Prima Mazlíček: Bull plemena s Danielem Žďárským
„Chyťte si toho psa, ten nás určitě pokouše, dyť je to to bojové plemeno!“ Tohle určitě alespoň jednou slyšel každý majitel bull plemene. Ať už se jedná o americké pitbulteriéry, americké stafordšírské teriéry nebo stafordšírské bulteriéry a další, doba sice osvětě přeje, ale stále se na tato plemena mnoho lidí kouká skrz prsty. Někdo navrhuje vytvořit zákony pro větší regulaci, jiní tvrdí, že jsou to beránci, kteří lidi milují a problém je vždy u samotného majitele. Kde je ale pravda?
Bojové plemeno v kynologii neexistuje
My jsme vyjeli natáčet reportáž za předsedou Klubu stafordšírských bulteriérů a zakladatelem amatérské skupiny Lucky Bull team, která se věnuje bull sportům. Už u auta se celý štáb seznámil s Weslym a Sucki, kteří nám dělali figuranty. Jsou to Danielovi psi, kteří dělají zkušenému kynologovi opravdu skvělou reklamu – jsou vycvičeni na jedničku.
Daniel nám hned na počátku vysvětlil, že pojem „bojové plemeno" nemá v kynologickém světě žádné místo a pramení z minulosti, kde opravdu tito psi byli využívání na psí zápasy. Historie sahá až do samého antického Říma. Tehdy v arénách psi bojovali nejen s jinými psy, ale také třeba s vlky, medvědy nebo dokonce tygry a lvy. Dnes jsou psí zápasy postaveny mimo zákon, i když je v řadě zemích stále navštívit můžete (v Japonsku, některých částech Ruska nebo Albánii). Nelegálně, ale přesto se stále pořádají v Rumunsku, USA i u sousedů na Slovensku.
Zdroj: pixabay.com
Dnešní problém jsou především napadení člověka psem, která se často objevují v médiích. Hlavně pokud je obětí dítě, tyto zprávy vzbuzují velké vášně. S těmito kauzami se dost skloňují právě zmíněná bull plemena. Problémem ale je, že se nejedná o čistokrevná bull plemena, ale především o křížence.
„Identifikace samotného plemene je v těchto případech velmi důležitá. Nejčastěji je to totiž házeno na teriéry typu bull a nás majitele to pak hází do jednoho pytle. Já jsem si ale na 99,9 % jistý, že se jedná o křížence a tam se plemeno pojmenovat nedá. Jakmile nemáte průkaz původu (PP), nemůžete říct, že je to staff bull,“ vysvětluje Daniel.
Žádný pes se ale nerodí od přírody agresivní a vždy je to vyústěním špatné nebo žádné výchovy. Z každého psa může laxní majitel udělat „bestii“.
Zbrojní průkaz na bully
Odpůrci bull plemen volají po zákoně, který by jejich vlastnění zakázal (jako je tomu u pitbulteriérů ve velké Británii), nebo upravil speciální zkouškou, kterou by majitel se svým psem musel splnit. „Podle mě je každý takový zákon zbytečný, zase a opět by to postihlo jen majitele, kteří jsou pečliví, mají psa s PP a už s ním na nějaký výcvik chodí nebo se někde sdružují a ti jsou vždy dohledatelní, pokud by se nedej bože něco stalo. Ale ty nezodpovědné majitele, kteří si pořídí křížence a nebudou se jeho výcviku věnovat to stejně nepřiměje se nikam nahlásit a takovou zkoušku splnit,“ podotýká Daniel.
Prevence
Jaké plemeno je pro mě vhodné
Prevence je v těchto případech velmi důležitá a člověk by si měl být vědom toho, co si může se svým psem dovolit a to nezávisle na plemeni daného psa. Pokud vás pes neposlouchá, mějte ho na vodítku, pokud víte, že nemá rád jiné psy nebo třeba děti, dejte mu při procházce mezi lidmi košík. Ani za jedno se správný majitel nemusí stydět.
