reklama

Armén žijící v ČR: Válka je hrozná. Ázerbajdžánci volí cestu zběsilé agrese

Uznávaný malíř Tigran Abramjan se do Česka přestěhoval před 39 roky za svou rodinou. Na Arménii ale nezapomněl. Poslední dobou na ni vlastně myslí čím dál víc – moc ho trápí válečný konflikt, který se mezi jeho zemí a Ázerbajdžánem rozhořel v Náhorním Karabachu. Skoro se zdá, jako kdyby někdo jinak nádhernou Arménii zaklel v krajinu věčné bolesti.

reklama

Pokud byste měl jako malíř vystihnout Česko jedinou barvou, která by to byla?
Jednoznačně modrou. V Česku je totiž klid, a ten si s modrou spojuji. A pak – taky tady roste čekanka. Rostlina, která se pyšní nádherným odstínem modré.

Jaká barva oproti tomu vystihuje Arménii?
Meruňková. Bezpochyby. Meruňku tam vidíte na každém kroku. Latinsky se jí říká armeniaca.

Nemůžu si pomoci – u Arménie mi právě teď naskočí spíš červená. Barva krve, barva války.
Ano, v tomto kontextu je barvou hrůzy, která se nyní odehrává v Náhorním Karabachu. Arméni po dobu své několikatisícileté existence museli mnohokrát bojovat za svobodu; jako kdyby se to nechtělo zastavit ani na začátku 21. století.

Řekněte mi arménským pohledem: Proč se v Náhorním Karabachu bojuje?
Kořeny současného konfliktu lze hledat ve stalinské politice, která Náhorní Karabach roku 1923 spolu s Nachičevanem připojila k Ázerbajbadžánu. Proti vší logice. Pro Arménii byla ztráta tohoto území obrovskou křivdou, přes 90 procent tamního obyvatelstva tvořili Arméni. S ázerbajdžánskou správou měli problémy po celou dobu trvání SSSR. Ázerbajbadžán byl založen roku 1918, předtím jako stát nikdy neexistoval. Smutné na tom je, že od samého začátku řeší karabašský problém výhradně silou.

Jenže co s tím? Karabach de iure prostě spadá pod Ázerbajdžán.
Ázerbajdžán by měl uznat nezávislost Karabachu, poněvadž tam Arméni tvoří většinu. Jsou tam doma přes 2000 let a zkrátka nechtějí být pod vládou Baku. Navíc režim ázerbajdžánského prezidenta Alijeva je regulérní diktatura, která má obrovské problémy s dodržováním lidských práv.

Ano, ale Karabach i podle rezoluce OSN stále patří Ázerbajdžánu. Nemůže být tedy část viny za současný konflikt i na Arménii?
V tomto případě by OSN měla spíše respektovat právo na sebeurčení. V žádném případě tam arménskou vinu nevidím. Arménským obyvatelům Náhorního Karabachu dnes hrozí fyzická likvidace, a to v plném smyslu tohoto výrazu. Já si velmi vážím civilizovaného způsobu, jakým se před lety rozdělilo Československo. Jenže vedení Ázerbajdžánu na rozdíl od Čechů a Slováků zvolilo cestu zběsilé agrese. Zřejmě je velmi daleko od schopnosti to vyřešit mírovým způsobem. Vždyť na civilní obyvatelstvo Karabachu už roku 1991 zaútočila plně ozbrojená armáda, města se bombardovala raketami Grad a dalším arzenálem. A to jen proto, že místní Arméni vyslovili svou vůli být svobodní. Nemluvě o tom, že tomu předcházely pogromy na Armény v Sumgaitu, Baku a dalších městech. Je třeba si uvědomit, že pokud by Karabach byl připojen k Ázerbajdžánu, místní Armény by bezpochyby potkal stejný osud jako v už zmíněném Nachičevanu.

Arménským obyvatelům Náhorního Karabachu dnes hrozí fyzická likvidace, a to v plném smyslu tohoto výrazu.

