Foto: Veronika Rejmanová
Pod stále silným dojmem oslav 30letého výročí Listopadu 1989 bude tento blog pro jednou o něco osobnější. Vlastně o hodně. Svoboda a s ní se pojící zodpovědnost, které už 30 let máme, jsou totiž velkými výzvami i pro nás, kdo své životy sdílíme se zvířaty, a na to bychom neměli zapomínat.
Pod stále silným dojmem oslav 30letého výročí Listopadu 1989 bude tento blog pro jednou o něco osobnější. Vlastně o hodně. Svoboda a s ní se pojící zodpovědnost, které už 30 let máme, jsou totiž velkými výzvami i pro nás, kdo své životy sdílíme se zvířaty, a na to bychom neměli zapomínat.
Minulý režim jsem nezažila, narodila jsem se až 5 let po revoluci. Můj táta se revolučních událostí přímo účastnil a celá moje rodina se se mnou odmalička dělí o zkušenosti, které si z minulosti nesou. Jedním z rysů potěmkinovského socialistického režimu, který se mi vryl do paměti, je uklízení nehezkého, nepohodlného a nepříjemného někam pryč z dohledu. Socialistický režim takhle uklízel hendikepované lidi nebo opuštěné děti do ústavů, kritické filmy do trezorů a lidi, kteří byli na obtíž, do kriminálů. Nebo třeba mého velice vzdělaného pradědečka z významné pozice na ulici, kde obcházel s brašnou jako asi ten jazykově nejvybavenější opravář televizorů.
Mám dojem, jako kdyby se tahle touha uklízet vše, na co se lidem nechce dívat nebo to v nich vzbuzuje nepříjemné pocity, nám zůstala dodnes. V některých věcech určitě - například našem vztahu ke zvířatům. Od odkládání starých a nemocných pejsků do útulků (ano, tohle někteří lidé opravdu dělají) přes vybírání toho nejkrásnějšího štěněte podle fotek až po odmítání podívat se na záběry z množíren nebo jatek. "To já bych vidět nemohl!"
V prostředí, které je tak hrozné, že se na něj raději ani nechceme dívat, však žijí miliony zvířat jen tady u nás v České republice. V podmínkách, které bez rozdílu toho, zda překračují platnou legislativu či nikoli, zvířatům často působí fyzický i psychický stres, bolest, strach. Naše společnost získala před 30 lety svobodu a s ní se pojící zodpovědnost. Za nás samotné (i s tím se tále ještě učíme zacházet), ale i za zvířata a život kolem nás - a to je něco, co nám teprve začíná docházet a jako společnost vůbec netušíme, jak s touto zodpovědností naložit.
Nemám instantní recept. Možná jen pár tipů, jak se při takto významném výročí rozhodnout dělat některé věci lépe, svobodněji, zodpovědněji:
1. Nezavírejte oči. Pokud vidíte něco, co vám není příjemné, dívejte se.
2. Nebojte se svých emocí. Jen ty nás dovedou k hlubší empatii a schopnosti soucítit.
3. Přemýšlejte. Jak můžete právě vy pomoci? Je něco, co můžete dělat, abyste to, co vidíte, zlepšili?
4. Pokud ano, udělejte to.
#dikyzemuzem