Prevence samozřejmě začíná u samotného výběru plemene, které je pro mě vhodné. Pokud si chcete koupit psa - přečtěte si o něm něco, běžte se podívat na výstavu, zeptejte se chovatele, co toto plemeno potřebuje. Pes u boudy už dávno není ozdobou zahrady a je potřeba se mu věnovat. Nestačí ho vyvenčit. Musíte mu zaměstnat i hlavu. Dělat s ním nějaký sport, pokud jde o aktivní plemeno, což bull plemena beze sporu jsou.
Pořízení psa
Kupte si ho v ověřené chovatelské stanici. Rozhodně si psa nenechte nikam dovážet, každá chovná stanice, pokud je kvalitní, chce poznat kam jejich „miminko" půjde. Mají zájem o to poznat i vás a proto si domluví víc návštěv, to vše jsou indicie, jak odhalit množitelé. U psa s průkazem původu máte také určitý genetický předpoklad povahových rysů. Chovatel vám řekne jací jsou rodiče a v chovu se netolerují jedinci se sklonem k agresivnímu chování.
Pokud zareagujete na inzerát na internetu, tak věřte, že i když se štěně bude z 60 % podobat určitému plemeni, skutečnost může být naprosto jiná a křížením plemen dochází nejen k jejich fyzickým změnám a následným zdravotním komplikacím, ale i povahovým problémům. „Je jasné, že když zkřížím ovčáka s americkým pitbulem, tak z toho může koukat problém a ještě pokud si ho pořídí někdo, kdo nemá zkušenosti a výchovu nezvládne,“ doplňuje Daniel.
Takových nechtěných kříženců jsou plné útulky a trvá roky, někdy se to ani nepovede, takového psa, „zkaženého“ nevhodnou výchovou napravit, aby mohl pocítit lásku nové rodiny a nemuseli se ho bát.
Neustálá práce a čas
Pokud už psa pořídíte, je nutné s ním pracovat, učit ho základní poslušnost. Následně pak vše pilovat doma. Rozhodně nestačí, abyste šli dvakrát týdně na cvičák. Pes potřebuje každodenní výchovu. Pokud na vás ohrnuje pysky, neposlouchá vaše povely – vyhledejte odborníka. Tresty psa opět jen zkazíte, je nutné si ověřit, zda i vy děláte vše správně. Není ostuda zajít se psem na cvičiště –i pokud mu je klidně i 7 let.
„Unavený pes je spokojený pes,“ je Danielovo motto a pokud máte aktivní plemeno, není od věci zjistit, co ho baví. To vám poradí v samotných klubech daného plemene, ale i kynologové na cvičišti. Třeba tak najdete společného koníčka.
U každého plemena je velmi důležitá základní ovladatelnost. Zdroj: pixabay.com
Zdraví
Ke spouštěčům agresivního chování v případě zvířat nejčastěji dochází, pokud nejsou zdravotně a fyzicky v pořádku. Je tedy důležité mít nejen platný očkovací průkaz, ale se psem chodit na veterinární kontroly a vnímat jeho psychické rozpoložení. Pokud se například začne schovávat na tmavém místě, nechce pamlsky a dělá věci, na které u něho nejste zvyklí, může se jednat o zdravotní problém (třeba ho bolí zub) a navštivte veterináře. I taková banalita může způsobit neštěstí. Člověk je také podrážděný, pokud se necítí dobře, to platí i u psa.
Vychované dítě je základ
V neposlední řadě nezapomínejme na naši zodpovědnost a chování. Učme děti, že se k cizím psům neběhá a bez dovolení se nehladí. Nevyvolávejme zbytečně paniku, pokud si nás pes při procházce nevšímá, nemá cenu na sebe upozorňovat. Okolo zahrady, kde pes hlídá, chodíme v klidu a psa nedráždíme. To vše jsou základy, kterými bychom se měli řídit. Pokud už dojde k nějakému konfliktu, v naší reportáží nám zkušený kynolog Vladimír Nedvěd i Daniel Žďárský poradili možnosti, jak se zachovat.
Já sama jsem si „chvat“ na Weslym zkusila a i když mě neznal, přesně se zde ukázalo, že pes může být jakékoli plemeno, ale pokud je vychovaný a zdravý, nepředstavuje riziko.
