BLOG: Řidičák na psa?

Padla tam ovšem jedna zajímavá otázka a musím se o ní podělit. Ta otázka zněla, zda-li vnímám nějaké chyby nebo nedostatky v legislativě.

Novela trestního zákoníku po dlouhých a obtížných jednáních před nedávnem začala platit a já musím znovu smeknout před lidmi, kteří tak dlouze a neúnavně bojovali. To bylo hluchý místo, který mě hodně bolelo.

Ukázka, jak moc je hloupé dávat za týrání zvířete podmínky, se ukázalo už mnohokrát a znovu nyní o víkendu. V nejmenovaném médiu se objevil článek s informací, že video zachycující týrání pejska Marleyho má pokračování. I když totiž k podmínce přidáte nějaký pěkný zákaz alkoholu, anebo docházku do nápravného zařízení, pořád je to jenom podmínka a ty zbylé věci se dost těžko kontrolují.

Mnoho lidí stále stojí za tím, že přece nemůžeme srovnávat zvíře s člověkem. Já si naopak myslím, že týrání zvířete je to v mnoha případech ještě horší.

Tresty za týrání zvířat budou přísnější. Viníkovi hrozí až deset let za mřížemi

Krimi

Tresty za týrání zvířat a za provozování takzvaných množíren budou přísnější. Za týrání bude hrozit místo pěti až šest let vězení. Přibude také nový trestný čin chov zvířat v nevhodných podmínkách ohrožujících jejich život, za který budou moci soudy ukládat v krajním případě až desetileté vězení. Zavádí to novela trestního zákoníku, která v pondělí nabyla účinnosti. Soudy budou také moci samostatně ukládat zákaz chovu zvířat.

Pokud totiž někdo zvládne mučit bezbranného tvora, který pláče, naříká a choulí se, musí mít hodně pokroucenou duši a něco je tam uvnitř hodně zle. Každý tak nějak normální člověk by se u zvuku trýznivého pláče zastavil a pokračovat by prostě nemohl. A pokroucenou duši podmínka nenarovná.

Tady žádný „je mi to líto, já se napravím“ prostě neexistuje. Napravit se můžete, když něco ukradnete. A tak nám milý Jakub s podmínkou za týraní zvířete aktuálně sedí ve vězení, protože po lkaní u soudu, jak už to neudělá, přidal ještě týrání přítelkyně.

Čím déle v téhle problematice jsem, tím méně pochopení mám a dostala jsem se bohužel k bodu, kdy bych nakazovala a zakazovala, až by se ze sněmovních tisků prášilo.

Pár věcí pro vylepšení by se jistě našlo, osobně by se mi líbilo trochu zpřísnit podmínky chovu a možná něco trochu tady a něco trochu tam. Ale to hlavní, zákon zakazující sobectví a nezodpovědnost lidí, zkrátka napsat nejde. Na to je legislativa krátká. To je na každém z nás.

V současné chvíli si u nás může pořídit zvíře každý. Pokud chcete psa nebo kočku, seženete je stejně jednoduše jako láhev vína nebo krabičku cigaret. A my lidi máme takovou zvláštní vlastnost. Pokud něco nemůže mít každý, je něčeho málo nebo musíme něco splnit, víc si toho vážíme. Naopak věcí, které jsou zdarma a je jich všude dost, k těm tolik úcty nechováme.

A tak jsem došla do bodu, kdy bych zvedla obě ruce i nohy pro to, aby byl na zvíře „řidičák“.

Nějaký papírek, který stvrdí, že jste k pořízení zvířete způsobilí, něco jste pro to udělali, tedy někam pro ten papírek zašli a taky tam možná nechali nějaké korunky a možná by jako příloha mohl být test, který potvrdí, že máte znalosti. Že víte, že zvíře čůrá, kaká, umí rozkousat boty, taky něco stojí a kdybych chtěla být hodně tvrdá, přidala bych čestný prohlášení, že s ním budete až na věky věků a taky psychologickej rozbor.

Nevím přesně, jak by takovej řidičák měl vypadat, protože je to pouze sci-fi v mé hlavě... nebo možná věc, která jednou nastane, ale bude za sto let plus dalších sto k tomu.

Bývala jsem člověk plnej pochopení a víry v dobro lidí.

Teď bych si ale vážně přála řidičák na zvíře.