Adrenalin i pohádkový klid. Orlické hory nabízejí kouzelná zákoutí

Velká Deštná

Výlet do Orlických hor

Jsou sice o něco menší než Krkonoše a nejsou tak známé, ale pro jejich kouzelná a odlehlá zákoutí si je turisté zamilují. Řeč je o Orlických horách. Vyžití zde najdou i milovníci adrenalinových sportů, kteří mohou vyrazit do lanového parku nebo si sjet sjezdovku na terénní tříkolce. Pro pěší turisty může být lákadlem vrchol Velká Deštná s novou rozhlednou. V Orlických horách se dají najít i místa, kde si odpočinete bez mobilního signálu a nikoho nepotkáte.

Orlické hory se nacházejí v severovýchodních Čechách na pomezí s polským Kladskem, asi 50 kilometrů od Hradce Králové. Do největšího střediska Deštného v Orlických horách to z Hradce Králové trvá asi hodinu autem.

Předpověď počasí nás moc netěší, protože celý následující den má pršet. „Jste v Deštném, tak co čekáte,“ vtipkuje kuchař v penzionu, ve kterém jsme ubytování. Ještě večer „za sucha“ vyrážíme na nejvyšší vrchol Orlických hor – Velkou Deštnou.

Pohraniční pevnosti, němí svědci mnichovského diktátu, lákají k letní návštěvě

Letos v létě řada Čechů vymění tradiční dovolenou u moře za nějaké neméně atraktivní místo ve své domovině. Někdo si vzpomene, jak v dětském věku navštěvoval se svými rodiči tuzemské hrady a zámky, jiný rozbije stan v kempu u Máchova jezera. Stranou zájmu by ale neměly zůstat prvorepublikové pohraniční pevnosti, které vystavěli naši předci jako obranu před agresí nacistického Německa.

Hora měří 1 115 metrů a na vrcholu se tyčí krásná rozhledna, která tu nestojí dlouho. Otevřena byla na podzim roku 2019 a ještě ten stejný rok vyhrála anketu o nejhezčí rozhlednu roku. „V posledních letech jsme usilovali o to, aby tam vyrostlo něco nového, pěkného a moderního. Nakonec se nám to podařilo,“ vypráví starostka obce Alena Křížová. Dodává, že rozhledna na Velkou Deštnou přilákala víc návštěvníků. Turistů je letos v Orlických horách více i kvůli koronaviru. „Lidé zůstávají v Česku, je to znát,“ hodnotí starostka.

Inspirací pro architekty rozhledny byly přírodní podmínky panující na vrcholu Velké Deštné; stavba má připomínat déšť a vítr. Rozhledna měří přes 17 metrů a vede na ni 96 schodů. Vstup je zdarma.

Další den máme v plánu navštívit lanový park. Zkusíme to i za deště. Nakonec to jakžtakž jde, ale za slunečného počasí bychom si to užili ještě víc. Na tom se shodly i děti, které vyrazily s námi. „Klouže to. Kdyby nepršelo, tak by to bylo lepší. Klouzalo to pořádně, tak jsme málem spadly,“ smějí se děti.

Podle provozovatele lanového centra Jakuba Hejduka je právě „lanáč“ jedna z nejpopulárnějších aktivit. „Oblíbený je také minigolf, čtyřkolky a letos je velký zájem o elektrokola,“ komentuje.

Komu by adrenalin v lanovém parku nestačil, může vyzkoušet i terénní tříkolky. „Zaškolíme tady děti i dospělé, vytáhneme je nahoru lanovkou a potom si mohou sjet sjezdovku slalomem dolů,“ popisuje pro CNN Prima NEWS provozovatel Ski Areálu Šerlišský mlýn Tomáš Klinský.

Na tříkolkách se prý ještě nikdo nezranil, ani když to z kopce pustí rychleji. „Musím zaťukat, doposud nemáme žádné úrazy,“ říká Klinský. Zkoušíme tříkolky i v dešti a není to vůbec špatné. Děti jsou nadšené i přes to, že jsou celé od bahna. Hned prosí o další jízdu a při sjezdu piští.

„V dešti to jde. Trošku víc to smeká. Řekl bych, že je to zábavnější, dá se i driftovat,“ popisuje Klinský s tím, že na káry občas přijde skupinka nadšenců, která čeká právě na hustý déšť.

V okolí Deštného se dá s dětmi vyrazit také na Kačenčinu pohádkovou stezku. Kačenka je princezna, která vládne Orlickým horám, podobně jako Krakonoš Krkonoším. Na stezce se nachází osmnáct stanovišť s interaktivními úkoly, které vždy souvisí s příběhem daného místa.

Pokud byste do Deštného vyrazili a počasí by nepřálo ani vám, nevadí. Ani ten, kdo nerad mokne, nemusí zůstat zalezlý na pokoji. Přímo v Deštném se dá vyrazit do muzea zimních sportů anebo navštívit ateliér zvonaře a hrnčířky, které lze pozorovat přímo při práci. Kdo má tu možost, může popojet asi 25 minut autem do nedalekého Neratova.

Neratov je obec, která téměř vstala z mrtvých. Patřila do Sudet, byla vysídlena, mladí lidé odešli. Nakonec se tam ale usídlil farář Josef Suchár a postupem času další lidé. Dnes je tu dokonce osm chráněných dílen, které zaměstnávají 150 lidí s hendikepem.

Nejznámější je zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie, který má prosklenou střechu. Když člověk vejde dovnitř, pár minut zůstane koukat se zakloněnou hlavou nahoru. Pohádkové je i okolí kostela. Stačí, když vyjdete na některý z kopců, které se tyčí kolem, a rázem jste v úplném tichu, jen sami s přírodou.

Tagy: