Trest 11 let za zastavení ruského vlaku, 1449 politických vězňů. Bělorusko stupňuje teror

Bělorusko je aktuálně vnímáno jako spolupachatel největších bojů na evropském kontinentu od konce II. světové války. I když se běloruská armáda aktivně neúčastní konfliktu na Ukrajině, země slouží jako základna pro ruské ozbrojené síly. „Jakékoliv protiválečné projevy jsou proto v Bělorusku přísně postihovány,“ říká Smatryčenka.

Soud v běloruském hlavním městě Minsku třeba letos 17. října poslal za mříže muže, který se v březnu pokoušel zpomalit postup ruských vojsk z Běloruska na Ukrajinu. 44letý Sjarhej Hlebka zastavil u stanice Stolbcy vlakovou soupravu s ruskou municí a technikou, která mířila k ukrajinským hranicím. Použil k tomu klády, které položil na kolejnice a zapálil. „Muž byl vzápětí zatčen a zmlácen, což dokazuje videozáznam. Po téměř osmiměsíčním pobytu ve vazbě ho minský soud poslal za mříže na 11 let, k tomu dostal pokutu v přepočtu 3 800 dolarů,“ líčí aktivista z Brna, jak byl Hlebka potrestán režimem běloruského diktátora Alexandra Lukašenka.

Nobelista stále za mřížemi

Hlebka trať nepoškodil, přesto byl obžalován z úmyslného poničení a zneužití železnice. Běloruskou tajnou policií KGB byl už před zahájením procesu zařazen na seznam teroristů a vysoký trest byl vynesen především za údajný teroristický akt.

„Mrzí mě, že zájem západní Evropy o porušování lidských práv v Bělorusku od počátku války na Ukrajině výrazně poklesl,“ říká Sjarhej Smatryčenka, běloruský politický emigrant v České republice. „Je to logické, veškerou pozornost přebral konflikt na Ukrajině. Vnímám to ale bolestně.“ Lukašenkův režim přitom prakticky zlikvidoval lidskoprávní organizace v zemi. Nezávislá média i neziskový sektor.

Dění u soudů, ve věznicích a trestaneckých koloniích se snaží sledovat především dobrovolnická organizace Vjasna, její síly ovšem slábnou. „Zpoza mříží přichází stále méně informací. Nemají je lidskoprávní organizace, ale ani rodinní příslušníci, kteří nemohou o svých blízkých získat žádné zprávy celé týdny, často i celé měsíce,“ upozorňuje Smatryčenka.

Aktivisté z Vjasny jsou cíleně perzekvováni. Obětí se stala i 27letá Marfa Rabková, kterou soudy letos v září poslaly do vězení na neuvěřitelných 15 let. Režimu asi nejvíce vadilo, že Rabková během demonstrací v létě 2020 pečlivě dokumentovala pro Vjasnu případy bití, mučení i psychického týrání zadržených demonstrantů. Ve vazbě čeká na soud i ředitel Vjasny Ales Bjaljacki, letošní nositel Nobelovy ceny za mír. I jemu hrozí vysoký trest, odhadem až 25 let.

Čtyři noví vězni za den

Ne nedávné debatě běloruských aktivistů v exilu, kteří se potkali v Brně, zaznělo postesknutí. „My Bělorusové jsme stejnými oběťmi tohoto příběhu jako Ukrajinci,“ prohlásil Andrej Stryžak, který emigroval do Litvy. K 4. prosinci běloruský režim vězní 1 449 oponentů, o stovkách dalších se zřejmě neví. Stále pokračují také procesy s osobami, které se zúčastnily demonstrací po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020. Režim cíleně pátrá po dalších účastnících tehdejšího protestního hnutí, zatýkání není u konce. Soudy vynášejí nové rozsudky a vznášejí nová obvinění proti vazebně uvězněným.

Kdo se v roce 2020 zúčastnil protestů, ten si nemůže být jist, že ho zítra nezatkne KGB anebo policie. Janina Malaš (ročník 1982) se během demonstrací zapojila v Minsku do takzvaného „živého řetězu solidarity“. To stačilo, aby byla v dubnu letošního roku zatčena. A 15. listopadu odsouzena na 18 měsíců nepodmíněně. Protirežimních protestů před dvěma lety se zúčastnily statisíce lidí. Teď žijí ve strachu, že také skončí za mřížemi.

