Problémových romských rodin ubývá. Klíčem ke všemu je vzdělání, tvrdí Banga

Impuls k napsání autobiografie podle Bangy vzešel od lidí. „Dělám deset let přednášku ‚Když chceš, tak to dokážeš‘ po základních školách, gymplech, středních školách, po různých nízkoprahových klubech, dětských domovech a pokaždé se setkám s reakcí: Nechtěl bys o tom, Radku, napsat knížku?“ Ačkoliv o tom původně příliš nepřemýšlel, vzhledem k tomu, že jde o „hodně osobní a intimní věc“, postupně sám sebe přesvědčil, že o tomto tématu by se hovořit mělo.

„Myslím, že těch změn proběhlo strašně moc, že posun je obrovský. A to vlastně ve všech spektrech, i v romské komunitě je obrovský posun od osmdesátého devátého,“ reagoval na dotaz, jak vnímá změny, které se za posledních 30 let udály.

„Myslím, že ta doba byla jiná především v informacích. To je jedna věc. Tehdy jsme informací o tom, jak funguje svět, měli málo. Dneska můžeme srovnávat, můžeme vyjet do cizích zemí a můžeme to vidět na vlastní kůži. To srovnání je hrozně důležité,“ dodal s tím, že množství informací samozřejmě není jen pozitivní.

„Je velmi těžké se vyznat v tom, co je pravda, co pravda není. Myslím, že mozek ani není nastaven na takové množství zpráv. Na druhou stranu to ale dává každému člověku v podstatě nekonečné možnosti, protože skrze internet si můžete de facto během mžiku najít cokoliv. To se může hodit ve vzdělání především. Myslím, že to je obrovská výhoda,“ zmínil Banga.

Je důležité porozumět backgroundu a mentalitě

„Myslím si, že majorita o nás Romech ví v některých ohledech pramálo. A co je na tom nejsmutnější, že ani my sami toho o sobě moc nevíme,“ nastínil, proč se rozhodl na půdorysu vlastní rodiny popsat osudy Romů u nás ve 20. století.

„Ale z toho, co víme, se dá velmi jednoduše vyselektovat to, co bylo pro romský exodus a pro to, kam jsme došli, zásadní. Třeba proto v knize mluvím o ponížení, kterým jsme museli projít, ale které jsme si zároveň přinesli do svých řad,“ uvedl s tím, že to je pro porozumění oné problematice velmi důležité.

„Teprve v tu chvíli rozumíme backgroundu, tomu, jak uvažujeme, jakou máme mentalitu. Teprve potom se s námi asi dá lépe pracovat,“ je přesvědčený Banga.

Změna je možná jenom skrze vzdělání

Hudebník má za to, že situace v romských rodinách se od pádu režimu obrovsky zlepšila, ale stále je na čem pracovat. „Stále tady máme poměrně dost rodin, které nefungují, jak by někdy měly, a je potřeba je nějakým způsobem stimulovat zevnitř,“ uvedl. „Všichni víme, že to je možné jenom skrze vzdělání. Ale zatím bohužel nemáme páku, jak k tomu problematické rodiny přinutit,“ řekl.

„Když dítě strčíte v šesti sedmi letech do speciální školy, de facto mu seberte šanci už na začátku. A oni si toho nejsou vědomi a je potřeba na to upozornit. Nevěřím, že ty děti na to nemají. Jsem po deseti letech přesvědčen, že romské děti vůbec nejsou hloupé. Je to jenom o tom, je k tomu vést,“ uvedl s tím, že ačkoliv se situace zlepšuje, bohužel u některé části Romů se to stále nedaří.

Popové překvapení

Rozhovor se stočil také k nové Bangově hudební desce s názvem Věci jinak, která je – pro mnohé možná překvapivě – popová.

„Chtěl jsem to dělat celý život. Mě pop baví, nicméně vždycky jsem se v něm pohyboval jako autor-producent. A velmi mě to mrzelo. Chtěl jsem sám být součástí té popové scény. Pop miluju, nesmírně mě baví,“ uvedl s tím, že teprve pandemie mu dodala chuť a odvahu album natočit.

Co se týká knihy, nevyloučil ani další pokračování. „Myslím, že mám co říct. Pochopitelně se knihou snažím něco zlepšit, na něco upozorňovat. A pokud to vyvolává nějakou obecnou diskusi, je to jedině v pořádku,“ doplnil v závěru s tím, že už nyní na ni má řadu pozitivních ohlasů.