Co se tam stalo?
Historicky se jednalo o arménské území. Arméni tam tvořili asi polovinu obyvatelstva. Už netvoří – postupně byli vysídleni, poslední museli území opustit roku 1988. Následně došlo ke státem řízené likvidaci veškerých stop po arménském obyvatelstvu – se zemí byly srovnány desítky kostelů a klášterů, některé přitom pocházely ze samých počátků křesťanství. Několik tisíc chačkarů, nenahraditelných kamenných stél středověkého křesťanského umění, bylo rozdrceno na štěrk. Je to podrobně zdokumentováno, přesto na to svět bohužel nijak nereagoval. Málokdo o tom vůbec ví. Ázerbajdžán dokonce pronásleduje i vlastní lidi, pokud na bezpráví upozorňují: Ázerbajdžánskému spisovateli Akramu Ajlislimu například hrozili uřezáním uší. Na základě těchto zkušeností karabašští Arméni dobře vědí, že pokud zůstanou pod správou Ázerbajdžánu, dojde na stejný scénář. Možná i horší.

Myslíte?
Ázerbajdžánský prezident Alijev vládne už sedmnáct let, k upevnění své moci nutně potřebuje vítěznou válku nad Arménií. Bohužel je posilněn stejně autoritativním režimem Turecka. Do války zavlekl i skupiny syrských džihádistů a teroristických žoldáků, což potvrzují i tajné služby Ruska, USA a Francie. Tím pádem tato válka dostává úplně jiný rozměr. Karabašští Arméni se ocitli tváří v tvář nejen agresi Ázerbajdžánu, mají co dělat i s mezinárodními teroristy. Arméni nemají sebemenší důvod útočit na Ázerbajdžán, předchozí válku již vyhráli. Nyní se pouze brání, a to adekvátním způsobem. Karabašské hlavní město Stepanakert bylo bez přestávky bombardováno celý týden, navíc mezinárodně zakázanými kazetovými bombami. Před pár dny byla zasažena i katedrála v Suši, stejně jako v předchozí válce.

Jaký dopad má blízkost války na obyčejné Armény?
Z Karabachu míří do Arménie zástupy uprchlých žen a dětí, jejich muži bojují v první linii. Situace vůbec není růžová, Arméni pro své krajany sbírají jídlo a šatstvo, ve společnosti je ale zároveň velké odhodlání bojovat do posledního dechu. Arméni vědí, že pravda je na jejich straně. Situace na frontě je ovšem velice, velice napjatá.

Může to dopadnout jinak než špatně?
Už teď je to špatné. Konflikt je o to složitější, že se hraje i o zájmy Turecka, možná též Ruska. Arméni se v poslední době vydali cestou demokracie, a to sousedním autoritářským mocnostem příliš nevyhovuje.

Jaký je vůbec vztah Arménů k Rusku? V konfliktu s Ázerbajdžánem je přece na vaší straně.
Mezi lidmi se postoje různí, obecně vzato jde ale spíše o přátelský vztah. Je trochu zarážející, že Rusové zatím spíš vyčkávají. Arménie má s Ruskem jasně formulované smlouvy, proto se předpokládá, že kdyby konflikt přešel na území mé vlasti, okamžitě by zasáhlo.

Hraje ve vztahu Arménů k Rusům nějakou roli nostalgie po SSSR?
Nemyslím si, že by šlo o významný prvek. Tahle nostalgie je patrná jen u některých starších lidí, asi jako když určití Češi s láskou vzpomínají na život za komunismu. Mladé to nebere. Ti už snad ani nevědí, co to Sovětský svaz vůbec byl.

Z českého pohledu je Arménie zemí, která se v minulosti musela vyrovnat se spoustou bolesti – s genocidou ze začátku 20. století, se zemětřesením z roku 1988. Nesou si Arméni tyhle jizvy stále v sobě?
Bezesporu. Třeba stopy po tehdejším zemětřesení jsou v zemi viditelné dodnes. Někteří lidé pořád žijí v provizorních podmínkách. Samozřejmě ani v samotném epicentru to není úplně beznadějné, vyrostla spousta nových domů, dvě školy v nejpostiženější oblasti postavili i Češi. Ale ano, s tragédiemi těchto rozměrů se vyrovnáváte těžko. Vždyť kvůli zemětřesení o síle 7,2 stupňů Richterovy škály zahynuly desítky tisíc lidí. V případě genocidy z let 1915–18 bylo Turky vyvražděno 1,5 milionů Arménů, což dělalo asi tři čtvrtiny našeho obyvatelstva. V podstatě se to dotklo každé rodiny, genocida se stala součástí kolektivní paměti. Turecko bohužel genocidu dodnes popírá, přestože ji většina civilizovaných států už uznala.