Běloruský básník, písničkář, showman a viceprezident Běloruského PEN-Centra Andrej Chadanovič, který žije v polském exilu, přesto věří, že jednou bude Bělorusko bez politických vězňů. „Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Tobě zvoní,“ připomíná slavný výrok, jehož autorem je anglický básník z přelomu 16. a 17. století John Donne. „Bělorusko ovládá loutkový režim, který se bez Ruska neudrží,“ dodává disident.

Zatím se ovšem v Bělorusku plní kriminály, jen v listopadu přibylo 139 nových politických vězňů. Průměrně  čtyři lidé denně. Kromě dlouholetých trestů padají i zastrašující rozsudky v řádech týdnů. Aktivistka Nasťa Loiková byla 29. listopadu odsouzena na 15 dnů odnětí svobody za údajné „výtržnictví“. Snaží se totiž upozorňovat na násilnosti za vězeňskými zdmi. Sama prý byla mučena vyšetřovateli, jeden použil proti aktivistce elektrošokovou zbraň a jiný bachař ji posléze nechal stát napůl vysvlečenou na mrazivém vzduchu, údajně osm hodin.

Posílejte dopisy do věznic

Setkání běloruských exulantů v Brně podpořila i legenda běloruské nezávislé žurnalistiky Iryna Chalip. S Lukašenkem se dostala do křížku už po jeho prvním zvolení v roce 1994. O čtyři roky později byla poprvé zatčena, zažila bití vyšetřovatelů i nesnesitelné podmínky ve věznici. „Můj syn měl tři roky, když jsem skončila za mřížemi. A vedle v cele ležel můj zmlácený manžel. Tehdy mělo Bělorusko desítky politických vězňů a já si naivně myslela, že to už ani horší nemůže být. Je to mnohem horší, teď už vězně počítáme na tisíce,“ říká.

Iryna Chalip oceňuje, že česká společnost na běloruské vězně úplně nezapomněla. „Jsem ráda za vaši kampaň Svobodu pro Palinu,“ řekla. Uvězněná žena se jmenuje Palina Šarenda-Panasjuková, odsouzena je na tři roky za urážku prezidenta Lukašenka, jehož legitimitu odmítala uznat i před soudem. Kampaň spočívá v posílání dopisů do věznice. Odsouzené i řediteli kriminálu. „Je to solidarita, která běloruský režim minimálně znervózňuje,“ říká Sjarhej Smatryčenka z Ambasády nezávislé běloruské kultury v Brně.

Podobně se za propuštění politických vězňů bojuje po celém světě už desítky let. Když byl za komunismu uvězněn Václav Havel, psali mu nejen lidé z Československa, ale i ze západní Evropy a Spojených států amerických. Běloruské centrum pro lidská práva Vjasna vyzývá k mezinárodní solidaritě a k zasílání dopisů všem běloruským odpůrcům režimu. Adresy věznic lze najít na webových stránkách organizace.

„Ne všechny dopisy jsou nakonec vězňům doručeny, ale každý z těch doručených je dobrou zprávou, že na ně svět nezapomíná. Pomáhá jim to i psychicky, aby se v celách pomalu nezbláznili, vždyť běloruský režim vynáší i tresty v délce 25 let. Hrozí také tresty smrti, které Bělorusko nezrušilo,“ dodá Smatryčenka, běloruský disident v českém exilu. Vězni jsou také trestáni častými pobyty na samotkách. „V místnosti dvakrát dva metry je nechávají i celé týdny. Bez možnosti se vysprchovat anebo se dostat na vězeňský dvůr,“ líčí. To je psychické týrání, které může vést až k psychiatrickým diagnózám.

Stalinské rozsudky na 25 let

Na 25 let čili na celé čtvrtstoletí byl letos 17. října odsouzen běloruský opoziční politik a podnikatel Mikalaj Autuchovič. V éře Sovětského svazu také paradoxně účastník sovětsko-afghánské války. „Příprava teroristického útoku, velezrada a spiknutí s cílem uchvátit moc,“ jmenuje Smatryčenka paragrafy, které v procesu stalinského ražení použil soudce.

Podnikatel pomáhal zajistit finanční prostředky, kterými bylo v roce 2020 podpořeno protestní hnutí proti Lukašenkovi. Mikalaj Autuchovič byl před porotu postaven ve věku 59 let. Když vyjde z kriminálu, bude mít 84 roků. Tohle je vlastně doživotní trest!