Hned devětkrát se Novak Djokovič stal v Melbourne králem. Pro jubilejní desátý triumf si na milovaném grandslamu Australian Open měl dojít letos v lednu. Ovšem chytil se do covidové pasti, kterou nastražila špatná komunikace pořadatelů turnaje a australských úřadů. Mise srbského tenisty skončila dříve, než začala vyhoštěním a zákazem vstupu do země na tři roky. Přesto by si čerstvý šampion Wimbledonu mohl u protinožců v příští sezoně zahrát.
Start Novaka Djokoviče na letošním tenisovém svátku v Austrálii byl v ohrožení předem už delší dobu. Pořadatelská země totiž avizovala, že tenistům, kteří nejsou očkovaní proti covidu, nebude umožněno hrát. Nebo vůbec přicestovat. Což se týkalo právě i srbského tenisty, jehož vztah k vakcinaci není kladný. Jenže nakonec ředitelství turnaje přišlo s tím, že další variantou je obdržení výjimky. Pokud hráč prokáže, že není třeba, aby byl očkovaný, může startovat.
Jelikož Djokovič v prosinci prodělal onemocnění COVID-19, měl být jedním z těch, kterých se výjimka týkala. A také ji využil. Po přistání na melbournskou dráhu však započala až tragikomická sága. Hned na letišti si ho vyhmátli imigrační úředníci, které během devíti hodin nepřesvědčil o tom, že má právo být v Austrálii. A udělená víza mu byla zrušena. Po dvou soudních řízeních byl ze země deportován, což pro něj také znamenalo zákaz vstupu na australskou půdu na tři roky.
Na čas zmizel z očí veřejnosti. Až po více než měsíci si zahrál v Dubaji, pak opět opustil tenisové kurty. I kvůli tomu, že s neočkovaným statusem nemohl na turnaje do Spojených států amerických. Humbuk postupně utichal, Djokovič se mohl více soustředit na tenis a méně na dotazy typu „proč ještě nejste vakcinovaný?“. Nechyběl na Roland Garros ani teď na nejslavnější akci v Londýně. Wimbledon posedmé v kariéře ovládl a hned může sezonu, která pro něj začala australskou katastrofou, hodnotit o něco lépe.
Premiér sympatizující s Djokovičem
Ještě spokojenější ale po následujícím grandslamu velmi pravděpodobně nebude. Očkování je stále nutnou podmínkou pro cestu do USA, takže US Open startující na konci srpna vypadá pro majitele 88 titulů z okruhu ATP nedobytně. „Podle toho, jak se nyní věci mají, nemohu cestovat do USA a Austrálie, ale doufám v pozitivní zprávy. Věřím, že věci se změní hlavně na Australian Open,“ řekl Djokovič pro srbskou televizi RTS. Ta ho vyzpovídala v pondělí večer poté, co přivezl do rodného Bělehradu ukázat wimbledonskou trofej. Vítaly ho tisícovky lidí, které úspěch šampiona oslavovaly vlajkami, skandováním „Nole, Nole!“ i zapálenými světlicemi.
Jak je možné, že 35letý tenista zůstává optimistický ohledně turnaje v zemi, do které následující tři roky nesmí? Může za to velká politická změna v Austrálii. Květnové volby totiž vyhráli po devíti letech labouristé, kteří od moci odstavili konzervativce v čele s premiérem Scottem Morrisonem. Předsedou vlády se stal Anthony Albanese. Což hraje Djokovičovi do karet.
V lednové právní bitvě byl tehdejší člen australské opozice značně znepokojen vyústěním celé kauzy. Označil ho za „velkou ostudu pro celou Austrálii“ a „debakl vlády“. Britská média jako Express informují o tom, že Albanese je sám velkým fanouškem tenisu a má dobré vztahy s tamním svazem. A tento balíček faktů by mohl popohnat Djokovičův návrat do Austrálie.
Čím dál tím častěji je slyšet, že politika a sport by se neměly míchat dohromady. Ostatně sám Djokovič toto klišé použil v dubnu, když Wimbledon zakázal start ruským a běloruským tenistům kvůli válce na Ukrajině. Teď ale možná bude za průnik sportu a politiky rád.
