Analýza: Navalnyj není ruský Havel. Obhajuje anexi Krymu a uráží Gruzínce

Něco mezi Neem z Matrixu a Putinem Světlé strany Síly. Opoziční předák Alexej Navalnyj bojuje s Kremlem a kontroverzemi, které budí u ruské liberální opozice. Na osobnost v posledních dnech hodně skloňovaného politika se ve své analýze zaměřil spolupracovník CNN Prima NEWS v Moskvě Jiří Just.

Podařilo se Kremlu vyřadit Navalného ze hry? Blízké okolí předáka ruské opozice věří, že se stal obětí ruského režimu. Lékaři berlínské kliniky Charité, kam byl urychleně dopraven poté, co ztratil za stále nejasných okolností vědomí během letu ze sibiřského Tomsku do Moskvy, hovoří o otravě. Konkrétní látka, která intoxikaci způsobila, zatím ale není známa.

Alexej Navalnyj je považován za nejvýznamnějšího ruského opozičního politika. Po smrti Borise Němcova, opozičního vůdce a někdejšího vicepremiéra, který byl koncem února 2015 zastřelen pod kremelskými hradbami, odpůrcům vlády Vladimira Putina chybí charismatická vůdčí osobnost. Za ní se dá počítat právě Navalnyj.

Navalnyj se vyšvihl do čela ruské nesystémové opozice mimoděk. Kariéru bojovníka s Putinovým režimem začal poněkud skromně. Někdejší absolvent práv se do širšího povědomí dostal jako protikorupční aktivista. Před deseti lety založil organizaci Rospil, která později transformovala do současného Fondu boje proti korupci.

Jediný politik, který nažene opozičně laděné Rusy do ulic

Korupce je oblíbený sport ruské věrchušky (elita, politická špička v ruském prostředí, pozn. red.). V Rusku se sotva najde člověk, který by věřil, že Putinovo okolí a na něho napojení oligarchové nehrabou ze státní kasy. Navalnyj o korupci dokáže hovořit kreativně, prostřednictvím videí na YouTube. A především, dokázal z korupce udělat politické téma. V roce 2017 jeho zjištění o podezřelém majetku premiéra Dmitrije Medveděva vyvolalo sérii pouličních protestů.

Navalnyj je v Rusku jediný politik, který je díky své autoritě schopen mobilizovat protestně naladěné Rusy. Stačí, aby vyzval přijít své stoupence do centra Moskvy a pod pomníkem Puškina se v určený den sejde několik tisíc demonstrantů. A platí to i naopak. Když si letos v červenci podezřelým referendem Vladimir Putin fakticky prodloužil pobyt v prezidentské funkci do roku 2036 Navalnyj mlčel. Protest proti Putinovým ústavním změnám byl proto krátký a přišlo na něj několik stovek lidí.

Jako politik Navalnyj vstoupil do popředí ruské opoziční scény v roce 2011. Část ruské společnosti byla rozhořčena, že se Vladimir Putin rozhodl vystrčit Dmitrije Medveděva z prezidentského křesla a opět se vrátit do Kremlu. A Navalnyj tuto rozhořčenost cítil.

„Jednotné Rusko je strana podvodníků a zlodějů“ –⁠ zdánlivě banální slogan vymyšlený Navalným perfektně vystihl podstatu státostrany tehdy řízené Vladimirem Putinem. Heslo brilantně vystihlo klientelistickou podstatu členství v Jednotném Rusku a zároveň vyjadřovalo frustraci Rusů z volebních podvodů, ale i nelegitimní návrat Vladimira Putina na kremelský trůn.

Opět se nejednalo o nic převratného. Navalnyj však touto prostou větou fakticky veřejně znemožnil Putinovu státostranu. A ačkoliv Jednotné Rusko si stále drží většinu v ruském parlamentu, důvěrou ruské společnosti se chlubit nemůže.

Právě mnohatisícové protesty z let 2011/12 vytvořily z Navalného opravdového oponenta Putinovu režimu. Tehdy se začal utvářet Navalného obraz, jak ho známe dnes: mladého inteligentního buřiče ze střední třídy. Chlápka, který chce normálně žít ve své zemi. A také hlavního protivníka Vladimira Putina, za což je vystaven perzekucím.

Perzekuce i fyzické útoky

Vyjádřeno matematicky, mezi lety 2011 až 2019 opoziční předák strávil 474 dní ve vazbě, z toho 242 dní v domácím vězení. Krůček od skutečného vězení byl Navalnyj v roce 2013, kdy byl v zinscenovaném procesu odsouzen za zpronevěru na 5 let podmíněně. Další podmíněný trest si odnesl rok poté. Na lavici obžalovaných s ním seděl jeho bratr Oleg. Ten si však musel odpykat 3,5letý trest za údajnou defraudaci za mřížemi. Alexej Navalnyj rozhodnutí soudu označil za pomstu a cílený nátlak.

Kromě policejní perzekuce Navalnyj musel čelit i fyzickým útokům. Například v dubnu 2017 opozičníkovi do obličeje stříkli dezinfekční barvivo, která mu poškodilo dočasně zrak. Během pobytu ve vazbě loni v létě byl Navalnyj hospitalizován kvůli náhlé alergické reakci. Už tehdy se spekulovalo, že mohl být otráven neznámou toxickou látkou.