Ve srovnání s jinými státy si Arménie vytrpěla opravdu dost.
Přitom je to tak krásná země! Třeba v oblasti kolem horského jezera Sevan, které se rozkládá ve výšce 2000 metrů nad mořem, se každou chvílí mění odstín hladiny. Nad ní létají endemičtí rackové s černým proužkem na zobáku. Často je vidět mraky, jak z okolních kopců kloužou k vodě. Říká se pak, že „mraky chodí pít“. Za zmínku stojí i místa jako Garni, Geghard a další, která jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Jednou bych se chtěl podívat na petroglyfy na hoře Ughtasar na jihu země, které jsou údajně staré až 12 tisíc let.

Arméni se v poslední době vydali cestou demokracie, a to sousedním autoritářským mocnostem příliš nevyhovuje.

Kamarádi mi o Arménii říkali: Nikde jinde nenajdeš kombinaci tak špatných silnic a tak rychlých řidičů.
To je pravda. Při své poslední návštěvě jsem nabyl dojmu, že se arménští řidiči po cestách pohybují výhradně zázračně akrobatickým způsobem. Nemůžeme se ale divit, že jsou arménské silnice tak zdemolované. Zejména v horských oblastech kvůli válce o Karabach několik let netekla voda, nefungovala elektřina, hospodářsky šlo o velmi složitou situaci. Zase jsme u toho: Pro Armény to nebylo vždycky jednoduché. Přesto mají být na co hrdí.

Jistě, Arménie toho dala světu dost. Třeba spisovatele Saroyana, skladatele Chačaturjana, šansoniéra Aznavoura, moderní hudbu kapely System of a Down.
Nebo tenisty André Agassiho a Davida Nalbandiana. V tomhle jsme si asi podobní s Čechy, ve světě jsou našimi nejznámějšími osobnostmi umělci a sportovci. Osobně jsou pro mě však neméně důležití i vědci jako třeba významný astrofyzik Viktor Hambarcumjan, který zkoumal vývoj hvězd, nebo vynálezce magnetické rezonance Raymond Damadian.

Za hranicemi jste uspěl i vy. Zažil jste velký kulturní šok, když jste se před téměř 40 lety přestěhoval do Československa?
Ano. Já se sem poprvé dostal roku 1975, kdy v Arménii docházelo k určitému stupni společenského uvolnění. Mládež se cítila svobodněji, bavila se jazzem, jazzrockem, svěžími divadelními hrami. Arméni si tenkrát obecně užívali poměrně slušnou životní úroveň, byla srovnatelná například s poměry v Pobaltí. Načež jsem přijel do Prahy, která byla doslova sešněrovaná posrpnovou normalizací. Všude visely vlajky Sovětského svazu, okamžitě jste ale poznali, že to není ze svobodné vůle. Že jde o nátlak. V Československu jsem sovětský vliv cítil paradoxně mnohem víc než v Arménii. To mě šokovalo.

Přesto jste zůstal.
Přijel jsem za svou ženou, která v té době v Praze studovala. Získal jsem tu i titul akademického malíře. Začátky pro mě ovšem nebyly snadné; přestože jsem výtvarník, musel jsem se zkraje živit hudbou. Jako host jsem se třeba podílel na desce Marthy a Teny Elefteriadu. Samostatnou výstavu jsem pak měl až od roku 1986, jakmile jsem se stal členem Svazu výtvarných umělců.

Máte v sobě za ty roky už i něco z české mentality?
To nedokážu posoudit. Možná jsem v arménštině trochu získal český přízvuk.

Co vám v Česku chybí z vlasti?
Více slunce. Poslední dobou se ale mění klima, takže je víc sluníčka i v Česku. Jsem možná široko daleko jediný, kdo z toho má radost.

Tigran Abramjan (64)

Akademický malíř a grafik pocházející z Arménie, který se před 39 roky usadil v Praze. Věnuje se převážně malbě, grafice, plastice a hudbě.
Jeho práce byly zastoupeny na více než 90 výstavách v Česku, Německu, Francii, Polsku, Španělsku, Itálii, Malajsii nebo Egyptě.
Působil též ve Skandinávii.
Stav: ženatý.
Záliby: cestování.

