pes v autě Zdroj: Pixabay
Tento týden jsem byla se svým dočaskařením a knihou pozvána do jednoho nejmenovaného podcastu. Nemám odvahu si ho pustit, protože tam se mnou byl stud i „eeeeeeee“ a „noooo“ a další zvuk, který neumím vyjádřit písmenky, ale zní to jako zadřený kolo. Kdybych si to pustila, musela bych se jít tak na týden stydět do kouta. Na to zkrátka nemám čas.
Padla tam ovšem jedna zajímavá otázka a musím se o ní podělit. Ta otázka zněla, zda-li vnímám nějaké chyby nebo nedostatky v legislativě.
Novela trestního zákoníku po dlouhých a obtížných jednáních před nedávnem začala platit a já musím znovu smeknout před lidmi, kteří tak dlouze a neúnavně bojovali. To bylo hluchý místo, který mě hodně bolelo.
Ukázka, jak moc je hloupé dávat za týrání zvířete podmínky, se ukázalo už mnohokrát a znovu nyní o víkendu. V nejmenovaném médiu se objevil článek s informací, že video zachycující týrání pejska Marleyho má pokračování. I když totiž k podmínce přidáte nějaký pěkný zákaz alkoholu, anebo docházku do nápravného zařízení, pořád je to jenom podmínka a ty zbylé věci se dost těžko kontrolují.
Mnoho lidí stále stojí za tím, že přece nemůžeme srovnávat zvíře s člověkem. Já si naopak myslím, že týrání zvířete je to v mnoha případech ještě horší.
Pokud totiž někdo zvládne mučit bezbranného tvora, který pláče, naříká a choulí se, musí mít hodně pokroucenou duši a něco je tam uvnitř hodně zle. Každý tak nějak normální člověk by se u zvuku trýznivého pláče zastavil a pokračovat by prostě nemohl. A pokroucenou duši podmínka nenarovná.
Tady žádný „je mi to líto, já se napravím“ prostě neexistuje. Napravit se můžete, když něco ukradnete. A tak nám milý Jakub s podmínkou za týraní zvířete aktuálně sedí ve vězení, protože po lkaní u soudu, jak už to neudělá, přidal ještě týrání přítelkyně.
Čím déle v téhle problematice jsem, tím méně pochopení mám a dostala jsem se bohužel k bodu, kdy bych nakazovala a zakazovala, až by se ze sněmovních tisků prášilo.
Psa může mít každý. Ne každý se ale o něj umí dobře postarat Zdroj: unsplash.com
Psa může mít každý. Ne každý se ale o něj umí dobře postarat Zdroj: unsplash.com
Pár věcí pro vylepšení by se jistě našlo, osobně by se mi líbilo trochu zpřísnit podmínky chovu a možná něco trochu tady a něco trochu tam. Ale to hlavní, zákon zakazující sobectví a nezodpovědnost lidí, zkrátka napsat nejde. Na to je legislativa krátká. To je na každém z nás.
V současné chvíli si u nás může pořídit zvíře každý. Pokud chcete psa nebo kočku, seženete je stejně jednoduše jako láhev vína nebo krabičku cigaret. A my lidi máme takovou zvláštní vlastnost. Pokud něco nemůže mít každý, je něčeho málo nebo musíme něco splnit, víc si toho vážíme. Naopak věcí, které jsou zdarma a je jich všude dost, k těm tolik úcty nechováme.
A tak jsem došla do bodu, kdy bych zvedla obě ruce i nohy pro to, aby byl na zvíře „řidičák“.
Nějaký papírek, který stvrdí, že jste k pořízení zvířete způsobilí, něco jste pro to udělali, tedy někam pro ten papírek zašli a taky tam možná nechali nějaké korunky a možná by jako příloha mohl být test, který potvrdí, že máte znalosti. Že víte, že zvíře čůrá, kaká, umí rozkousat boty, taky něco stojí a kdybych chtěla být hodně tvrdá, přidala bych čestný prohlášení, že s ním budete až na věky věků a taky psychologickej rozbor.
Nevím přesně, jak by takovej řidičák měl vypadat, protože je to pouze sci-fi v mé hlavě... nebo možná věc, která jednou nastane, ale bude za sto let plus dalších sto k tomu.
Bývala jsem člověk plnej pochopení a víry v dobro lidí.
Teď bych si ale vážně přála řidičák na zvíře.
