BLOG: Poslední týdny dostává objektivní žurnalistika na p*del!

Minulé týdny hodily na mou záchranářskou duši deku a zanechaly ve mně hořkou pachuť. Mediálním prostor zahltily polopravdy a podivné informace, které se měly zřejmě tvářit jako senzační odhalení a taky tam bylo pár jasných lží. Výkřiky jednotlivců mířily přesně, a i když se cestou zřejmě pod tlakem postupně mírnily, poslaly neznalé veřejnosti jasný vzkaz. Spolky na ochranu zvířat jsou zlo! Zdali jenom kvalitní žurnalistika dostává na frak nebo tu jde o něco jiného, můžeme zatím jenom spekulovat. O tom, komu to všechno ale nejvíce ublíží, spekulovat nemusíme. Ano, jsou to bohužel právě zvířata.

A tak dnes využiji svůj malej krásnej veřejnej prostor a odložím si tu komentář. A asi se pro začátek hodí připomenout, že tu máme tu svobodu slova, kdyby se to někomu chtělo zapomenout.

Zbyněk Semerád, ředitel Státní veterinární správy ČR, v médiích uvedl, že tu žádný závratný problém s množírnami nebo opuštěnými zvířaty nemáme. Nejvyšší orgán de facto vyslal veřejnosti vzkaz, že je situace v pořádku, netřeba se trápit a zřejmě i v opouštění omezovat. Já jsem sice proti tomuhle institutu malej pán, ale zkusím nahlas vyslovit protinázor, že tu problém máme, a to celkem rozsáhlý. Ale možná se to na veterinární správu jen nedoneslo, protože tady naštěstí fungují právě spolky.

Chtělo by se mi polemizovat, jestli by místo vypouštění zavádějících informací nebylo vhodné využít jejich práci a v mezičase si vyladit nedostatky a mezery, který v této oblasti stát má. Hodilo by se, myslím, podívat se na personální stránku úřadu, problematické útulky spolupracující s obcemi, nechuť kompetentních lidí řešit týraná a opuštěná zvířata, špatné financování a spoustu dalších „krásných“ věcí. Nedořešených a nefungujících záležitostí tu máme mnoho, ne že ne.

Já bych se třeba na místě pana Semeráda rvala za to, aby měl můj úřad ve věci týrání slovo rozhodující a ne jen doporučující. Ale asi to každý máme jinak.

Velký prostor v médiích nyní dostává i paní Zuzana Rennerová z organizace Animal Eye. I když se v záchranařině pohybuji již delší dobu, faktické výsledky činnosti této organizace v praxi jsem bohužel doposud nezaznamenala. Na svých stránkách ovšem uvádí, že prosazují práva a zájmy zvířat. Že se to s okopáváním kotníků spolkům trochu vylučuje, asi netřeba řešit. O organizaci jsem poprvé zaslechla před lety, kdy vystoupili s bojem proti množírnám a můj zájem uhasl ve chvíli, kdy si jedna z jejich mediálních tváří doma namnožila kočičku.

Za poslední půlrok jsem zaznamenala jen podporu a angažování se v pozměňovacím návrhu k novele veterinární zákona, který měl zakázat fungování spolků bez spolupráce s obcí při péči o toulavá a opuštěná zvířata, což by pro mnohé spolky a zejména pro ty, které pečují o kočky z ulice, bylo s jistotou likvidační. Kdo se pohybuje v terénu a praxi, tak si o ne-spolupráci s obcemi iluze nedělá.

Dále tu máme pořad Infiltrace, kde organizace Animal Eye vystupovala jako nestranný komentátor. Vzhledem k dlouholetému sporu s organizací Pet Heroes, o které byl pořad natočen a který už je spíše než cokoliv jiného osobní, lze o objektivitě a nestrannosti celkem pochybovat.

U Infiltrace ještě chvíli zůstaneme. Tady totiž celkově dostala investigativní novinařina obzvláště na p*del. V pořadu České televize, kterou jsem do té chvíle považovala za seriózní, mi byl jako divákovi představen podle tvůrců bordel, špatná karanténa, kočička před smrtí bez nožiček, na jejíž protézy se vybraly peníze a podmanivá hudba, která měla zřejmě navodit náladu skandálu.

Já jsem ovšem viděla provozní nepořádek, který se při péči o zvířata čas od času nevyhne žádnému zařízení, slovíčkaření karanténa versus separace zvířete kvůli jeho klidu a zdravotnímu stavu, kocourka kupodivu v pohodě a hlavně naprostou absenci zmínky faktu, že protézky může kocourek dostat až bude ukončen růst kostí. Myslím, že rozhodující slovo by měl mít veterinář, ne neznalá účastnice natáčení. Prostor k vyjádření ovšem veterinář nedostal.

Pořad přizval dále k vyjádření i Dagmar Kubištovou z Ligy na ochranu zvířat. Kromě významných pohledů do kamery padla i věta, že pokud by spolky byly oficiální, dostalo by se jim od státu penízků a dotací, až by se zelenaly. Fakt, že mnoho z nás jsou oficiální spolky nesoucí statut útulku a jsou pod kontrolou KVS a žádné dotace ani penízky přesto nedostáváme, budiž dokladem relevantnosti vyjádření.

Ve všech těch vyjádřeních se ale zapomnělo na to hlavní. Spolky jsou pro mnohá zvířata jedinou možností na život a pro mnohá jediným místem, kde se jim dostane ošetření a péče.

A že tu spolky stojí hlavně proto, že se stát o opuštěná a týraná zvířata neumí zcela postarat.