Rehabilitace nepomáhaly, válečné zranění vyléčil veterán sám v garáži

Na podzim 2012 si Martin Kofroň během své třetí mise v Afghánistánu zranil při doskoku páteř. Návrat do běžného života byl pro něj velmi bolestivý a běžné rehabilitace mu dlouhodobě nepomáhaly. Přestavěl proto vlastní garáž, kde zkoušel, jaký pohyb by mu přinesl úlevu. Nakonec vytvořil novou rehabilitační pomůcku a sérii cviků, které mu od bolesti konečně ulevily.

Zranění si Kofroň přivodil v terénu při palbě Tálibánu. „Po příletu na třetí misi do provincie Vardak jsme šli na seznamovací pěší patrolu k mostu vzdálenému asi pět kilometrů od základny, když na nás na otevřeném prostranství začal pálit Tálibán,“ vzpomíná český voják. Jediným řešením proto bylo schovat se do ukrytého zavlažovacího kanálu, při doskoku však Kofroňovi povolila záda. „Přímo pod neprůstřelnou vestou. Došlo k poranění páteře,“ vysvětluje, co se stalo.

Nápad s novou a originální pomůckou, která by mu konečně pomohla od bolesti zad, přišla až poté, co mu standardní postup nepomohl. „Procházel jsem fází běžných rehabilitací, ale žádná nebyla dlouhodobě účinná, takže jsem si garáž přestavěl na výzkumné rehabilitační centrum a tam jsem zkoušel vše možné,“ popsal Kofroň.

Zkoušel řadu cviků, nakonec se i „vyvěšoval“ na šplhacím laně po vzoru kosmonautů. „Někdo mi pak poradil, abych se vyvěsil za nohy jako ruští kosmonauti, když jsem ale odřízl lano a ono dopadlo na zem, vzdáleně připomínalo mé dnešní nářadí,“ prozradil, jak vznikal jeho výtvor.

Cvičební pomůcka na začátku připomínala klasické přetahovadlo pro psy – lano s uzly na každém konci. „Lano to bylo jen chvíli, během krátké doby jsem vymyslel první prototyp, který byl jinačí. Ale jde o to, že když jsem lano zvedl, udělal jsem s ním jeden pohyb – a přinesl mi úlevu,“ vysvětlil Kofroň. Jednoduchého pohybu se již nevzdal a nyní dal vzniknout cvičebnímu systému, který se skládá ze šesti cviků ve dvanácti provedeních a dvou směrech pohybů.

Základní roli hraje koordinace pohybu

Postupně tak kromě pomůcky vymyslel i systém cviků. „Perfektně na mě funguje. Ale příčin bolesti je mnoho. Vždy, když se mě lidé ptají, na co si mají dát pozor, řeknu asi pět věcí. Mezi ně patří mít v pořádku chodidla, posílené svaly a strečink,“ pokračoval válečný veterán. Základní pohyb a systém rehabilitace pojmenoval Marrko, díky němu se zbavil bolestí a ztuhlé páteře.

„Při cvičení zabírá celá postava, především pak svaly trupu a rukou,“ uvedl. Podle něj není pravidlem, že by cvičení šlo pouze sportovcům, velkou roli totiž hraje to, jak se lidé v mládí naučili koordinovat své pohyby.

„Někomu to jde hned, někomu to trvá déle. Je to individuální,“ doplnil. Aktuálně má cvičební pomůcka vyměnitelná závaží. „Spolupracoval jsem s lidmi na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde vznikl aktuální design, a s odborníky z Univerzity Karlovy. U nich jsem zkoumal, zda nedochází k přetížení svalů,“ vysvětlil válečný veterán s tím, že díky tomu zjistil, že i půlkilové závaží je pro cvičení příliš mnoho.

Do armády se Kofroň vrátil a aktuálně působí v opravárenském útvaru v Jaroměři, kde pracuje jako technik zbraní. „Je zde spousta specialistů a je to pro mě obrovským přínosem. Jsou to experti a mohou mě v technickém směru hodně naučit,“ doplnil voják s tím, že když si lidé odmyslí, k čemu zbraně slouží, jedná se o velice zajímavé systémy.