČ Rudé právo. Zatímco dav nesl portréty Marxe, Engelse i masového vraha Klementa Gottwalda, disidenti se podle Rudého práva pokusili o výtržnost.
„V průběhu májové manifestace Pražanů se pokoušela skupina asi 80 stoupenců nezákonných struktur narušit slavnostní atmosféru. V horní polovině Václavského náměstí na sebe upozorňovali provokačními výkřiky a několika transparenty.“
Jak dodalo Rudé právo, provokacím bylo hned zpočátku zabráněno. „Klid a pořádek zajišťovali příslušníci Bezpečnosti a Lidových milicí. Nejaktivnější organizátoři provokační výtržnosti byli předvedeni na oddělení VB,“ napsalo Rudé právo v úterý 2. května 1989.
„Posíláme z naší prvomájové manifestace bojové soudružské pozdravy sovětskému lidu a jeho leninské komunistické straně,“ hřímal tehdy generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš z tribuny na Václavském náměstí. Nějak si nevšiml, že sovětská komunistická strana v rámci takzvané „glasnosti“ odsuzuje i Leninův teror, který v Rusku rozpoutal po bolševické revoluci v roce 1917. „Ať žije socialismus a mír,“ zakončil Jakeš prvomájový projev.
Co symbolizoval rudý šátek
A co řadoví účastníci vůbec posledního totalitního průvodu ve dvacátém století? „Stejně si myslím, že jsme mohli jít průvodem už ze závodu, jak tomu bylo dříve,“ postěžoval si tehdy Rudému právu soustružník Jan Švec, kterému se nelíbilo, že se účastnici průvodu seřadili až v okolí Václavského náměstí.
Reportér Rudého práva vzápětí vyzkoušel žáka páté třídy Davida Jirouška a pionýra v kroji se zeptal, proč má pionýrský šátek tři cípy. „David mne příjemně překvapil. Bez váhání vychrlil, že tři cípy symbolizují spojení tří generací – pionýrů, svazáků a komunistů,“ pochvaloval si reportér.
Pak v testu pokračoval. Proč má pionýrský šátek rudou barvu? „Je to jako prolitá dělnická krev,“ odpověděl David Jiroušek. Opět bez zaváhání. Do sametové revoluce a pádu komunismu scházelo šest měsíců.
Podivné proměny 1. máje
Ač Adolf Hitler ještě ve dvacátých letech považoval Svátek práce za marxisticko-anarchistický výmysl, po převzetí moci v Německu oslavy nezrušil, jen jim dal novou tvář, o níž režimní tisk referoval třeba takto: „Třetí říše učinila z 1. května, kdysi dne sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa.“ Podobně se svátku v roce 1948 zmocnili českoslovenští komunisté.
I samotný Svátek práce vlastně vznikl na základě poněkud posunutého výkladu jedné události. Vyhlášen byl takzvanou Druhou internacionálou v roce 1889, kdy se vlivní marxisté v čele s Bedřichem Engelsem rozhodli zpolitizovat odkaz velké stávky v Chicagu z roku 1886. Tu ale zorganizovali anarchisté z deníku The Alarm, přičemž právě Druhá internacionála se s většinou těchto anarchistů rozešla ve zlém.
Ke Svátku práce patřilo pivo
Výzva k prvním organizovaným oslavám 1. máje v roce 1890 pochopitelně došla i do Prahy, kde napřed vzbudila dost nedůvěry a třeba katolický deník Čech varoval čtenáře před účastí emotivní výzvou: „Luza, koupená Židy, která místo Boha nastolila na trůn Žida Marxe, chce loupit a krást na 1. máje! Do kriminálu se socialisty!“
A třeba ostravští horníci k první oslavě v roce 1890 potřebovali i boha: „Horníci oslaví 1. máj tím způsobem, že se ráno zúčastní mše svaté, na niž si u nejbližší výplaty vyberou, a večer si vesele zatančí.“ Místo protestů vsadili na loajalitu s církví a státem, to by se v Druhé internacionále divili.
A co třeba rok 1898? V Praze byl Svátek práce plně v režii sociálních demokratů, kteří městem prošli s třicetitisícovým průvodem dělnictva. Jak ale napsal tehdejší stranický deník Právo lidu, jednu velkou vadu oslava přece měla – dlouhé fronty na pivo: „Čepovalo se sice na mnoha místech, ale vše to nestačilo. Někteří lidé musili čekat i hodinu, než dostali sklenici.“ Pivo v kelímku pak doprovázelo i všechny oslavy Svátku práce v éře totality.
