Apollo 11: S tehdejší technikou to bylo jako létat na kalkulačkách, řekl Jan Spratek

Dobývání vesmíru bylo v šedesátých letech dvacátého století v začátcích. Na americkém programu Apollo se podílely tisíce lidí. Bylo nutné vymyslet, ale i zrealizovat všechny nezbytné technologie a také postupy s výpočetní technikou, která byla na jiné úrovni než dnes. Astronauti se učili kosmickou navigaci, vystupovat do volného prostoru a spojovat objekty v kosmu. Navíc tehdy neexistovala nosná raketa, velitelský ani lunární modul a dokonce ani zcela vhodný skafandr.

Po dlouhých přípravách dne 16. července 1969 odstartovali tři američtí astronauti Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Michael Collins z Mysu Canaveral na Floridě. Start zajímal celý svět, přímo na místě se sešlo také tři a půl tisíce novinářů. První cestu člověka na Měsíc sledovalo v přímém televizním přenosu přes 600 miliónů lidí na celé planetě. V řídícím středisku pracovala tehdy jediná žena, JoAnn Morganová, kosmická inženýrka.

Na povrch Měsíce jako první člověk vstoupil velitel posádky Neil Armstrong. Doprovázel ho Buzz Aldrin, Michael Collins zůstal na palubě vesmírné lodi. Astronauti nasbírali 22 kilogramů měsíčních hornin. Velitelský modul Apolla 11 pak přistál ve vodách Tichého oceánu o další čtyři dny později, tedy 24 července. Mise trvala 8 dní, 3 hodiny, 18 minut a 35 sekund.

Rakety byly jako létající kalkulačky

„Z pohledu té doby – oni létali na kalkulačkách. Ty počítače, kterými byly vybavené přistávací moduly a rakety samotné, to opravdu byly z dnešního pohledu kalkulačky,“ porovnal výpočetní kapacitu tehdejší a  dnešní doby host pořadu 360° Pavlíny Wolfové Jan Spratek ze vzdělávací kanceláře Evropské kosmické agentury. Dodal, že celá jejich pouť na Měsíc byla velmi nevyzpytatelná.

Mikrodramata tam podle Spratka probíhala od startu přes přistání na Měsíci až po samotný návrat celé posádky zpět na Zemi. Podle něj se musí brát v potaz i opravdová dramata, která všemu předcházela. To je třeba uhoření posádky Apolla 1 v testovací kabině.

Také Apollo 11 mělo problémy, a to v blízkosti pouhých desíti kilometrů od měsíce. „Přibližovací radary a zařízení, která mají astronautům pomáhat k tomu, aby se lépe orientovali, aby jim senzory ukazovaly správné hodnoty, tak tyto přístroje zaznamenaly přetížení. Právě tyto kalkulačky,“ popsal Spratek, co se před přistáním odehrávalo.

Kvůli bezpečnosti astronautů se muselo velmi rychle rozhodnout, jestli misi zrušit. V týmu byl ale jeden mladý inženýr, který si dokázal rychle vzpomenout, že toto přetížení proběhlo i při testech a nejde o nic vážného, tudíž posádka mohla přistát. Tato situace se opakovala ještě dvakrát, před jejich přistáním.

Prezident Nixon měl nachystanou smuteční řeč

Tehdejší americký prezident Richard Nixon měl ale už před jejich odletem připravenou smuteční řeč pro případ, že astronauté Armstrong a Aldrin zůstanou uvězněni na Měsíci. Jediný Collins totiž na Měsíci nepřistával a čekal na zbytek posádky na oběžní dráze. I ten byl připravený, že se na Zemi možná vrátí sám. „Říkalo se, že Michael Collins byl nejosamělejší člověk ve vesmíru,“ poznamenal s nadsázkou Spratek.

„Když Buzz Aldrin s Neilem Armstrongem vycházeli ven ve skafandrech, tak nastal jeden moment, kdy pravděpodobně zavadili batohem o jednu z pojistek a ulomili ji. Byla to klíčová pojistka pro návrat na oběžnou dráhu. Oni si s tím poradili tak, že zlomili tužku, vrazili ji tam a použili jako vychytávku,“ popsal Spratek.

„Aldrin měl ambice, aby se stal prvním člověkem na Měsíci. Nakonec se rozhodlo, že on to nebude. A dodnes i sám říká, že je dobře, protože prý nebyl dostatečně mentálně odolný. Neil Armstrong byl introvert a tu slávu nesl výrazně lépe,“ uzavřel pouť na Měsíc Jan Spratek ze vzdělávací kanceláře Evropské kosmické agentury.