V Anglii nakoupili fotbalisty za 40 miliard korun. V plusu skončila jen Bundesliga

Německá fotbalová Bundesliga, jako jediná z pěti nejprestižnějších lig v Evropě, má po právě skončeném přestupním období plusovou ekonomickou bilanci. Soutěže v Anglii, Francii, Itálii a Španělsku vykazují za přesuny hráčů vyšší výdaje než příjmy.

Osmnáct prvoligových klubů v Německu vydalo za přestupy během července a srpna letošního roku 402 milionů eur, v přepočtu přes deset miliard korun. Za prodané fotbalisty naopak inkasovalo 455 milionů (11,6 miliardy korun). Skončilo tak v plusu 53 milionů eur, tedy 1,35 miliardy korun.

Stejně jako v posledních letech byly nejaktivnější týmy anglické Premier League. Za dva měsíce si pořídily hráče za 1,572 miliardy eur, v přepočtu za 40 miliard korun. Příjmy z prodeje činily 1,34 miliardy eur (34,17 miliardy korun). Saldo činí 232 milionů eur, téměř šest miliard korun. A převyšuje i minusy všech zbývajících lig dohromady.

Kluby španělské La Ligy a italské Serie A shodně dosáhly bilance minus 63 milionů eur (1,6 miliardy korun). Týmy z Apeninského poloostrova se vrátily na druhé místo v aktivitě na přestupovém trhu, když nakoupily hráče za 554 milionů eur (14,13 miliardy korun). Největší podíl na tom má AS Řím, bývalý klub českého útočníka Patrika Schicka, který si kromě drahého trenéra Josého Mourinha pořídil také nejdražšího hráče v tomto přestupním období, když poslal 40 milionů eur, přes miliardu korun, do Londýna na účet Chelsea za středního útočníka Tammyho Abrahama.

Záporný rozdíl na straně italských klubů nezměnila ani suma 115 milionů eur, téměř tři miliardy korun, které naopak z Chelsea putovaly do Milána k Interu za belgického útočníka Romela Lukakua.

Zásah vedení Španělského fotbalového svazu a La Ligy a také skutečné vymáhání finančního fair play zabránilo tamním klubům k výraznějším aktivitám a proteklo jimi nejméně peněz za posledních devět let. „Jen“ 293 milionů eur (7,47 miliardy korun) investic do nových hráčů činí čtvrtinu z rekordního léta 2019, kdy španělské týmy nakoupily fotbalisty za 1,3 miliardy eur, tedy za 33 miliard korun.

A tak se před španělské kluby dostaly i ty francouzské patřící do Ligue 1, které většinou v top 5 patřilo ve vydávání peněz za přestupy až poslední místo. Tentokrát to bylo rovných 400 milionů eur (10,2 miliardy korun), tedy podobně jako u německých celků. Na rozdíl od nich však příjmy z prodejů dosáhly jen 374 milionů eur (9,54 miliardy korun). Rozdíl 26 milionů eur (663 milionů korun) je nejnižší mezi „ztrátovými“ ligami.

Mimo Španělsko, kde už tamní funkcionáři zasáhli a donutili odejít Lionela Messiho po 21 letech z Barcelony do Paris Saint-Germain, ačkoliv souhlasil s výrazným snížením platu, a Německo, kde panuje zcela odlišná vlastnická struktura klubů, se především v Anglii, také ve Francii, ale i v Itálii „netrápí“ minusovými bilancemi. Experti to přičítají tomu, že velkokluby v těchto zemích finančně podporují státní korporace – Paris Saint-Germain žije z katarských peněz, Manchester City podporují šejci ze Spojených arabských emirátů, Inter Milán je napojený na čínský tok peněz – či oligarchové. Například Roman Abramovič a Chelsea Londýn.

O to zajímavější bude sledovat příští týden jednání, která mají určit trendy v evropském klubovém fotbale. Nejdříve na úrovni Asociace představitelů velkých klubů ECA, poté ve sdružení evropských soutěží.

Stále více se zmiňují ona tři písmena FFP – finanční fair play. Ta rozhodnou o podobě nejen evropských soutěží, ale i národních lig. „Půjde o klíčové rozhodnutí, které vytyčí budoucnost fotbalu v Evropě. Pokud se neukáže cesta, která dělá z fotbalu jedinečnou vzrušující soutěž, nemusí druhé kolo UEFA versus Superliga skončit tak hladce,“ cituje německý fotbalový magazín Kicker Martina Stoppera, odborníka na sportovní právo, který zastupoval Německou fotbalovou ligu (DFL) v jednáních s Evropskou fotbalovou unií.

Šéfové některých španělských či italských klubů stále, i pod hrozbou trestů, dumají, jak oživit projekt tzv. Superligy, uzavřené soutěže pro největší, nejvyhlášenější kluby planety. „UEFA musí využít výhody, které má oproti těmto případným organizátorům, jako je Superliga, a to jsou vazby a odpovědnost vůči evropským soutěžím a národním ligám. Pokud UEFA konečně najde způsob, jak nabídnout ucelenou koncepci s atraktivní strukturou toku peněz do Ligy mistrů a jejich následného odlivu do národních lig, může fotbalová pyramida přežít,“ vysvětluje Stopper.

Tagy: