Argentince nezajímá, že Maradona holdoval drogám. Lid učinil šťastným, říká novinář

Brečeli i ti, kteří se narodili dávno poté, co Diego Maradona kouzlil na hřišti, a jeho činy znali jen z vyprávění nebo sestřihů na internetu. Co všechno očima Argentinců znamená osoba „Zlatého chlapce“, pro CNN Prima NEWS přiblížil novinář Máximo Randrup.

Když k němu poprvé přiletěla zpráva, že jeden z nejlepších fotbalistů všech dob zemřel, nevěřil tomu. „Byl jsem paralyzovaný,“ popisuje Randrup z celostátního argentinského deníku La Nación. Zahltilo ho spoustu emocí, ale byl rád, že se z nich může „ponovinářsku“ vypsat. Práce mu posloužila jako jakási terapie.

„Maradona je národním symbolem. A platí to i po jeho smrti. Je to idol,“ říká Randrup, „který přesahuje hranice sportu. Dosáhl toho, o čem mnoho Argentinců snilo – reprezentace hrála skvělý fotbal, dostala Anglii na kolena a vyhrála mistrovství světa.“

Randrup tím připomíná, že když se Argentina potkala na mexickém šampionátu v roce 1986 ve čtvrtfinále s „Albionem“, nešlo zdaleka jen o fotbal. Byla to jedinečná příležitost pro odvetu za čtyři roky starou válku o Falklandské ostrovy, známé také jako Malvíny.

V zápase s Angličany dal Maradona dva góly, které si pamatuje celý svět. Napřed to byla ona „boží ruka“, poté neuvěřitelné sólo přes polovinu hřiště. Už jen tyto dvě trefy proti týmu z nenáviděného Spojeného království stačily Diegovi k tomu, aby byl v rodné zemi věčným hrdinou.

Messi nedokáže lidi zhypnotizovat jako Maradona

Randrup připomíná, že Argentina má více sportovních osobností, ke kterým vzhlíží podstatná část národa. Mluví například o bývalém boxerovi Josém Maríovi Gaticovi nebo stále aktivním fotbalistovi Carlosi Tévezovi. „Ale nikdo nedokáže mít takové pouto s lidmi jako Maradona. Kombinace jeho skromného původu, výjimečných úspěchů a charismatu z něj udělala hrdinu pro masy,“ podotýká a zvlášť se pozastavuje u faktu, že Maradona vyrostl ve slumu. „Díky tomu tisíce a tisíce obyčejných fotbalistů věřily, že mohou uspět stejně jako on.“

Novinář se dále pozastavuje neustálým srovnáváním Maradony se současným fotbalovým fenoménem Lionelem Messim. „Jsou úplně odlišní. Maradonovi se nepovedlo předvádět konstantní výkony, které předvádí Messi. Ten je v Evropě číslo jedna více než dekádu. Ale Messi zatím nezvládl zhypnotizovat zdejší obyvatele tak, jak to dokázal Maradona.“

Máximo Randrup se narodil v roce 1984 a jeho první fotbalové vzpomínky se vážou k mistrovství světa 1990, které se konalo v Itálii. „Tento šampionát – a zvláště Maradona – na mě udělal obrovský dojem. Pamatuju si, jak jsem pak byl jako šestiletý kluk velmi smutný, když Argentina prohrála finále. Každopádně od té doby jsem měl doma mnoho časopisů s Maradonou, stejně tak triček. A hodně jsem trpěl v roce 1994, když měl pozitivní dopingový test.“

To bylo finální vyvrcholení bouřlivého období, během kterého se Maradona už více „věnoval“ drogám než profesionálnímu fotbalu. Láska ke kokainu ale nikdy nepošramotila jeho vztah s Argentinci.

„Roberto Fontanarrosa, který byl výtečným argentinským spisovatelem, jednou řekl: ,Nezajímá mě, co udělal Maradona se svým životem, mě záleží na tom, co udělal s tím mým.' A mnoho lidí uvažuje stejně – ublížil sám sobě drogami, ale svými fotbalovými činy učinil zemi šťastnou,“ vysvětluje Randrup.

Jeho přítomnost vás ochromí

Maradonu poprvé viděl na vlastní oči jako 17letý, když se na ikonickém stadionu La Bombonera v Buenos Aires konala speciální akce na počest Diega. Do přímé konverzace s ním se Randrup dostal loni v září, když byl Maradona představen jako hlavní kouč týmu Gimnasia de La Plata. „To jsem ho měl přímo vedle sebe, mluvil jsem s ním. A pak před měsícem jsem s ním dělal – kvůli koronaviru na dálku – rozhovor pro jeden norský magazín. Zvláště osobní setkání bylo neskutečným zážitkem. Jeho přítomnost vás úplně ochromí.“

Vztah Maradony k médiím popisuje Randrup jako velmi proměnlivý. „Měl při rozhovorech a tiskových konferencích opravdu dobré chvíle, ale pak také okamžiky, kdy se směrem k novinářům vyloženě vytočil. Jeho život byl jako na horské dráze, což se projevovalo i při kontaktu s médii.“

On sám muže španělsky přezdívaného „El Diez“ zpovídal, když se nacházel v dobrém rozmaru. „Byl absolutně milý. Už jen to, že vám někdo takový věnuje pozornost, považuji za akt laskavosti. Byla to globální celebrita.“

Běhejte, ale nezapomeňte hrát

Během své trenérské kariéry Maradona vedl kromě celku Gimnasia de La Plata i jiné argentinské celky, z lavičky dirigoval také dva kluby ve Spojených arabských emirátech a byl rovněž koučem mexického týmu Dorados de Sinaloa. Randrup ho popisuje jako muže, který z trénování nedělal žádnou vědu.

„Byl to výtečný motivátor. Jeho největší předností v pozici kouče bylo generování emocí. Přiměl hráče, aby si věřili, jak to jen jde. Když předával pokyny hráčům, vždy jim říkal: ‚Běhejte, ale nezapomeňte hrát.‘“

V den svých 60. narozenin, 30. října, se Maradona naposledy objevil na lavičce Gimnasie, když hrála proti týmu Patronato. Duel, který jeho tým vyhrál 3:0, ale opustil předčasně a začalo se spekulovat o tom, že legendární fotbalista má zdravotní problémy. Za pár dní musel do nemocnice, aby podstoupil akutní operaci kvůli krvácení do mozku. Zákrok dopadl dobře, jenže pak 25. listopadu přišla šokující zpráva.

Diego Maradona zemřel po srdeční zástavě.

Ulice Buenos Aires rychle zaplavily truchlící davy. „Není to možné vyčíslit. Ucpaných bylo v centru několik bloků, dorazili i lidé z jiných latinskoamerických zemí. Bylo to neskutečné,“ popisuje Randrup a říká, že podobné šílenství, co se týče smrti některého z Argentinců, nezažil. „V kontextu úmrtí sportovce to bylo skutečně něco bezprecedentního. Dospělí i chlapci, kteří ho znali jen z videí, brečeli.“

A na závěr Randrup říká: „S mnoha úspěchy a stejným množstvím chyb to byla osoba, která ztělesňovala Argentinu. Tedy zemi bohatou na zdroje, ale také utrpení.“

Tagy:
Diego Maradona Lionel Messi Argentina fotbal sport Máximo Randrup Carlos Tevéz Gimnasia de La Plata