Bojovnice Maya: Fenka vyřazená z množírny se učí nebát a důvěřovat lidem

Je to pár měsíců, co se do útulku Dogsy na Českolipsku dostala zubožená fenka Maya. Podle veterináře jí mohlo být 4–⁠6 let, ale obroušené zuby (zřejmě od mříží) určení věku značně ztěžovaly. Fena trpěla kvůli špatné potravě a nedostatku pohybu nadváhou, zánětem močového měchýře a vyšetření ukázalo také nádory na mléčné liště. Maya se bála všeho a všech a potřebu byla zvyklá vykonávat přímo pod sebe. Kvůli svému stavu putovala do dočasné péče, kde začala pomalu zjišťovat, co to znamená být domácím mazlíčkem.

Neustálý strach a hlad

Po pár týdnech se o Maye dozvěděla Adéla Rusová, která má azyl pro hospodářská zvířata. „V létě nám zemřela patnáctiletá fenka Mia, která v azylu skvěle hlídala slepičky a další drůbež před dravci. Bylo nám po ní smutno, a tak nějak jsem doufala, že se k nám dostane brzy nějaký další pes. A na konci listopadu přišla Maya,“ říká Rusová.

O tom, že by Maya hned zastoupila zemřelou fenku, nemohla být na začátku řeč. „Když jsme si ji před dvěma měsíci přivezli domů, ležela pouze na místě a dělala, že tu není. Bála se každého rychlejšího pohybu nebo hluku, hned se rozklepala a sklopila hlavu. Jídlo i pití hltala, jako by jí to měl někdo vzít,“ popisuje fenčina nová majitelka. Díky trpělivému a láskyplnému přístupu ale Maya postupem času zjistila, že už jí nic nehrozí a venčení si dnes už umí užít naplno.

Skládka v žaludku

Vedle psychického stavu však bylo potřeba zapracovat i na tom zdravotním. Maya podstoupila operaci, během níž jí byl z močového měchýře vyjmut kámen o něco větší než tenisový míček. „Měřil 7,5 cm a vážil přes 130 g. Vyplňoval celý prostor v močovém měchýři. Proto Maya chodila pořád čůrat po kapičkách,“ popisuje zakladatelka azylu AHOZ Na Kopečku.

Kromě toho byla fence odstraněna děloha, šest zubů a z žaludku veterinář odstranil pěknou sbírku odpadků. „Ještě nás čeká několik dní infuzí a antibiotik a za několik týdnů druhá operace, při níž se odstraní mléčné žlázy s nádory a zrentgenují ostatní zuby, aby se rozhodlo, které bude ještě potřeba vytrhnout. Pár jich bohužel ještě bude,“ dodává Adéla Rusová.

Láska bez rozdílu

Mayu čeká ještě pořádný kus cesty za úplným uzdravení na těle i na duši. Má však velmi dobře nakročeno. „Začíná z ní být opravdu skvělý pes a myslím, že operací se jí velmi ulevilo a poskočí psychicky veliký krok kupředu,“ říká Mayina majitelka. A co by vzkázala lidem, kteří množírenský byznys podporují koupí štěňat? „Kéž by každý takový člověk měl možnost vidět matku těchto štěňat. Zavřenou, zuboženou, mnohdy ještě s tekoucím mlékem…“

Spolu s Mayou je v současné době v azylu i stádo ovcí, hejno brojlerů a slepic a také jedna kočka. Všechna zvířata jsou zachráněná, mezi hospodářskými a domácími zvířaty totiž Adéla Rusová nedělá rozdíly. Věří, že šťastný konec, ke kterému může přispět každý z nás, si zaslouží nejen příběhy psů z množírny, ale také příběhy hospodářských zvířat z velkochovů.