Adopce může pomoci všem, ale je třeba počítat, že jde o živé zvíře a ne o plyšáka.
Kolem „útulkáčů“ panuje stále hodně mýtů, které jim zavírají dveře do nových domovů. Lidé se nejčastěji bojí toho, že neznají minulost psa a tak neví, co od něj mohou čekat. Pokud však postupují správně a uvědomují si, že jakékoliv živé zvíře je závazek, s nímž je spojená odpovědnost, obavy jsou zbytečné.
Jakub Beran pracuje se psy, kteří měli nelehký start do života nebo se na jejich povaze lidé zle podepsali. Učí je uvědomovat si svět kolem sebe, opět důvěřovat člověku a proto moc dobře ví, že i tito psi si jednou domov najdou. Ne všichni svěřenci útulků a azylů se však musí vyrovnávat se svou minulostí. U každého z nich ale platí jasná pravidla.
„Pořízení každého zvířete znamená převzetí odpovědnosti a změnu v chodu domácnosti.“
„Na rozdíl od kočky má pes přirozeně silnou vazbu na člověka, nemůže tedy být šťastný, pokud se mu aspoň určitou část dne nebudeme věnovat,“ popisuje Jakub Beran. Každý pes má také jiné potřeby (v závislosti na plemeni, věku, zdravotnímu stavu, atp.). „Lidé s pohybovým omezením nebo lidé hodně pracovně vytížení by si tedy neměli pořizovat aktivního psa, který potřebuje mnoho pohybu a zaměstnání.“
Nejen při adopcích, ale i při pořizování psů z chovatelských stanic je důležité brát v potaz velikost a sílu psa. Zájemce by ho měl být schopen udržet na vodítku nebo ho uzvednout. A zapomínat by lidé neměli ani na peníze. „Pes se může dožít patnácti nebo více let a po celou dobu mu musíme být schopni zajistit kvalitní krmení, veterinární péči a další vybavení, jako jsou například pelíšek, hračky, obojek, vodítko a za dobu, po kterou s námi pes bude žít, může jít o poměrně vysoké částky,“ vysvětluje Beran.
Najít si svého člověka, který je nenechá na holičkách, je pro psy z útulků splněný sen.
Najít si svého člověka, který je nenechá na holičkách, je pro psy z útulků splněný sen.
Práce s agresivitou
Psi přijatí do útulku mají v řadě případů nejasnou minulost. Pokud se dostanou do zařízení, kde mají lidé čas a chtějí nováčkovi pomoci najít co nejdříve nový domov, začnou ho poznávat a pracovat s ním. „Vše je nutné řešit individuálně. Někdy se problémy lepší rychle, jindy se pak dostaneme do bodu, ve kterém už pro psa nemůžeme v našem prostředí udělat víc,“ říká ředitelka útulku DogPoint Michaela Zemánková. „Pro jeho další posun je nutná změna prostředí, což znamená nový domov, více času na psa, než jsme schopni mu poskytnout a obohacené prostředí na podněty, které je u nás na samotě v lese přeci jen omezené.“
Může se stát, že i přes snahu útulku se u psa časem projeví strachová či agresivní reakce na různé podněty. „Často se to stává v situacích, kdy to majitelé nepředpokládají a jsou potom nepříjemně překvapeni a s nově vzniklou situací si nevědí rady,“ líčí Jakub Beran. „Z mé zkušenosti ale v průměru nejsou útulkoví psi agresivnější než ostatní. Agresivita je chování jako každé jiné a je možné s ním pracovat a zcela jej odbourat.“ Aby to šlo co nejlépe, je důležité si od pracovníků útulku vyžádat veškeré informace ohledně historie a reakcí na konkrétní podněty. A také s daným útulkem komunikovat a to nejen v případě, kdy nastanou problémy.
Potřebuje čas
První dny, někdy i týdny po adopci nemusí být takové, jak si je noví majitelé psa představovali. „Pro psa je příchod do nového domova velkou změnou a musí dostat nějaký čas na to, aby se s ní vyrovnal a novému prostředí a jeho pravidlům se mohl přizpůsobit,“ vysvětluje Beran. Své o tom ví i Kristina, která si se spolubydlící Míšou adoptovala z útulku Bellu. Ani ne dvouletá kříženka bulla dala hned od začátku svým novým majitelkám zabrat, ty se toho ale nezalekly. „První den nebyl med, všechny kolemjdoucí chtěla sežrat, v noci si počůrala i pokadila pelech. Nebylo mi moc do smíchu," popsala první společný den Kristina. Díky láskyplné a trpělivé péči to bylo ale naposledy. Bella se zlepšuje každým dnem, paničky ji pomalu učí zvládat samotu, chodí s ní na několikahodinové vycházky a jsou tak jednou z inspirací pro budoucí majitele „útulkáčů“.
I přes pečlivý výběr nových páníčků se totiž často stává, že pes je do týdne zpátky v útulku. Důvody jsou různé – štěká, ničí nábytek, nedodržuje hygienické návyky, tahá na vodítku, a mnoho dalšího. Jenže týden je pro některé psy příliš krátká doba na to, aby si zvykli. A i když to tak na první pohled nemusí vypadat, adopce psa a jeho následné vrácení do útulku se na něm může negativně podepsat. Sám pes totiž často vůbec nechápe, co se stalo. „Obecně by adopce psa z útulku neměla být experiment, který buď vyjde, nebo nevyjde, ale osvojitel by měl k adopci přistupovat jako k závazku s tím, že mohou nastat problémy, které bude potřeba řešit,“ dodává Beran.
