Bratři Fuksové o olympiádě: Děsivé zprávy z Japonska neřešíme, chceme medaile

„Těším se strašně moc. Je to rok po tom, co jsem se už těšil, takže teď je to ještě intenzivnější. Budou to moje druhé olympijské hry. Doufám, že trochu úspěšnější,“ řekl Martin Fuksa v Interview k tomu, že i přes medailové ambice skončil na hrách v Riu de Janeiru v roce 2016 na trati 1 000 metrů pátý. Kov tak chce nyní.

„Na nic jiného než medaile nehraju. Dělám sport proto, abych je sbíral, protože mě pak motivují k další práci. Bylo by jednoduché říct, že si jedu pro zlato. Hlavně chci prodat to, co jsem natrénoval,“ doplnil rychlostní kanoista.

To pro Petra Fuksu budou tokijské hry první olympiádou. „Už se nemůžu dočkat, až to tam spolu rozbalíme,“ zmínil fakt, že kromě singlových disciplín se společně s bratrem porvou o úspěch také v deblkánoi.

V Máťovi rezervy nejsou

Poslední období bylo vinou pandemie zvláštní. Skoro dva roky závodili pouze na domácí půdě, až v polovině května se vydali na Světový pohár do maďarského Szegedu.

„Bylo zvláštní se znovu utkat se světovou konkurencí. Nevěděli jsme, jak na tom budeme, ale v singlové disciplíně jsem skončil třetí, v deblu jsme byli čtvrtí. A to je opravdu super výsledek. Rok odkladu nám pomohl. Dává nám to právo pomýšlet na nejlepší pozice,“ uvedl Martin a dodal: „Měli jsme trochu nervy, protože jsme museli potvrdit dominanci v České republice. Možná tam byla ještě nabitější konkurence, než bude v Tokiu. Ale záleží na tom, jak bude naše forma gradovat.“

Co ještě za necelé dva měsíce, tedy do plánovaného startu olympiády, zlepšit? „V Máťovi rezervy nejsou, to spíš ve mně. Ještě bych mohl nabrat více síly a vytrvalosti – jsem háček (ten, co je v kánoi vepředu, pozn. red.), takže potřebuji posunout tempo, abych to tam bráchovi naložil,“ popsal Petr.

Šok a pak uvědomění si výhody

Zvláště v posledních týdnech se hromadí zprávy o tom, jak si Japonci skrze kritický stav z hlediska počtu nakažených koronavirem olympiádu nepřejí. Bratry Fuksy však nevole lidu z ostrovního asijského státu nijak zvlášť nevzrušuje.

„Snažím se to nevnímat. Od doby, kdy se loni hry přesunuly, se neustále řeší, zda budou, nebo nebudou. Myslím si, že není pro sportovce není dobré se tím zabývat. Připravujeme se ze dne na den, cílíme na nejbližší události, což je teď evropský šampionát. Jestli bude olympiáda, neřešíme, protože věříme, že se určitě uskuteční,“ konstatoval 28letý Martin, který oslavil světové zlato na kanále v českých Račicích a v italském Miláně.

Pokud hry budou, všichni sportovci musí najet na striktní režim plný testování, měření teploty, hodin izolace na hotelovém pokoji a tak dále. Staršímu Fuksovi to však nevadí, spíše naopak. „Mně bublina vyhovuje, dává mi to maximální prostor pro soustředění. Pro mě to může být jenom výhoda.“

Trochu odlišně bratrská dvojice reagovala na loňské odložení her, a to zejména kvůli věkovému rozdílu pěti let. „Zpočátku jsem byl v šoku, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že mám o rok víc na to dřít. V té době mi bylo 21 let, takže to znamenalo, že díky tomu můžu předvést ještě lepší výsledek,“ podotkl Petr. Martin tak nadšený ale nebyl: „Pomohlo mi to v deblové disciplíně, mohli jsme se ještě zlepšit, v singlu mě to trochu mrzelo.“

Oba sourozenci se nejprve věnovali jinému sportu. Petr byl gólmanem ve fotbale, aby se nemusel moc hýbat. To Martin chtěl být aktivní od dětství a vybral si hokej. Ovšem nakonec došlo k tomu, co se dalo čekat, když jejich otec Petr Fuksa starší vybojoval na kánoi dvě zlaté medaile z mistrovství světa.

„Viděl jsem se v NHL v dresu New Jersey Devils,“ řekl Martin, „protože jsem jim hrozně fandil. Ale pak mě zlomila parta okolo vody. Když taťka v roce 2006 vyhrál světový šampionát podruhé a já koukal v televizi, hrozně mě to nadchlo a chtěl jsem dokázat to, co on.“

A později nechtěl Petr Fuksa mladší za svým bratrem nijak zaostávat. „Jsem odjakživa soutěživý typ, takže když jsem viděl, že brácha začíná mít úspěchy, snažil jsem se ho překonat nebo se mu aspoň vyrovnat. Byl pro mě takový hnací motor.“

Přidej, přidej. Uber nikdy

Nakonec to dopadlo tak, že společně usedli do deblkánoe. Jejich role byly od začátku jasně rozdělené. „Nikdy předtím jsem deblkánoi na rozdíl od bráchy neřídil, takže nevím, jak by to mohlo dopadnout, kdybych šel dozadu,“ podotkl 22letý Petr, který tak dostává od bratra zadáka pokyny. „Přidej, přidej. Uber nikdy,“ doplnil se smíchem bronzový medailista z mistrovství Evropy z roku 2019.

Martin vysvětlil, jak se bratrská spolupráce zrodila. „Nejdůležitější je, aby ti dva lidé pádlovali na opačnou stranu. Pádluju napravo, brácha nalevo. Už od začátku se tedy možná dědovi nebo tátovi zrodilo v hlavě, že bychom mohli jezdit spolu. Já to tak vůbec neměl, jen jsem čekal, až bude brácha starší a doroste do seniorské kategorie. Až pak jsem o tom začal přemýšlet. Že se na první pokus kvalifikujeme do Tokia, jsem napřed nevěřil. Potřebujete se sjet, není to jako na singl kánoe,“ vysvětlil Martin.

Program pro následující týdny je jasný. „Čeká mě generálka – mistrovství Evropy v polské Poznani, kde si vyzkouším singl kategorii, pak se vrhnu na trénink směřovaný čistě na olympijské hry. Brácha si střihne ME do 23 let, kam může poslední rok, takže by to přinejlepším rád vyhrál, aby získal pořádnou motivaci. A na začátku července se přesuneme do Japonska do prefektury Kóči na třítýdenní kemp. Budeme se připravovat, aklimatizovat, finalizovat formu. A pak vyrazíme do Tokia, kde to musí vybouchnout,“ zakončuje starší z Fuksů.