Byla dlouholetou milenkou Masaryka. Sám prezident popsal jejich intimní sblížení

Prvního prezidenta československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka si často představíme jako staršího pána sedícího za pracovním stolem, případně na koni. Že by mohl takový člověk jako Masaryk i v pokročilém věku udržovat milenecký vztah, se zdá být nepravděpodobné. Opak je ale pravdou. Prezident několik let udržoval intimní vztah se spisovatelkou, publicistkou a veřejnou aktivistkou Oldrou Sedlmayerovou.

K prvnímu setkání Sedlmayerové a Masaryka došlo na konci července 1906. K intimnímu vztahu došlo ale až mnohem později, konkrétně v červenci 1928. V té době už byl prezident pět let vdovcem. Sedlmayerová ale byla vdaná.

V to osudné léto 1928 byla Sedlmayerová pozvána do Lán. Přítomni byli mimo jiné Eduard Beneš s manželkou. Vzhledem k tomu, že na zámku nebyla přítomna Masarykova dcera Alice, která byla velmi puritánská, došlo k intimnímu sblížení prezidenta a spisovatelky mnohem rychleji.

Nešikovný divan

Podle knihy Utajená láska prezidenta Masaryka spisovatele Petra Zídka není pochyb o tom, že iniciativa vyšla od Masaryka. Zde je také třeba upozornit na to, že zatímco Sedlmayerové bylo 44 let, prezidentovi bylo 78. „Byli jsme jak mladí zajíci. Já jsem se nerozmýšlel. Ale bylo to pěkné. Pamatuješ to poprvé – tys byla taková rezervovaná,“ vzpomínal Masaryk o tři roky později. Sedlmayerová si jeho slova zapsala do deníku.

Nejpodrobnější popis o jejich intimním sblížení najdeme v prezidentově dopise z 13. srpna 1931. „Vždyť to byla hned ze začátku ta nebývalá slast, že jsem tě hned a samozřejmě vzal a ty mne. Pamatuješ na naše první objetí v Lánech? Vidím ten nešikovný divan v té prvé světnici, kde jsem se nemohl dostat k tvému čelu a tvým sladkým rtům. Zavedl jsem tě do světnice vedle a tam jsme ulehli na posteli,“ napsal Masaryk. Sedlmayerová oslavila jejich lásku básní Červenec 1928.

Častá korespondence

Milenci se v následujících letech scházeli v hotelu Esplanade, který byl poblíž Wilsonova nádraží a zároveň na půl cesty mezi Hradem a vilou bratří Čapků na Vinohradech. Ačkoliv se svůj vztah snažili utajit, ne před všemi se to povedlo.

„Před nejbližším okolím, což v jeho (Masarykově) případě znamenalo členy rodiny, tajemníky, personál, členy ochranky a nejbližší přátele, jakými byli třeba manželé Benešovi, rozhodně nemohl svůj vztah utajit. O reakcích prezidentova okruhu však máme jen málo pramenů. Personál a úředníci svou diskrétnost zachovali i po smrti,“ vysvětlil Zídek s tím, že Sedlmayerová rozhodně nebyla oblíbenkyní Masarykovy dcery Alice.

Masarykovo postavení, manželství Sedlmayerové a vzdálenost mezi nimi se dala řešit alespoň častější korespondencí mezi partnery. Společně spolupracovali i na některých literárních textech.

Postupné odcizení a rozchod

Od poloviny roku 1932 se ale viděli jen málo. „Od srpna roku 1932 do konce roku se setkali jen jednou, během celého následujícího roku maximálně šestkrát, ale spíše jen pětkrát, a v následujícím roce do Masarykova onemocnění jen dvakrát. Příčina Masarykova ochladnutí byla prozaická, i když jistě překvapivá – v září 1932 navázal vztah s jinou ženou. Jeho novou přítelkyní se stala v Římě žijící sochařka Helena Železná-Scholzová,“ uvedl Zídek.

Když Masaryk 14. září 1937 zemřel, Sedlmayerová byla jeho smrtí zdrcena. „Myslím, že jsem jej znala jako málokdo – lépe, jistě lépe než jeho rodina,“ napsala spisovatelka v dopise prezidentu Benešovi. „Pro mě život ztrácí smysl,“ dodala. Sedlmayerová zemřela 6. června 1954. Posledních několik let svého života prožila v chudobě, nemocná a osamělá.