Slum v garážích v ostravských Mariánských Horách přišel o letitého psího starousedlíka. „Prodloužila jsem Rexovi život o tři měsíce, paní z útulku ho chtěla nechat utratit už na začátku března,“ vypráví 51letá Dagmar Paláková. V garáži bez oken a s plechovými vraty žije skoro 17 let, německý ovčák jí dělal společnost přes 10 roků. „Když teď Rexík zemřel, bez psa mám v garáži strach, v poslední době tu přibývá narkomanů. Zatím štěně vlčáka nemůžu sehnat,“ stýská si. A případného dárce ujišťuje: „Nebojte se, u mě se bude mít každý pes dobře, dám mu první i poslední.“
Že to myslí vážné a pro psa udělá cokoliv, o tom svědčí i její královská nabídka. „Za štěně německého ovčáka jsem ochotna zaplatit třeba i tisíc korun,“ říká. To jsou pro ženu z garáže obrovské peníze, žije totiž jen z příspěvku v hmotné nouzi. Z existenčního minima 3 130 korun měsíčně. Zákon stanovuje, že tahle částka stačí k „umožnění přežití“ a 51letá Dagmar Paláková si nestěžuje. Za tři tácy nějak přežije. „Pětistovku platím majiteli garáže, zbytek mi zůstává na jídlo, granule pro kočky a na krmení pro andulky. Vyjdu a někdy i něco ušetřím,“ počítá.
Doma je už dávno v garáži, vlčák jí moc schází
Stovky garáží poblíž bývalé koksovny Jan Šverma v Ostravě – Mariánských Horách mají různé majitele. A někteří si za pobyt v ruinách betonových staveb bez oken účtují i nájemné, byť symbolické. Většinou pětistovku, což za místnost bez tekoucí vody, záchodu a elektřiny není málo. „Často se do garáží nabourávají i narkomani a další lidé, ze kterých mám strach. Ti neplatí nikomu nic! V létě jich pokaždé přibývá, v zimě tady vydrží jen starousedlíci,“ popisuje poměry ve slumu Dagmar Paláková. Při současných tropických vedrech garážové městečko působí jako favela v brazilském Riu de Janeiru. Nežijí tu však statisíce nuzáků, jen desítky.
„Naštěstí mám dobré sousedy, kteří to tady hlídají. Přece bych psa chtěla co nejdříve,“ naléhavě prosí o náhradu za uhynulého Rexe. „Byl to německý ovčák, nezvaní hosté se tady nejvíce bojí právě této rasy,“ přemítá žena bez domova. To je ale vnější pohled novináře, ve skutečnosti se v garáži už dávno cítí doma. „Jinam bych už nešla,“ opakuje při každém setkání.
Sběrný dokument CNN Prima NEWS
Kdysi se vyučila přadlenou v Náchodě, později pracovala třeba v Lázních Jeseník. Mezi bezdomovci v garážích se ocitla až po jednom vyhazovu z bytu, na událost už ale nechce vzpomínat. Narodila se v červnu 1972, nedávno oslavila jednapadesáté narozeniny: „Necítím se zdravá, pořád hubnu, už mám pod čtyřicet kilo a potřebovala bych asi nějaká vyšetření.“ Je to věchýtek, těžko si představit, že by ještě mohla zastávat fyzickou práci.
Osudy Dagmar Palákové z ostravského slumu sleduje CNN Prima NEWS od konce roku 2021, žena se zrovna stala vdovou. Manželovi, s nímž prožila v garáži asi 15 let, selhaly životní orgány po otravě krve. Zůstala sama s vlčákem Rexem, který jí zemřelého druha pořád připomínal. „Bohužel, teď Rex umřel. Nádor na slezině byl velký jako pěst,“ vypráví o nálezu veterinářů z počátku března. Prohlídku zařídil jeden ostravský zvířecí útulek.
Bezdomovkyně z garáže Dagmar Paláková se psem Rexem, který v minulých dnech zemřel. Žena teď naléhavě shání náhradníka. Bez psa se v garáži obává o své bezpečí. Zdroj: Ivan Motýl
Bezdomovkyně z garáže Dagmar Paláková se psem Rexem, který v minulých dnech zemřel. Žena teď naléhavě shání náhradníka. Bez psa se v garáži obává o své bezpečí. Zdroj: Ivan Motýl
Utratit psa? S lidmi se to tak nedělá
Vlčákovi však prodloužila život o více než tři měsíce: „Paní z útulku chtěla Rexe hned po vyšetření utratit. Nesouhlasila jsem. Ještě se dokázal trochu najíst, ale hlavně se ke mně pořád tulil. Zůstali jsme spolu, dokud mohl stát na nohou. Možná Rex na konci trochu trpěl, ale zároveň byl šťastný, že jsme spolu. Nemocné lidi s nevyléčitelnými nádory přece doktoři také nenechávají utratit,“ uvažuje. Kdo by ženě chtěl štěně či mladého německého ovčáka nabídnout, může se domluvit přímo s Dagmar Palákovou na telefonním čísle 704 491 714.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nejstarší pes světa slaví narozeniny. Narodil se před vznikem Česka, i tak stále prohání kočky
Štěně si přeje proto, aby se mladý pes dokázal přirozeně spřátelit s kočkami. Průběžně se stará o sedm až deset kočičích tuláků: „Rex si rozuměl s každou kočkou.“ Žena domácí zvířata miluje. Před rokem chovala jen dvě andulky, nyní už jich v garáži zpívá sedm. „Dva páry jsem přikoupila, aby se Fifinka s Pepíkem necítili tak sami. Další andulku teď hlídám kamarádovi, který z garáže někam odjel za prací,“ vypráví.
Psy miluje od útlého dětství. „Jako holka jsem s rodiči vyrůstala v Jeseníkách, měli jsme fenu německého ovčáka, jmenovala se Rita. Když měla mladé, chtěla jsem se štěňátky pořád být. Jednou jsem vlezla do boudy a usnula tam jako andělíček. Táta už chtěl volat policii, když mě nemohl najít, a já mezitím spala v boudě,“ vzpomíná.
A Kazan bez ustání bděl a hlídal...
Staré lásky nerezavějí, každého dalšího vlčáka bude opět milovat. Hlady trpět nebude, granule pro domácí zvířata v garážovém slumu občas distribuují dobrovolníci. Hlavním úkolem psa v garáži Dagmar Palákové bude chránit paničku a její skromný majetek.
„A Kazan bez ustání bděl a hlídal a sebemenší šramot ho vymršťoval na nohy,“ líčil vlastnosti německých ovčáků americký spisovatel James Oliver Curwood ve slavném románu Vlčák Kazan. „Každou další noc bez psa jsem smutnější, chtěla bych vlčáka hned zítra. Hlavně ať už tady je, i štěkání štěněte dokáže vylekat zloděje,“ věří žena žijící v garáži.
