Alain Delon slaví 85. narozeniny. Jeho jméno se svého času stalo synonymem mužské krásy. V posledních letech však vyvolává kontroverze svými politickými názory nebo chováním k ženám. Francouzský herec, producent a režisér, narozený 8. listopadu 1935, si zahrál v téměř stovce filmů, diváci ho znají třeba ze snímků Černý tulipán, Dva muži ve městě či Borsalino. V roce 2008 ztvárnil Julia Caesara v komedii Asterix a olympijské hry.
Když Delonovi v květnu 2019 udělili na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, nazvala ho americká organizace Woman and Hollywood ve své petici „rasistou, homofobem a misogynem“. Idol žen několika generací se totiž nechal slyšet, že se s nimi občas nemazlil: „Řekl jsem, že jsem dal facku ženě? Ano. A měl jsem dodat, že víc facek jsem dostal, než rozdal. Žádnou ženu jsem nikdy v životě neobtěžoval. To ony mě dost obtěžovaly,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Jindy se zase nechal slyšet, že homosexuálové by neměli vychovávat děti.
Jeho herecké umění to ale nijak neumenšuje a vyneslo mu řadu ocenění. Delonovi filmoví hrdinové bývali často solitéři porušující zákony i konvence, navenek tvrdí a nekompromisní, uvnitř ale plní rozporů — dost podobní jako on sám. A mnohé ze snímků, v nichž se tento modrooký krasavec objevil, dnes už patří ke zlatému fondu světové kinematografie.
„Moje matka mě obdařila příznivým zjevem a brzy ve své kariéře jsem potkal mistry jako Luchino Visconti, Michelangelo Antonioni nebo Jean-Pierre Melville. A s takovými předpoklady by neuspěl jen idiot,“ prohlásil Delon před časem.
Bohém a herecký objev
Narodil se v obci Sceaux a nějaký čas vyrůstal i u pěstounů, kteří bydleli nedaleko vězení. „Byl jsem malý divoký netvor,“ vzpomínal na své mládí plné útěků z domova a vyhazovů ze škol. Vyučil se řezníkem, ale raději se dal do armády, s níž bojoval v Indočíně a ze které ho nakonec vyhodili.
Snadno tak zapadl do pařížské bohémy, kde se živil všelijak. Do světel ramp mu pomohl zajímavý chlapecký zjev, jehož poprvé využil režisér Yves Allégret v roce 1957 ve snímku Když se do toho zaplete žena.
Jednu ze svých prvních hlavních rolí ztvárnil v dramatu V plném slunci (1960) režiséra Reného Clémenta. Následovaly úspěšné tituly Rocco a jeho bratři (1960, s Annie Girardotovou), Gepard (1963, s Claudií Cardinalovou), Černý tulipán (1964), Sicilský klan (1969), Dva muži ve městě (1973, s Jeanem Gabinem), Smrt darebáka (1977, s Ornellou Muti) nebo Swannova láska (1984).
Delon se objevil i detektivních seriálech Fabio Montale (2001) a Frank Riva (2003–2004). Podílel se také na televizní romantické komedii Jeden manžel navíc (2010).
Lamač ženských srdcí
Zvláštní kapitolu jeho života tvoří ženy. S herečkou Romy Schneiderovou žil na přelomu padesátých a šedesátých let, současně však měl vztah i s Nico, zpěvačkou skupiny The Velvet Underground, která mu v roce 1962 porodila syna Christiana Aarona.
Mimo jiné žil i se zpěvačkou Dalidou a s herečkou Mireille Darcovou (v letech 1968 až 1982) a od roku 1987 čtrnáct let s někdejší nizozemskou královnu krásy Rosalií van Breemenovou. Kromě dcery Anouchky se jim v roce 1994 narodil syn Alain-Fabien. Oženil se pouze jednou, a to v roce 1964 s herečkou Nathalií Canovasovou, s níž má syna Anthonyho (narozen v září 1964). Rozvedli se po pěti letech.
V roce 2005 Delona, který má od roku 1999 i švýcarské občanství a žije poblíž Ženevy, povýšili do hodnosti důstojníka Čestné legie za osobní přínos světovému filmovému umění.
V roce 2011 byl součástí oficiální francouzské delegace, která přijela do Prahy na pohřeb Václava Havla. Přátelství obou osobností a milovníků filmu a divadla se datovalo zhruba od počátku 90. let. Jako „znalci žen“ mu byla v roce 2008 svěřena role předsedy poroty soutěže krásy Česká Miss.
Vloni v létě postihly Delona potíže s oběhovou soustavou a utrpěl lehké krvácení do mozku. Po operaci v jedné pařížské nemocnici strávil tři týdny na jednotce intenzivní péče.
„Tento svět opustím bez lítosti,“ prohlásil herec v nedávném rozhovoru pro týdeník Paris-Match. „Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení,“ uvedl na konci rozhovoru, ve kterém bilancoval svou 60letou kariéru.