Čistě hypoteticky –⁠ Navalnyj má jako jediný ze všech ruských opozičních politiků potenciál vyzvat Vladimira Putina na politický souboj. Jak by dopadl, není jasné. Podle průzkumů nezávislé sociologické společnosti Levada Centr má Navalnyj stejnou podporu, jakou má dnes expremiér a exprezident Medveděv, to jest okolo dvou procent. V opozičníkově případě je to ale dáno rovněž tím, že nemá přístup do státem kontrolovaných médií.

Navalnyj dostal šanci porazit Putinův systém pouze jednou. Kreml opozičnímu předákovi umožnil v roce 2013 účastnit se voleb moskevského starosty. Přestože hlasování vykazovalo narušení, Navalnyj skončil s 27 procenty hlasů na druhém místě. Od té doby se režim brání politické konfrontace s Navalným.

Pokud by došlo k svobodné volbě mezi Putinem a Navalným, nemalá část opozičně naladěných Rusů by bezesporu hlasovala za Navalného proti své vůli. Ačkoliv je Navalnyj brán za předáka liberálního křídla ruské opozice, bojovníka za spravedlnost, v některých otázkách se silně vymyká ruskému opozičnímu diskursu.

Navalnyj není soudobým Andrejem Sacharovem, fyzikem a Nobelovou cenou oceněným bojovníkem za lidská práva, nebo snad ruským Václavem Havlem. Má spíš blízko k brazilskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi, něčím dokonce k Vladimiru Putinu, ale Světlé strany Síly.

Opoziční předák využívá tradiční nástroje populistických politiků – charisma a boj s korupcí. Cílí na citlivé místo srozumitelné pro každého Rusa. Putinův režim je korupcí a klientelismem prolezlý od nejnižší do té nejvyšší úrovně. Zároveň sociální nerovnost, kdy pán Kremlu dává vydělat na úkor státní kasy už tak bohatým oligarchům a prostí obyvatelé mají v kapse kopějky, je politicky vděčným tématem. V Rusku minimálně posledních 100 let.

Krym zůstane součástí Ruska, Ukrajinci by si neměli nalhávat něco jiného

Navalnyj se nebojí ani inklinace ke krajně nacionalistické tématice, která je spíš typická pro prokremelského opozičního matadora Vladimira Žirinovského. V minulosti třeba populisticky vystupoval za zavedení vízového režimu se státy Střední Asie. Rovněž prosazuje, aby vláda přestala dotovat ruské severokavkazské republiky.

Během kavkazského konfliktu v srpnu 2008 podporoval ruskou silovou intervenci a uznání nezávislosti vzbouřených republik Abcházie a Jižní Osetie. Vyslovil se dokonce za vyhoštění z Ruska občanů Gruzie. Rasisticky se pak vyjádřil o samotných Gruzínech, které označil za „gryzuny“ (hlodavce).

Navalnyj štěpí odpůrce ruského režimu svou pozicí k anektovanému Krymu. Ruský zábor poloostrova, k němuž došlo před šesti lety, sice označil za nezákonný, ale vyloučil, že by ho Ukrajina dostala zpět. „Reálie jsou ale nyní takové, že Krym je součástí Ruské federace. Nemá smysl si něco jiného nalhávat, neměli by to dělat ani Ukrajinci. Krym zůstane součástí Ruska a už nikdy v dohledné budoucnosti se součástí Ukrajiny nestane,“ prohlásil v polovině října 2014 v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Echo Moskvy.

V těchto bodech Navalnyj má blíž k Putinovu režimu než k liberální ruské opozici, pro níž jsou krajní nacionalismus a ruská rozpínavost nepřijatelné.

Politolog: Je jako Neo z Matrixu, bojuje proti systému, který ho zplodil

„Podle mého názoru je možná otrava Alexeje Navalného významnou událostí, protože je hlavním politikem nesystémové opozice v Rusku. Všichni hned začali mluvit o tom, že za možnou otravou stojí Kreml. Ale překvapivě, Alexej Navalnyj už dlouhou dobu vyhovuje Kremlu. Protože to je člověk, který nesplnil naděje opoziční části ruské společnosti. Mohl být vlivným politikem, místo toho je populárním bloggerem. Mohl být opravdu populárním politikem, místo toho dal přednost popularitě u liberálů a tím politicky selhal,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima News Nikita Daňuk, politolog a člen Veřejné komory –⁠ prezidentského orgánu pro součinnost ruské společnosti s vládou.

Jak expert podotýká, že už bylo několikrát dokázáno, že Navalného protikorupční vyšetřování využívají některé kremelské elity ke svým zákulisním bojům. „Z tohoto hlediska Navalnyj vyhovuje Kremlu. Je čitelný. Je jasné, že vystupuje proti Putinovi a současné vládě. O takového veřejného nepřítele ale Kreml nechce přijít. Proto jsem hluboce přesvědčen, že určitě není v zájmu Putina nebo Kremlu otrávit Alexeje Navalného nebo mu poškodit zdraví,“ dodává Daňuk.

„To, jak Kreml přistupuje k Navalnému z hlediska trestního práva a působení celkově, ukazuje, že Navalnyj má určité zastání u mocenských elit a ochranu. Navalnyj mi připomíná hrdinu filmu Matrix, Nea. Nějaký Vyvolený bojuje proti systému, snaží se tento systém změnit, protože je nespravedlivý a utiskuje lidi. Ale ve skutečnosti Neo, tedy Navalnyj, byl tímto systémem zplozen. Samotný systém vytváří lidi, jako je Navalnyj, aby se očistil a sám se kontroloval,“ uvádí ruský politolog.