Porazit „Rusáky“ tehdy bylo víc než získat zlato. V roce 1985 se na domácím hokejovém šampionátu v Praze podařilo oboje. Podceňovaný tým Čechoslováků pod vedením Luďka Bukače a Stanislava Neveselého se dokázal v rozhodujících chvílích vzchopit a ve finálové části turnaje porazit všechna silná mužstva té doby. Velkou měrou se o vítězství tehdy přičinil pardubický Jiří Šejba, startující na svém prvním mistrovství.
Statistiky jsou neúprosné. V letech 1963 až 1983 nepoznal svět jiné hokejové šampiony než Sovětský svaz a Československo, přičemž hokejisté se lvíčkem na prsou v uvedených dvou dekádách brali zlato jen třikrát. Sovětská rudá mašina pod taktovkou nekompromisního kouče Viktora Tichonova si na jaře 1985 přijela do Prahy pro další titul a jen málokdo o tom pochyboval.
MS hokej 2024
Pro zámořské celky Kanady a USA bylo mistrovství světa v hokeji nezajímavé klání, podle čehož vypadalo složení týmů, které na mistrovství posílaly. A Praha nebyla výjimkou. Ani Čechoslováci, byť na domácím ledě, mezi favority nepatřili, Finové se hokej teprve učili hrát, za černé koně turnaje bylo možné považovat Švédy.
Je třeba připomenout, že tenkrát se mistrovství světa v hokeji hrálo jiným systémem než v posledních letech. V A-skupině bylo jen osm týmů, které spolu hrály každý s každým. Vítěz této „základní“ části se stal evropským šampionem a turnaj vstoupil do druhé fáze, kde první čtyři celky utvořily finálovou skupinu, druhé čtyři skupinu o udržení. Opět se hrálo každý s každým, žádné play-off. Mohlo se tedy stát (a stávalo se), že mistr světa byl znám ještě před odehráním posledního zápasu. Pražský šampionát byl ovšem v tomto specifický.
Pomalý rozjezd a vzteklý Tichonov
Turnaj se pro československé hokejisty nevyvíjel příznivě. Na úvod sice získali povinné výhry nad Finy 5:0 i 6:1 nad NDR a SRN, ale s relativně slabými USA propadli 1:3. S Kanadou remizovali 4:4 a chuť si spravili až vítězstvím nad Švédy 7:2. V očekávaném střetu s obávaným sovětským Goliášem ovšem Čechoslováci padli 1:5 a nálada nebyla vůbec dobrá. Sovětský svaz naopak prošel základní částí jako nůž máslem a slavil evropský titul s výsledným skóre 52:8.
Tým Československé socialistické republiky skončil čtvrtý a do finálové skupiny se dostal z posledního postupového místa. Jenže pak Čechoslováci začali hrát jako jejich nástupci o třináct let později po pověstné první třetině čtvrtfinálového zápasu na olympiádě v Naganu. Tedy výborně. Hned na úvod čekala sovětská sborná s obávaným útokem Makarov-Larionov-Krutov v sestavě. Skóre v sedmé minutě otevřel Vladimír Růžička a ve dvanácté podruhé rozvlnil síť za zády brankáře Myškina Dušan Pašek. Sověti sice necelých patnáct minut před koncem zápasu snížili Chomutovem, ale to bylo z jejich strany vše. První dva body za vítězství (tehdy se za výhru ještě tři body neudělovaly) brali domácí. Tichonov na střídačce rudnul vzteky, národ se bouřil.
Video: ČSSR - SSSR 2:1
Představení mistra Šejby
Kanada mezitím zdolala USA 3:2, a tak se rýsovala zajímavá koncovka celého šampionátu. Dva dny po triumfu nad Sovětským svazem čekalo československé hokejisty právě mužstvo USA. Drtivá výhra 11:2 už nenechala nikoho na pochybách, že se Češi a Slováci dostali do „laufu“. Vzhledem k tomu, že si Kanada ve stejný den poradila se SSSR 3:1, poslední zápas „javorových listů“ právě s Čechoslováky vyústil v neplánované finále.
Před utkáním měla obě mužstva stejný počet bodů. Domácím stačila k titulu mistrů světa remíza, protože měli lepší skóre než Kanaďané. Ti naopak potřebovali nad svěřenci Bukače a Neveselého zvítězit. 3. května 1985 přišel velký den, především pro debutanta na mistrovství světa, pardubického útočníka Jiřího Šejbu. Právě dvaadvacetiletý benjamínek vstřelil v čase 5:24 první branku utkání. Na začátku druhé třetiny vyrovnal ještě ne dvacetiletý Steve Yzerman, pozdější legenda Detroit Red Wings.
Legendární hattrick Jiřího Šejby proti Kanadě
O necelé dvě minuty později však přišla československá odpověď. Šejba si najel mezi kruhy a vystřelil zápěstím. Gól! 2:1. O čtyři minuty Kanada opět vyrovnala v přesilovce. Jenže velká chvíle Jiřího Šejby měla ještě přijít. Československo hrálo na konci 33. minuty opět v oslabení. Kanaďané ale chybovali v rozehrávce v našem obranném pásmu a jeden z nich poslal přihrávku přímo na Šejbovu čepel. Ten vyrazil na zteč, puk si hodil před sebe doleva a těsně za útočnou modrou jej dojel. Jeden z protivníků se mu vrhl pod nohy, ale Šejba se chytrou kličkou do středu hřiště střetu vyhnul a ocitl se tváří v tvář brankáři Rigginovi. Zamíchal kotoučem, položil si ho na záda a forhendovým blafákem poslal Čechoslováky opět do vedení. Sám tak završil tolik ceněný hattrick.
Čtvrtou, vítěznou branku přidal v čase 51:44 Darius Rusnák. Kanada ještě stačila snížit na 3:4, na víc se už nezmohla. Domácí naopak minutu a třináct sekund před koncem korunovali zlaté medaile gólem Jiřího Lály. Československo dobylo hokejové nebe. Dalšího titulu už se společný tým Čechů a Slováků nedočkal. Ten první český přišel o jedenáct let později ve Vídni, a zase u toho byl jako hlavní trenér Luděk Bukač. Příští rok od triumfu dalšího podceňovaného národního týmu uplyne pětadvacet let.
Sestava mužstva Československa
Brankáři: Jiří Králík, Jaromír Šindel
Obránci: Jaroslav Benák, Eduard Uvíra, Arnold Kadlec, Miloslav Hořava, Antonín Stavjaňa, František Musil, Radoslav Svoboda
Útočníci: Vincent Lukáč, Dárius Rusnák, Igor Liba, Jiří Hrdina, Vladimír Růžička, Pavel Richter, Jiří Lála, Dušan Pašek, Jiří Šejba, Oldřich Válek, Vladimír Kameš, Michal Pivoňka, Petr Rosol
Trenéři: Luděk Bukač, Stanislav Neveselý