Tagy:

Hlavní zprávy

V Rusku se alkoholem otrávilo 18 lidí. Pili levné náhražky stáčené na trhu, tvrdí média
Rusko

V Rusku se alkoholem otrávilo 18 lidí. Pili levné náhražky stáčené na trhu, tvrdí média

V ruském Jekatěrinburgu zemřelo v posledních několika dnech 18 lidí v důsledku otravy alkoholem, který obsahoval metanol. S odvoláním na vyšetřovací výbor o tom v sobotu informovala agentura TASS. Ta původně informovala s odkazem na jiný zdroj o 16 mrtvých. Podle něj se lidé otrávili nelegálně stáčeným alkoholem na místním trhu. Policie případ vyšetřuje a zadržela dva podezřelé, uvedl vyšetřovací výbor.

Sledujte nedělní Partii: Kdy vznikne nová vláda? Dorazí Havlíček, Vondra i Fiala z SPD

Kdy budeme mít novou vládu? Nejen to bude téma nedělní Partie. Hosty budou Karel Havlíček z Hnutí ANO, Alexandr Vondra z ODS, Radim Fiala z SPD a Martin Jiránek z Pirátské strany, jeden z kandidátů na obsazení funkce ministra průmyslu a obchodu. Jakou roli sehraje zdraví prezidenta republiky? Ve druhé části diskuse se zeptáme současného a bývalého předsedy Senátu Miloše Vystrčila a Milana Štěcha. Sledujte od 11 hodin na CNN Prima NEWS.

Babiš vysvětlil své záhadné chování v ÚVN: Sledovala mě CNN, tak jsem si dal dort

Sledovala mě americká televize CNN, tak jsem si dal kafe a dort s ochrankou, měl jsem čas, vysvětlil v pátek večer premiér Andrej Babiš (ANO) na Frekvenci 1 své neobvyklé chování v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), kde ve čtvrtek dostal třetí dávku vakcíny proti koronaviru. Místo toho, aby po tiskové konferenci odjel, tam ale zůstal a popíjel kávu. Spekulovalo se, že chtěl navštívit prezidenta Miloše Zemana nebo se sejít s jeho ošetřujícím lékařem a ředitelem nemocnice Miroslavem Zavoralem.

Nemocný prezident Masaryk se nedokázal podepsat, při přísaze zapomněl slib

Už je to holt taková domácí tradice, skutečný zdravotní stav československých i českých prezidentů se většinou před veřejností tajil a stále tají. „Prezidenta Masaryka už při volbě z 24. května 1934 notně opouštěly síly. Ale málokdo věděl, že ho měsíc před prezidentskou volbou postihla mozková příhoda,“ připomíná Marie Ryantová z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Nečekaný následek Hry na oliheň: Dramaticky roste zájem naučit se korejsky

Nejsledovanější seriál streamovací služby Netflix má nejen pozitivní dopad na kasu svých tvůrců, ale dostává do povědomí diváků vše, co souvisí se zemí, kde se děj série odehrává. Výjimkou není ani jazyk, kterým protagonisté hovoří. Hra na oliheň je totiž k dispozici v původním korejském znění s titulky. A diváci v USA a Velké Británii to náležitě oceňují.

Meghan šla mezi chudé děti v šatech za statisíce. Její utrácení lidem vadí, říká expertka

Ačkoli Meghan Markleová dostala varování, že by se měla vyhnout marnotratnému rozhazování peněz, už v době, kdy pobývala v Británii s královskou rodinou, bohatství vystavuje na odiv stále. Vévodkyně ze Sussexu naposledy schytala kritiku za své ošacení, když navštívila školu pro znevýhodněné děti – na sobě měla kostým za 5517 liber, tedy za více než 166 tisíc korun. Podle expertky na královskou rodinu Katie Nichollové nedává její výběr outfitu žádný smysl.

reklama

Domácí zpravodajství

Preventivní testy na covid od prosince nebude hradit stát. Mění se i podmínky karantény

Aktualizováno

Preventivní testy na COVID-19 by se mohly přestat hradit z veřejného zdravotního pojištění od 1. prosince, bude to navrhovat ministerstvo zdravotnictví, řekla v pátek novinářům hlavní hygienička Pavla Svrčinová. Testy zůstanou zdarma pro děti do 12 let. Podle ministra Adama Vojtěcha (za ANO) budou i další výjimky, například pro lidi, kteří už mají první dávku očkování. Ministerstvo rovněž navrhne, aby karanténu pro lidi po kontaktu s nakaženým koronavirem bylo možné po sedmi dnech ukončit negativním testem.

reklama