Trochu jsem si pobrečel. Ale pro mě Diego nikdy neumře, říká k Maradonovi Švancara

Co pro vás Diego Armando Maradona znamenal?
Byl to člověk, který mě ovlivnil v kariéře. Po mistrovství světa v roce 1986 v mém pokoji snad nebylo jediné místo, na kterém by nebyl vylepený Diego. Můj pokoj byl jeden velký Maradona. V době po šampionátu jsem jeho kariéru sledoval více a více. Ta zpráva mě dost zasáhla, měl jsem ho hrozně rád. Kdo mě zná, ví, že jsem nikoho jiného takto neuznával. Byl jediným hráčem, kterému jsem vyloženě fandil. Samozřejmě, ocením i jiné hráče. Ovšem Diego ve mně pořád zanechává desetiletého kluka. Musím ale říct, že pro mě nikdy neumře.

Podobně to mám s Karlem Gottem, kterého jsem ohromně obdivoval, ale nikdy jsme se nepotkali. Ani jsem nikdy nezašel na jeho koncert, což samozřejmě byla moje velká chyba. Vidět Diega bylo trochu složitější. Navždy zůstane v mém srdíčku. A nebudu lhát, ve středu večer ukápla i nějaká ta slzička. I chlapi někdy řvou.

Český fanda Maradony má doma i jeho sochu. Myslel jsem, že nikdy neumře, smutní

Rozhovor

Asi žádný jiný Čech není ze středeční smrti Diega Maradony tak špatný jako právě Miloslav „Čurby“ Urbanec. Odjakživa byl do fotbalové legendy úplně zblázněný. Za domem kousek od Pardubic si nechal postavit Diegovu sochu. Místo zahrady má kopii stadionu, na kterém Maradona hrával. Z reproduktorů si tu sem tam pustí i argentinskou hymnu. Zrovna teď ale „Čurbymu“ docházejí slova. „Já si vážně myslel, že Diego nikdy neumře,“ svěřil se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Bylo potenciální setkání s Maradonou vaším největším snem?
Obrovským snem. Dokonce se mi mohl splnit. Když se měl Maradona před lety objevit v Polsku, domluvil jsem se s bývalým fotbalistou Marcelem Ličkou, že mi dá vědět a já vyrazím, abych se s ním vyfotil. Ale Maradona se v Polsku nijak extrémně dlouho nezdržel, takže zůstalo u nesplněného snu. Mrzí mě, že jsem ho ani neviděl hrát naživo. Ale možná je i dobře, že jsme se nepotkali. Budu ho mít v hlavě navždycky tak, jak jsem si ho maloval už jako dítě. Osobní zkušenost by mohla být špatná, třeba bych ho zastihl ve špatném rozpoložení.

Říkal jste, že váš dětský pokoj byl plný Maradony. Máte ještě nějaké artefakty, které ho připomínají?
Ve Zbrojovce Brno, kde se teď věnuji marketingu, jich pár mám ve svojí kanceláři. Vlajku, figurku a dresy. Jeden z nich je podepsaný přímo Maradonou, takže tímto děkuji kamarádům, kteří mi jej – už je to dávno – dali. Tento kousek je zarámovaný, jde o velký klenot. Celkem vlastním dva dresy z klubu Boca Juniors a dva z argentinské reprezentace. Svým způsobem mám Diega pořád u sebe, abych na něj mohl nadále krásně vzpomínat.

Čelil drastickým zákrokům, ale pokaždé vstal

Co konkrétního jste na fotbalových schopnostech Maradony oceňoval nejvíce?
Když se podíváme na záběry, je jasně vidět, že protihráči do něj až zákeřně kopali. Pokaždé vstal a šel dál. Za to si ho vážím. A byl na hřišti neuvěřitelně chytrý, disponoval výtečnou technikou. Proto tvrdím, že je nejlepším hráčem všech dob. Je fakt, že jsem nikdy neviděl hrát Pelého, záběrů s jeho zápasy je poskrovnu. S míčem u nohy byl Maradona každopádně neuvěřitelný. A jsem rád, že se mi povedlo dát trochu podobný gól, jako on vstřelil ve čtvrtfinále mistrovství světa v Mexiku 1986, kdy prošel takřka přes půlku hřiště.

Myslíte vaši trefu za Viktorii Žižkov proti střížkovské Bohemce z roku 2008?
Ano, tehdy jsem si na něj hned vzpomněl. Ale Maradona gól vstřelil před plným stadionem na mistrovství světa. Proto bych s tím srovnáním byl spíše opatrný. Nicméně ještě k jeho technice – byla opravdu dokonalá. Navíc, i když byl malý, dával poměrně dost gólů také hlavou. A ocenil bych genialitu v podobě slavné „boží ruky“. Dobře ji schoval a vlastně i díky tomu byl ještě slavnější. Ale znovu se vrátím na začátek. Opravdu na něm bylo nejvíce obdivuhodné, jak dokázal vstát i po drastických zákrocích, kdy šlo o zdraví. Ani se nijak nerozčiloval.

Šílenství kvůli Maradonovi. Rozloučit se přišly tisíce lidí, prolamovaly zátarasy

Fotbal

Argentinci se začali loučit s legendárním fotbalistou Diegem Maradonou, jenž ve středu v 60 letech zemřel na infarkt. Rakev s ostatky mistra světa a národního hrdiny je vystavena v prezidentském paláci v Buenos Aires, kam se mu od brzkého rána proudí poklonit tisíce lidí. Policie k rakvi pouští fanoušky po jednom, což se některým nelíbilo a prolamovali zátarasy.

Je možná až neuvěřitelné, jaký měl vliv na vzestup Neapole, kterou dotáhl k jediným dvěma titulům v historii klubu, že?
Z Barcelony přišel ve chvíli, kdy Neapol hrála spíše o záchranu. Nechci říct, že jí tituly vyhrál sám, ale byl tím hlavním motorem. Město se díky němu úplně zbláznilo, ne nadarmo se mu přezdívalo Bůh. Ale když v Neapoli v roce 1990 hrála Itálie s Argentinou semifinále mistrovství světa a Maradona se svým týmem postoupil, vše se bleskurychle změnilo a byl místními nenáviděn. Brali to jako zradu, což pak naplno nastartovalo Diegovu temnou část života, která obnášela problémy s alkoholem a drogami.

Dal jste si ve středu večer sklenku vína nebo něčeho jiného?
Ano, bylo mi smutno, tak jsem si nalil dvě deci bílého vína. U toho jsem si pouštěl sestřihy s Maradonou na Youtube. A chystám se znovu podívat na krásný dokument o jeho osobě. Jsem opravdu rád, že vznikl, protože kdo Diega nenáviděl a neuznával za to, k čemu měl sklony, pochopí, proč jim podlehl. Začnou se na něj dívat jinak. Byl to nemocný člověk, který byl ohromně slavný. Nechci se přirovnávat k Maradonovi, ale zkrátka vím, jak je důležité cítit, že ho fanoušci mají rádi. Když pak o ně ze dne na den Diego přišel, muselo to být opravdu těžké. Celebrity zkrátka mohou razantní změnu popularity utápět v alkoholu nebo sáhnout po drogách. On byl v tomto slabý. Drogy ho víceméně zabily.