Božský Diego Maradona slaví 60. narozeniny. Ampulka s jeho krví zamířila do kostela

Sestřihy Maradonových gólů, přihrávek, sólových akcí a fint lze pozorovat stále dokola. V 80. letech minulého století se zejména na trávnících italských stadionů pohyboval takřka nezastavitelný génius.

Jeho neslavnější počin ze hřiště však nebyl dokonalou ukázkovou fotbalového umu. Ve čtvrtfinále mistrovství světa v Mexiku v roce 1986 proti Anglii vstřelil zcela evidentně gól pomocí levé horní končetiny. Přestupek tehdy zaregistroval snad celý svět, jen rozhodčí neviděl na situaci nic špatného a bizarní zásah malého šikuly uznal. „Pokud to byla ruka, byla to ruka boží,“ řekl Maradona po zápase.

„Čekal jsem, že se ke mně seběhnou spoluhráči, ale marně. Volal jsem na ně, ať mě rychle běží obejmout, jinak rozhodčí gól neuzná,“ přiznal s odstupem.

Ještě jeden gól Anglii – pravou rukou

Je trochu škoda, že „boží ruka“ trochu zastínila to, co Maradona předvedl o pouhé tři minuty později, kdy si vzal míč 60 metrů od brány soupeře a přes bezmocné hráče Anglie se prokličkoval až k trefě na 2:0. Gól byl později vyhodnocen jako ten vůbec nejkrásnější z celého 20. století. Ten předchozí lze zase směle označit za podvod století.

Muž s desítkou na zádech tehdy pomohl Argentině ke konečnému vítězství 2:1 a nakonec i k celkovému triumfu na světovém šampionátu.

V souvislosti s 60. narozeninami se sportovní magazín France Football dotázal Maradony na to, co by si k významnému jubileu přál. „Ještě jeden gól proti Anglii. Tentokrát pravou rukou,“ odvětil v rozhovoru. Interview neposkytoval a neposkytuje často. Konkrétně francouzská média „ignoroval“ od roku 1995.

To byla doba, kdy už byly hvězdné časy dávno minulostí. Maradona dohrával kariéru v domovském týmu Boca Juniors, odkud před 13 lety přestoupil do Barcelony. Novináři tehdy řešili spíše jen Maradonovy skandály než to, co dovede s míčem. I proto se Argentinec médiím rád vyhýbal.

Spasitel Neapole

Se „Zlatým chlapcem“ to začalo jít z kopce paradoxně po tehdy rekordním transferu za 6,9 milionů liber z Barcelony do Neapole v roce 1984. Získával si srdce desetitisíců fanoušků italského klubu, ale paralelně s tím postupem času narůstala jeho láska k drogám. V prvních letech dokázal svoji neřest ukrýt za famózní výkony, díky kterým se stal pod Vesuvem modlou. Vždyť ve chvíli, kdy šikovný záložník přišel, byla Neapol průměrným týmem, který v sezoně 1983–⁠1984 skončil v tabulce až na 12. místě. O tři roky později už slavili Azzurri titul.

Neapol si jeho zásluh nesmírně vážila, zvlášť vezmeme-li v potaz, že město bylo považováno za jakýsi stát ve státě, který často čelil rasistickým poznámkám zbytku Itálie. S Maradonou hrdost obyvatel prudce stoupala. Láska k němu se překlápěla až do fanatického uctívání. Například když byl hýčkaný fotbalista na vyšetření v neapolské nemocnici, zdravotní sestra vzala ampulku s jeho krví do místního kostela. Služeb Maradony si ovšem začala vážit také mafie Camorra, kvůli které naplno propadl kokainu.

Pravidelné bujaré večírky probíhaly s ještě větší frekvencí, zato nadpozemských výkonů v zápasech začalo ubývat. Co zase vinou špatné životosprávy přibývalo, byly nadbytečné kilogramy, kvůli kterým byl „pan božský“ často kritizovaný.

Maradona si dal opět kokain. Tentokrát se na to přišlo

Maradonovi nikterak nepomohlo mistrovství světa, které se konalo roku 1990 v Itálii. Co osud nechtěl, Argentina se v semifinále postavila proti domácímu výběru v Neapoli. V Maradonově Neapoli! Sám fotbalista si myslel, že by se stadion mohl díky němu otočit k Itálii zády, jenže se přepočítal. A když Diego v penaltovém rozstřelu poslal svoji zemi do finále, stal se pro místní zrádcem.

V souboji o titul nakonec jihoamerický tým podlehl tehdejšímu Západnímu Německu 0:1.

Za Neapol odehrál ještě jednu sezonu. Na jejím konci na Maradonu „zaklekla“ dopingová kontrola a nebylo žádným překvapením, že se v jeho moči objevily stopy kokainu. Italská federace hráče potrestala ročním distancem.

Posléze zkoušel restartovat kariéru ve španělské Seville a doma v Argentině, ovšem bylo jasné, že starý dobrý Maradona už je pryč.

Bohémský život v nejlepších letech se v „pofotbalové“ éře výrazně podepisuje na zdraví Maradony. Měl značné problémy zejména se srdcem, v roce 2004 dokonce prodělal infarkt. Přesto se stále snaží zůstat u sportu, který pro něj znamená vášeň.

Trénoval několik argentinských klubů, jako kouč působil také v Mexiku nebo Spojených arabských emirátech. V červenci 2018 se stal šéfem a předsedou představenstva běloruského klubu Dinamo Brest, kde se potkal s českým trenérem Radoslavem Látalem. Vrchol zažil mezi lety 2008 až 2010, kdy vedl reprezentaci Argentiny. Momentálně je šéfem na lavičce klubu Gimnasia y Esgrima La Plata.

Ať byl Maradona mimo fotbalové stadiony jakýkoliv, 30. října má 60. narozeniny legenda, která je pro někoho stále nejlepší osobností fotbalové historie. Ostatně 346 kariérních gólů hovoří za vše.

Nijak velkolepě ale jubileum oslavit nemůže. Maradona se v posledních dnech uchýlil do karantény poté, co měl příznaky onemocnění COVID-19 člen jeho ochranky.